Na odsvěceném vrchu zástupu farizejů

rve vítr z prstů mapy, obírá je

o varianty poutí bez návratů.

Lux perpetua - věčné světlo zažehnuté ústy

hasne během dlouhých disputací k významu

cílů a křížení cest, zatímco proudění

skrz obnažené ploty pasíruje slotu.

Les je nahý! Poznání propustnosti umožňuje

saturaci kraje zmatenými hosty se zvýšeným

prahem sebelásky: roje ryčných trubců

svým hlukem obkličují chlévy a zahluší

v nich kňourání nevinnosti. Santus

na stroji stoupá ze zásvětí, v ruksaku

mu řinčí obětiny velké ceny. Teď minul

průvod hvězdopravců obtěžkaných dary,

spěchá složit kojenci k nohám to nejvzácnější,

závdavek na vlastní delirické stavy, ve kterých

skrze něho a jemu za zadnicí dojde ke spasení.

Holá věta umocněná do výkřiku: Nám dán!

Zvuk s poměrem k činům vpravdě nadsonickým

jen prodýchne zvukovody, nekáže směr.

I když stokrát slyšíš tohle jméno, posté

ho hodíš do vozíku, pečeš v troubě,

má u stromu rozbalená tvář tvé rysy.