zněla slova tak slabě
a v srdci tlukot překrýval pot na čele
pozvukoval si kolemjdoucí
čas neúprosně mizel
stonožku pozorují vřískající děti
sen se snil
stojíc uprostřed všeho toho dění
nebývám tak často pozorná
dnes ano
je zvláštní den
několik dní po sobě mi všichni sdělují jak jsem "krásná"
proč?
Je zvláštní den...
nevím
co si z toho mám vzít?
chtějí moje ego nějak pošťouchnout a nebo mám v sobě nějaký blok?
že bych si to nemyslela?
no nemyslím...pravda.
a co? krása je stejně v očích pozorovatele... jeden fotograf mi říkal, že je to otázka souměrnosti.
Jsem souměrná když kráčím vstříc životem... vím
ví to i ostatní?
zapadlé oči pod kruhy nesnění
zapadle hledí
chtějí se propadnout někam do nikam
být s tebou i bez tebe ...hlavně s láskou
mockrát jsem necítila nic
a když cítím, vím
víš to i ty?
kruhy v obilí nebo na vodě
prstem jen tak čeřím
s větrem o závod
a duha možná barví naše těla
kéžby
pod slunečníkem
když jsi přišel k mým dveřím
zatímco jsi hledal klíč
upravovala jsem si šaty...a barvila rty malinou
možná kdybys věděl jaká jsem
nikdy bys nepokoušel svoje srdce
možná kdybys tušil
nikdy bys nechtěl malinový sirup ochutnat
možná kdybys
nikdy bys mi neodendal prameny vlasů z očí...
Když jsi moc daleko
je daleko vše
nechápej to zle...
tančím ráda bosa
a když to tak je, nejde mi tančit
umírám a hledám rosu
poslední fragment:
nosíc své srdce na dlani
směli se jen dívat
ty smíš víc
víš?
..................................................................................................................................................................pojetí této hry
je jako mlha....vypařuje se s ránem...se
sluncem
|