PANNA

Lhůta cca 21.8. – 20.9.   vládce je Merkur a živel je země

Svůdná vůně výšek stoupá nad hory

V údolí je ticho   Vyrovnané snopy

Pod plachetkou přísně utažené copy

na skloněné šíji Panny pokory

Vůně stoupá k nebi   Stoupá na špičky

Panna sčítá klasy  Spěte klidně spáči

Tam kde stojí Panna se zem neotáčí

U nohou jí vadnou suché slzičky

Vůně už ji volá   Odemyká strop

Odemyká cestu z pozemského trní

Panna neodlétá   Mlčky čistí zrní

Po kotníky v zemi převazuje snop

Léto končí, skládá účty. Plody zrají. Ještě měsíc je třeba je chránit proti všem ničivým silám, než se jich ujmou dramatické vlivy podzimu.

Panna je třetí variací péče. Je to péče živlu země: konkrétní a dělná. Panna pečuje jako služebnice. Vývoj potřebuje ještě mnoho práce. Panna je přijetí služby ve světě.

Po Raku–matce a Lvu–otci králi přichází Panna jako kralevicův učitel. V postavení, v němž se paradoxně slévá služba s autoritou, nám vštěpuje smysl pro povinnost a smysl pro pravdu.

Stejně jako v Blížencích tu vládne Merkur–Hermes. Ale tento taškář nějak zvážněl. Zde je to spíš Merkur – tvůrce měr a čísel, patron počtářů a lékařů. Jeho výrazem je ukázněný rozum. Rozum je základ panenského postoje.

Blíženec občas nechápe to, co nelze vyjádřit slovy. Panna redukuje nedozírnost jevů filtrem logického úsudku. Nezávisle na výši osobního IQ klade na svět požadavky systémů a metod. Svět má být přehledný jak fungující přístroj. Řád v něm udržují pravidla a fakta. Fantazírování stojí mimo zákon. Pochopit znamená zdůvodnit.

Merkur v Blížencích působí jako rozptylka a v Panně jako spojka. Dává smysl pro detail a přesnost. Dává schopnost soustředění a drobnohlednou výdrž přímo k neutahání. Typická Panna je vědec, rapper, matematik, právník – člověk, který krotí chaos, uzavíraje ho do struktur. A velmi často ošetřovatel či lékař. Rád slouží věcně, v panensky čistém bílém plášti a v atmosféře sterilního pořádku.

Panna žije v realitě – v tom, co sama realitou rozumí. Závrať výšek i uhrančivost hloubek Pannu lekají. Nehledá klíče od třináctých komnat pudů. Chce žít v jakémsi středním pásmu, chráněna před všemi extrémy. To, co šlehá mimo meze, podivné protuberance lidské zkušenosti – extáze a vášně, šílenství a čáry – to ji zneklidňuje jako sopka pod vodou. Raději se vzdá velkého citu, kdyby ji měl zbavit sebevlády. Jejím citům vládne cit pro míru.

Panna je zvyklá plnit očekávání. Koridor konvencí ji vede krytou cestou, je zdvořilá i v džungli. Ale zachovává si jednu vzdornou vlastnost, a to nápadnou kritičnost. Střízlivý rozum se nedá jen tak ošálit a každou chybu chytá za slovo. Panna je ústupná a mírná bytost, hrubé násilí ji děsí – ale ve sporu je z ní nelítostný sok. Argumentuje, jako se druzí perou. Dá přednost faktům přede všemi ohledy.

Snad v celém zvířetníku není druhé tak pracovité znamení. Rekrutují se z něj odborníci a otroci své odbornosti, hezkým převzatým slovem „fach idioti“. Panna má něco, co postrádá Beran: mravenčí píli, nimravý smysl pro poslední steh. Nechce dík ani palcové titulky, dělá to pro věc samu. Je to vědec posté opakující týž pokus z odpovědné lásky k vědě. Je to sestra bdící nad nemocným z odpovědné lásky k člověku.

Pannu ohrožuje jistá sterilita. Někdy ulpí na svých zvycích a ustrne dřív, nežli se mohla plně rozvinout. Cit zaschne ze strachu z citů. Sebekontrola omezuje, přílišná střízlivost ochuzuje, kritičnost odstrašuje a asketický rozum vede k samotě.

Smutnosměšným výsledkem je suchar, otravný rozumář a šťoura, který na všem najde chlup. Trochu se štítí lidského tepla. Cudná nedotčenost jednou zvadne. Stará panna sedí v nudně uklizeném bytě jako v baště proti podezřelým vůním života.

