OBYČEJNÝ ŽIVOT

Dva západy zamykám
Dělám to tak dvacet let
V okně ráno zabliká
Pestrostí starých palet
Mám tu teplo a svou skrýš
Svých pár metrů čtverečních   
To mi stačí
A mám být nešťasten - či šťastný

Stále stejnou ulicí
Po ránu vzduchem tvarován
Tepu města proudnicí
Do jeho srdce tlakem hnán
Mám tu vše co můžu chtít
Práci stravu život byt
Svět svůj celý
A mám být smutný - či veselý

Nejtěžší krok je ten první
I když jej stačí udělat a jít
Kam budu chtít
To je můj obyčejný život
Z velkých snů jsou nyní drobné střepy
Nebolí

Zábavu si najdu sám
Když dostanu chuť se bavit
O nic víc se nestarám
Možná svěřím se svým známým
Mám tu domov a svůj klid
Cokoli mohu dokoupit
Jenom nevím
Zda jsem bohatý - či chudý

Nejtěžší krok je ten první...

Chtěl bych to zkusit jinak
Vody jemně rozvířit
Mít vše jiné a něco nemít
Stvořit nová pravidla - jenže

Nejtěžší krok je ten první...