Držíš mne za ruku, díváš se ven

už dlouho je ráno a vidět je v nás

na skle jak v zrcadle tma a já sen

tváří jsme prosince a jeho hlas.

Tichý jsem sníh, co nocí ti padá

jak prach jsem Měsíce a jeho písek

bolím tě do dlaní já růže zvadlá

duši mám ze zimy a tělo z rysek.

Jdu kamsi svítáním mou vnitřní cestou

do stop všech napadlo bílého peří

roztaje odejít v hodinu šestou

v mé ryby ve hlase tvé oči věří.

Když ukazuješ

do hvězd