Ucho u stěny, naslouchám tiše,

sevřené rty a tišení tlukotu srdce,

nedýchám, snad ozve se, zaklepe.

Klíční kosti mi praskají,

úzkost se vkrádá potají,

prostě jí musím, musím slyšet,

každý její zvuk,

i vzdechy milostné,

každý záchvěv domu,

kroky po letité podlaze,

střepů kus,

prosím...ozvi se!!!

Boky a ramena vpitá do zdiva,

neslyším,

jak odpor klade,

neslyším,

jak klamy zklame,

neslyším,

jak praská zeď,

stále blíž šine se slepota.

Nos vplouvá do stěny,

jak borovic do země kořeny,

jako koráb s proraženým bokem,

pomalu mizím v bílém moři,

smyslu pozbývaje,

lehký úsměv poblouznění,

se třpytí už jen v půlce úst.

Ve stěně brouzdám ještě dnes!!!!!!!!!!!