On nepromíjí!

 

Jak jsem tam napochodoval

s božským úsměvem a zkoušel nadzdvihnout jeho kapuci

pod kterou - ouha - jen zírající prázdnota

a nekonečno šeptajícího zvuku.

 

Ptal jsem se na tu kterou jsem tolik miloval

ptal jsem se bez vysvětlování 

jako ten komu je všechno Jediné

kdo ani o píď neustoupí.

 

V atmosféře samosrážení krve

s věčností pomalejší krápníkových jeskyní

byl slyšet pouze jeho vdech - bez vydechování

a zakřivený prostor vzdalování životu...

 

V tu chvíli prudce odkudsi z hloubi

uchopila mne jeho síla

a kolem zápěstí  provaz mi utáhla...

 

Beze slov nastoupil temný převozník

Pán podzemních řek

a pádlem odrazil od břehů

do bezčasů mezisvětí

 

Za kovové oko své otázky

zavěšen a vláčen jsem pro výstrahu

vodami sebezapomínání

jediného přání