Jsi divoká jak Ostravice
a vymíláš mě z kořenů.
Chytá mě závrať, motolice,
kdykoliv jenom vzpomenu
na rytmus tvého dechu.
-jak prudký proud se oddal spěchu,
vzdor přírodě chce téci nahoru,
do kopce, dychtí k vrcholu.
A tvoje tělo ve vzporu
či v zápasnickém úpolu
jej lačně následuje…
...dokud s výkřikem
nepropluje.
Vysoko nad světem
se změní v línou řeku
a oddychuje rákosím,
pomalu přitahuje deku
o pohlazení zaprosí,
rty, které mluví beze slov.
A opět připravena na výlov
se vrací voda ke prameni.
Jsi divoká jak Ostravice
ač usínáš mi na rameni.
|