Odcházím mlhavým polednem sám
na autobusové nádraží
nikdo se neohlédne
snad jen stará babička
co zkouší
zamrzlou pumpu na náměstí
Autobusák
jehož mroží knír pamatuje
horší i lepší časy
mlčky nastartuje svůj koráb
jenž si pomalu proráží cestu slunečním oparem
Šestnáctiletá blondýna na vedlejším sedadle
po mně vrhne vyzývavý pohled
ale já klopím zrak z okna
na ubíhající čáru silnice
Má přítelkyně
rozvalujíc se líně doma
na obrovském letišti
jedinou myšlenkou nezabloudí
k polednímu autobusu
který mě odváží
k nejistému cíli