Nejvyšší typ Panny je člověk vzácné čistoty. Je to biblická Marta, milosrdná sestra světa. Je neviditelná jak anděl strážný. Pokorná, tichá, k sebezapření skromná a k průhlednosti pravdivá. Její Já tak ustupuje do pozadí, že jí nikdy dost nepoděkujeme. Chrání nás před lží, před špínou a vulgaritou. V její průsvitné bělobě je příslib, že pravda jednou zvítězí.

TAK MLUVÍ PANNY:

Pokud jsem udělal to, co bylo mou povinností a co jsem mohl, a nedělal jsem to pro sebe, pak už nesmím nic na sobě požadovat, musím se uklidnit, vydechnout a modlit. – Velice mě uklidní a posílí, když si živě představím a uvědomím, že jsem tu jen načas, abych splnil nějakou věc, která se ode mne požaduje. A když na té věci podle svých sil pracuji, pak co se se mnou může nepříjemného stát?

(Lev Nikolajevič Tolstoj)

*

„To, čemu říkáme intuice, je ve skutečnosti dojem založený na logické dedukci. Já se nemusím shýbat, sbírat nedopalky a prohlížet si pošlapaná stébla trávy. Stačí mi pohodlně se usadit v křesle a myslet. Toto,“ zaťukal si na vejčitou hlavu, „to je to, co u mě pracuje!“

(ústy svého Hercula Poirota Agatha Christie)

*

„První povinností Rozumu je nedůvěra k sobě. To je něco jiného než podceňování sebe sama. Je těžší zabloudit v lese myšleném než v reálném, protože ten první potajnu nadržuje tomu, kdo si jej myslí.“

(Stanislav Lem)

*

Kdo velké věci chce, své seber síly.

Neb mistr zjeví se až v omezení;

jen zákon může svobodu nám dáti.

(Johann Wolfgang Goethe)

AKHENATON: „PHARAON REVIENS“ (Návrat faraóna)

Takový Khalife Al Mahoun, který nedávno dobyl Byzantskou říši

Nevyžaduji nic víc než staré knihy jako válečnou kořist

neboť mým dogmatem je vědět o tomto člověku, co nechal padnout

před destrukcí východní části naší historie

Třetí svět a jeho hmotnou bídu

Západ a jeho duchovní chudobu

vzájemné poznání, pro které existuje budoucnost

svatý, plný, nekonečný, faraóne vrať se tedy

Sním o tom mít tuto knihou otevřenou před mým zrakem

ve třech různých jazycích: latinsky, arabsky a hebrejsky

obsahuje konečné vědomosti a nekonečnou moudrost

zasvěcení egypťané a libanonští žáci Califa Al Hâkima

Amenophis IV je otcem i synem

věhlasný předek sekty z Batenis

můj Bůh nemá sochu, je to podstata, ne forma

bylo by domýšlivé dát mu podobu člověka

v našich genech jsou vepsány esence stvoření

božské vnuknutí je důvodem

poté přišel opak, pak přišel duch, pak přišel základ

potom přišlo slovo

to je pochodní monoteismu, podněcující

dvě esence pro zlo, pět HOUDARDS

hranice, které se nemají překračovat, kde se leskne démon

neboť kdokoliv překročí hranice Boha je despotou

pase se na těch, kteří poslouchají Sadr el Islam a drží se

čistých principů bez zbloudilých výkladů

hanba těm, kteří říkají, že Korán napsal člověk

a nazval muslimy mohamedány

Nyní, pro neznalce, temní středověcí rytíři

věřící stále stejně silně, aniž by se informovali

že muslimové mají jiného Boha

křesťanský Arab ho také nazývá Alláhem, upřesňuje Vatikán

tito lidé se usmívají s uspokojením, kterému není rovno

z nedostatku jejich znalostí

„Ano, ale vidíte jak přísné je jejich písmo“

„ne ve sporu o náboženství …“ Sourat 2, verš 256

Korán respektuje také věřící jiného vyznání

dle židovské citace křesťané se o nich zmiňují jako o tvorech hodných obdivu

v protikladu s rozvojem vědy

Západ se toho naučil spoustu během století

z Východu a je čas to hlásit

neboť náš strom je vězněm

historie bude začínat po boku svítání

a bude ukazovat cestu

vědět, co bude, pokud nebe zůstane krvavé

noci, faraón se vrací

Akhenaton: „PROMÉTHÉE“ (Prométheus)

Na počátku byla země, moře a nebe

zelenající se lesy a medové řeky

zlaté plody rostly na stromech

vinná réva se nenápadně pnula po mramorových sloupech

kde hnízdili ptáci všech druhů

ve věčném baletu to bylo představení

režírované od perfektního mistra

a k tomuto obrazu byl vychováván člověk, říká se

že jestliže byl Ráj plátnem stvořeného světa

člověk měl být zasazeným rubínem

možná ve své první hodině

když neměl strach z věcí, které umírají, štěstí bylo

sumou prostých věcí života

ve stavu nazývaném harmonie

člověku se dařilo, svět krásněl

v této epoše míru se král jmenoval Prométheus

Prométheus byl celistvý, protože mu nechybělo nic

chráněný Bohem a respektován svými lidmi, ale

jednou ho navštívila Eblis v jeho snech

a ptala se: je Bůh silnější než Ty?

