Já putoval jsem Mato Grosem

Se starým indiánem Josém

U ohně když prales noční píseň pěl

José pradávnou pověst vyprávěl

Dávej si bacha milý gringo

Ať ve střehu všechny smysly máš

Džungle je hazard jako bingo

Kde velmi často prohráváš

Ať je osud vždycky na tvé straně

No, chceš-li amigo, tak se směj

Jaguár, nemoci, hadi a piraně

A nejhorší ze všeho – cayuvey

Divoké prase, co nad očima

Má pár kostěných výrůstků

A co je na něm nejvíc príma

Že má v lidském mase libůstku

Říkám, mi seňor, nepokoušej osud

Jestli chceš tak se ušklíbej

Smrt má klektáky a nenosí kosu

Nýbrž však jméno cayuvey

Shovívavě jsem se na něj díval

Ač strach jsem v očích jeho zřel

Zabiják se prý v té džungli skrýval

Co spoustu lovců na svědomí měl

Jeho hlas byl prodchnut děsem

Prasečího ďábla prý mnohý dostat chtěl

Cayuvey však lovce uvláčel pralesem

A nikdo nepřežil, aby vyprávěl

Mnozí se vypravili za ním

Do strmých hor, hlubokých údolí

Zmizeli a potom při pátrání

Našly se jen jejich mrtvoly

Avšak já jsem uposlechl chtíče

Přál jsem si ať cayuvey je můj

Chtěl jsem mít slávu Alberta Friče

Ač místní průvodce říkal stůj

Tak adios řekl jsem Josému

Neboť dál jsem na vlastní pěst šel

Zkrátka nemůže člověk věřit všemu

Nikdo rohaté prase nikdy neviděl. 

Pak naložil jsem svou bagáž na mezka

A vydal se do těch mlžných hor

Ke kterým mě úzká lesní stezka

Vedla do dáli za obzor

Nevím co času na cestě jsem strávil

A jak daleko jsem mohl dorazit

Mezek se najednou na cestě zastavil

Ani se nehnul a odmítal dál jít

Že je jen bastard od koně a osla

Seskočil jsem a vzal tlumok těžký

Zanadával a zvíře k čertu poslal

A dál jsem pokračoval pěšky

Padla tma a cosi zadupalo v houští

Ač jsem byl z té cesty velmi znavenej

Stále jsem vyčkával a prst na spoušti

Kdyby se vyřítil ze tmy cayuvey 

V dáli zahoukala vyplašená sova

Když vzpomenul jsem na Josého slova

Rohatý kanec nebezpečný

Začal být i pro mě skutečný

Noční prales podezřele ztichl

Měl škodolibou náladu

Pak jakoby mě nožem někdo píchl

Hákem mě nabral za žebro odzadu

Byl to dlouhý kel cayuveye

Ucítil jsem dech jeho pekelný

Jak chrochtá a jak se mi směje

 A jak se mnou mlátí o kmeny

umíral jsem, krev ze mě crčela

A na další boj už jsem neměl sil

Vepřový čert kusy mého těla

Jak prádlo po lese rozvěsil

Kdybych moh‘ radím dobrodruhům

 A mrtev nelze býti vyslyšen

Nevěříte domorodým sluhům

Pak si džungle další čárku připíše

Kdybych jim mohl něco sdělit

Tak aby byli skromní nejvíce

Aby se pralesu nevzpouzeli

A respektovali tradice