„Hepnarová byla zvláštní, uzavřená, neměla přátele, nebyla oblíbená. Znalci z oboru psychiatrie, psychologie i sexuologie se shodli, že netrpí žádnou duševní chorobou, která by měla vliv na její rozpoznávací a ovládací schopnosti. Shodli se, že krátce před činem, v jeho průběhu i po něm si žena počínala rozvážně a chladnokrevně, nejevila známky poruchy vědomí, ani nebyla pod vlivem bludů, halucinací nebo apatické nálady. Olga Hepnarová byla uznána vinnou v plném rozsahu obžaloby a odsouzena k nejvyššímu možnému trestu. Rozsudek smrti byl vykonán zrovna v roce ženy, na což sice někteří upozorňovali, nicméně šlo o zločin tak chladnokrevný, že nebylo možné učinit žádné ústupky.“

Pocta Olze Hepnarové

(30.6. 1951 – 12.3. 1975)

otočit klíčem

a noha přitisknutá na pedálu

na těch pár momentů odešla snad i nenávist

- poslední z citů

nikdy mě nebrali všechny ty kecy

o lásce k bližnímu

o lidský náklonnosti

dodržuj pravidla

nebo nepřežiješ v moři ohleduplnosti

každej chce urvat

co se jen dá

a každá oběť

má důvod ve prospěch druhu

za nejvyšší morálkou se skrývá pokrytectví

největší hajzl nejvíc tě soudí

čím větší děvka

tím víc keců o citech

čím víc keců o citech

tím ostřejší nůž do zad můžeš čekat

už brzo uvidíš bandu svatejch v akci

a každej dobrej skutek

má sobeckou motivaci

a jen čas od času setkání s upřímností

ve svý krystalický podobě

jednou chci taky zažít jaký to asi je

když už je člověku všechno jedno

na ničem nesejde

MOJE pocta Olze Hepnarový

na ničem tady vůbec nezáleží

MOJE pocta Olze Hepnarový

na ničem tady vůbec nezáleží

na ničem tady

na ničem tady

NA NIČEM !