všechno je jinak

sáhl sis do mě

tak nějak v rámci vzájemného chtění

cosi nám chybějíc

nalézáme

do středu upadáme

vracíme se zpět

zranitelný svět

nehod bezbarevných

pochod uniformovaných vězňů

do ztracena

mlčíš

a já nečekám

i když něco bolí

nikdo neví co

nikdo neví proč

možná máky v polích

bolí

když je posbíráš

opadají

v mých krajinách

nesplněných přání

nahrubo vytesaný náhrobek

Zaslepené úplňky

zalepují vášně v nás

a křídla němých ptáků

plachtí někam výš, ...víš

z drobnohledů sestavená

obarvená nebem

září

v tváři...

nesnáším utrpení

padnu raději za vlast

za ticho v říji

nechám se snít

do hloubi

prázdna odejít

vyčkám na zázrak!

jistě mě pochopíš...