ticho
musí být dokonalé
jen s mírným šumem trávy
odplouváním rosy

vodováha ticha

polož ji mezi nás
aby kapička byla uprostřed času
nehybná

a ze zapomenutých nor vyraší
uvidíš!
malá stébla našeho dětství
větvím vrátí úkryty
a znaveným vrbám
odpovědi

chceš slyšet
pořád (jenom) doufáš
vrásky nám čekáním svázaly ruce
obrostly garsonku našeho světa
zkřížily panty ven
pryč
proč?

ach ano, vodováha ticha

musíš ji položit do cesty
copak nevíš?!
té, co se jí vyhýbám
když po ní bloudíš
beznohý

ano tam
mezi nás
mezi prostor
ještě dál
kde se jazyk nezapře do patra
a tak snadno nesklouzne v NE

NEjde to…

musíš ještě
neboj!
dál…

 a za tebou prach