Výpověď z práce! Vyhazov! Je naprosto jedno, jak se to pojmenuje, prostě je to zlé.

Stejně tak se to přihodilo manželce mého kamaráda. Ne snad, že by měla v práci nějaký problém, to v žádném případě. Jen se firma stěhovala dál na východ, za levnější pracovní silou.

Je jasné, že by se mému kamarádovi nelíbilo, kdyby se jeho žena stěhovala s nimi. Tak raději zůstala doma, bez práce. Toto se může přihodit každému.

           Ale nic není ztraceno. Máme pracovní úřady. Takže směle na pracák, tam práci seženeme. Tam nám poradí, tam se nás ujmou…

          Hmm… Jak naivní myšlenka. Maximálně nám paní, kterou evidentně obtěžuje naše přítomnost, řekne, ať se přijdeme zeptat znovu za měsíc, a je ráda, že se takové „lůzy, která nepracuje“, zbavila.

No, a vše zůstává na našich bedrech. Psaní životopisů, čtení inzerátů, telefonování, domlouvání schůzek a běhání a běhání…

A když máme štěstí, a narazíme na práci, kde je plat o trochu vyšší než životní minimum, zjistíme, že se upisujeme ďáblovi a vše je vykoupeno, přesčasy a prací o víkendech.

Ale má to i své výhody. Naučíme se tam jazyk našich východních sousedů, chodit na záchod jednou denně a kdo je kuřák, může blahořečit bohu. Odnaučí se tam zdarma velmi rychle kouřit.

Norma je norma. Dokud se práce nedodělá, domů se nejde.

Třeba až večer.

A děti ve školce?

Dejte s tím pokoj, koho to dnes zajímá…

Že vám to něco připomíná?

Že to odporuje předpisům?

Ale nikdo vás tam přeci nenutí chodit. Zájemců z východu je dost a dost.

A vy?

Hledáte dál.

Životopisy, inzeráty, telefonování, domlouvání schůzek a běhání a běhání…

A večer?

          Utahaní jako hrom, pustíte zprávy a slyšíte, jak jeden z našich nejmenovaných politiků říká, že práce je dost a dost. A kdo chce opravdu pracovat, vždy si práci bez problémů najde!!!

Teda… pokud dřív nepřijde o střechu nad hlavou, že nemá na nájem či inkaso, nebo ho „nezavřou“ pro neplacení hypotéky…