Sonáta noci
Hluboká noc
obepíná úsměv
Temný pohled
můj spěch hlídá
Hodiny odbíjí jednu po půlnoci
a já stále nespím
Měsíc, dávno vyloupnutý
na rudě fialové louce hvězd
sešlosti a hodů nočích tvorů
vybízí k zastavení
Jen tak zadívat se
vdechovat kouzlo a vůni
linoucí se kolem
zbloudilých nástrah štěstí
Nehodící se škrtněte
svět televizí a jejich modrých obrazovek
úřadů
Vyměnit za zlobu
za nenávist
Vyměnit za závist
Poezie jara
Letní pohádka
Podzimní zázraky
a zimní království
Najednou nejsem sama
Cvrčci hrají mi pro radost
sonátu útěků
Libozvučné melodie
Ze všech stran
ze země i nebe
dostávají se blíže.
Zvuky vrtačky
přeřvané kazety
v ošuntělém rádiu
přepálená cédéčka
a odrbané džíny
Notebook co se zasekl
Řeč ztrácí
ta sonáta noci
obrázek visící v paměti
nezapomenutelný
Hlas uhasíná
té sonáty noci
malovaný džbánek
na pivo
bezedný.