celým svým tělem mezi kůží –

zapomněla jsem zahýbat víčkem

dnes...

mám tak slabou povahu

že bych se raději nepodívala

že bych se do toho střepu raději nepodívala

dostala mě situace

myslela si –

vím, bylo to tak

a minuta je prchlivá

když zavřeš dveře

chce se mi smát

ale

slzy se mísí s falešným úsměvem

tvých rtů

a ted už

chce se mi brečet

zatímco umírám

ty okusuješ plátky

nahnilého pomeranče

(vlastně jeho kůrky, ne!)

a já

před sebou mám pohled

odněkud z dálky

v nejčistším blátě

jezerového pohledu

jsem schovaná

– mlčím –

dnes je to svaté

dnes

už není

jako vždycky

slyšíš to?

srdceryvné pění

anebo jen tak

nazpátek

prosím...

pohybuješ mým světem

někdy zcela do ztracena –

jsem ztracená!!!

tak proč, proboha...

proboha proč