FEMINISTKOU PROTI SVÉ VŮLI

Na úvod bych ráda prohlásila, že jsem se za feministku nikdy nepovažovala. Léta jsem pravidelně vařila teplé večeře, jednou týdně pekla, přesto jsem si občas musela vyslechnout poznámku, že jsem feministka. Třeba když jsem požádala syna aby vynesl smetí, a nebo manžela, aby po sobě vytřel v koupelně.

Stačí když prohlásíte, že vám nepřipadá normální, aby domácnost byla automaticky považována za výlučně ženskou práci, a nebo když se zeptáte, proč má kolega za stejnou práci vyšší plat. A hned uslyšíte, kromě spousty jiného, že jste feministka.

To slovo získalo tak hanlivý nádech, že to někomu zní skoro jako nadávka. Ale hlavně je vžitý zcela špatný výklad toho o co jde. Není to žena bojující proti mužům, ale proti tomu, jak je nastavená společnost. Já osobně proti mužským nic nemám a upřímně řečeno, naprosto je chápu. Já být stvořením které od malička slýchá, že je normální, aby domácí práce vykonávaly jen osoby opačného pohlaví, že mám právo se poflakovat po hospodách, věnovat se svým koníčkům a zodpovědnost za výchovu dětí nechat na svém protějšku, asi bych také měla pocit, že je svět je báječné místo a vše je dokonale zařízeno. Občas bych se možná při pohledu na svého uhoněného manžela trochu zastyděla, a v duchu bych ho politovala, ale pak by nejspíš zvítězil pud sebezáchovy a já bych si řekla, že přece nemůžu dělat nic proti tomu, jak to na světě chodí. A tak bych se zavřela do pracovny a probírala se  sbírkou známek nebo angličáků. A pokud by manžel z kuchyně příliš harašil nádobím, tak bych si jen povzdechla, že ti chlapi jsou sice chudáci, když kromě chození do práce mají tolik práce i doma, ale proč bych bojovala za jejich práva, když je to všechno pro mě tak dobře zařízené?

Ale ani mnohým chlapů nevyhovuje současná definice mužství a ženství, a samotné je nebaví identifikovat se s rolí otrlých tvrďáků, do které jsou často nuceni. Zatímco píšu tyto řádky, poslouchám z rádia reklamu na jakýsi časopis pro pány: Nadupaný mašiny, parádní stroje, modelky v neobvyklých situacích, hustý úlety, prostě svět pravých mužů!

 No řekněte sami, mohl by nějaký chlap připustit, že ho hustý úlety a nadupané mašiny zase až tak neberou? Podle zmíněné reklamy by se degradoval a zcela vyřadil ze společnosti pravých mužů! A což teprve kdyby neprojevil dostatečný zájem o modelky v neobvyklých situacích! Okamžitě by byl   v očích ostatních gay nebo impotent, aniž by měl čas vysvětlit, že ty neduživé anorektičky (protože právě tak je ženská krása často prezentována a například slibně znějící promenáda v plavkách při volbě miss často vypadá spíše jako hemžení kostlivců), ho nezajímají, protože on má radši ženské krev a mlíko.

Další stylizace do které jsou chudáci mužští pasováni je role celoživotně nedospělého trouby, který si pořád jen hraje bez ohledu na to, že svými přiblblými žertíky může ostatní ohrozit. V jedné slavné české komedii můžeme vidět několik rozverných tatínků neschopných postarat se o své děti, zatímco maminky  hystericky pobíhají kolem a zachraňují situaci. A ještě vám ty vystresovaný chudinky v závěru řeknou, že je to v pořádku, protože moudrá žena přece ví, že muži jsou je takoví roztomilí hračičkové. A že to tak bylo, je a bude!

 Přestože se jedná o nadsázku a člověk se u toho fakt nasměje, znám muže které uráží fakt,  že mají být vylíčeni jako infantilní blbečci bez špetky zodpovědnosti. Okřídlené přísloví, že muž je hlava rodiny, ale žena je krkem, který tou hlavou otáčí, je vůči chlapům také dost nespravedlivé, skoro až urážlivé. Znamená to snad, že jsou neschopní moulové, kteří s sebou rádi nechávají manipulovat? Ostatně, pak každý muž, který zatoužil zakroutit své ženě krkem, je vlastně sebevrah.

Ale život a hlavně společnost nám často přidělují role, které se nám nelíbí a se kterými se odmítáme identifikovat. A záleží pak na každém, jestli se s tím spokojí a přijme to, a nebo se proti tomu postaví. A s tím nemá pohlaví skutečně nic společného.

Feminismus tedy není boj žen proti mužům, jak je často nesprávně interpretováno, ale boj myslících tvorů za to, aby každý mohl být tím, kým se cítí, bez nálepek, škatulkování a přizpůsobování se rolím, které nám nesedí.