nabídla mu skříňku, která uzavírala všechna neštěstí

a našeptávala mu nenávist a závist

Příští den byl prvním smutným dnem na Zemi

Prométheus zavraždil vlastního bratra

sebral jeho majetek a unesl jeho ženu

zotročil 12 kmenů

sestavil silnou armádu

vládl krutým a nespravedlivým způsobem

domnívající se, že je nesmrtelný, zavraždil

všechny své syny, kteří by mohli proti němu povstat

nechal postavit věž až do nebe, vyzbrojen lukem se vydal bojovat s Bohem

Mnoho dnešních lidí jsou následovníci Prométhea

zdědili jeho vizi

říkají tomu „detail“ a bez skrupulí navlékají

svým lidem pravou dobytčí kůži

další příklad, na který se historie dívá

je využívání slepých jednookými

život na Zemi je pohárem vody Javel

proč střílet šípy na nebe Babel?

všechna svá dramata, své akty pro poklad Rackhama

dští oheň na zemi Abraháma

toho ohně tolik, kolik přinese pouštní vítr

to je kerberus (trojhlavý pes), který obsluhuje Prométhea v pekle

drahé je štěstí, neboť zbožná je cesta

tak k čemu je dobré být králem, když jste bohatý a smutný?

duše mizí daleko od Země

čas kvapí, paláce se bortí, proměňují se v prach

Prométheus včera, zítra, první bytost

vůdce smečky v království psů

království platí za pošetilost jeho činů

očekávaje v bolesti zmrtvýchvstání

IAM: „LA MORT N´EST PAS UNE FIN“ (Smrt není konec!)

Samuraj napsal v knize

že nejdříve se musíš naučit zemřít

abys byl schopen žít lepší život

akceptovat smrt není lehké

ale zůstat žít po smrti někoho jiného

to je ještě složitější

ale zastavení mozkových funkcí se nevyrovná nic

chemie vůně unikající ze zkumavky

jako hvězdný let nevědomky udělán bez konce

za nebeskou klenbu návrat k ? à la case départ tôt ou tard

půjčili jsme si tuto dlouhou trasu co vede tudy a tudy

možná k místu, kde budeme žít v pokoji

jednou… a kdo je vlastně teď mrtvej a kdo žije, ti, co odešli,

a nebo víc ti, co pořád zůstávají na tomhle světě pro dnešní den

pro každého člověka, co jde spát, se probouzí dítě

jako prázdný kufr, který se naplní tisícem přání

dospívá, uvidí umírat lidi a oni mu řeknou, víš, že jsou šťastnější

tam, kde jsou právě teď…

je těžké pochopit, když jsi někoho miloval, vidět, že odešel

ale oni úplně neodešli – jen změnili krajinu a čistota jim ozařuje tvář

jen se podívej blíž – a pochopíš

že smrt není konec, jenom začátek

Smrt není konec, jenom začátek

smrt není konec, jenom začátek

smrt neznamená konec

Smrt není konec, jenom začátek

pořád jí vidíme jako trápení

a jen obyčejná zmínka o smrti rozdělí roj včel z mého uvažování

Chill se bojí smrti * Abdel Hâkim né * a jako dnes vidím,

že duše opouští mé tělo

bylo to pološero blouznivých představ mojí esence

v samotném slunci mraky z nich, zjistil jsem,

že na nás těžce dopadá to, jak je smrt smutná

jen pro ty, co to vydrží
jak to jen mohu říct Chillovi, který si myslí, že život tady je ráj

tohle on tvrdí, tak jaképak peklo, hm, já nevím nic

já chci sloužit Bohu a vidět, že dobrota vládne lidským srdcím

strach – rozkládá smrt z nemoci a horror; sebevražda a vražda

jsou tragické následky fyzických činů,

logické, protože pocházejí z ďáblovy inspirace

proto já věnuju epizodu ďáblu, ale nedám mu místo

v domě, kde slouží sluhové moudrému Abdel Hâkim,

já celý život budu čekat na tvé znamení

abych potvrdil, co říkám, a udělal ze sebe hodnotného člena tvojí party

toho, kdo dostává tvé přikázání

smrt není konec, jenom začátek

Smrt není konec, jenom začátek

smrt není konec, jenom začátek

smrt neznamená konec

Smrt mě děsí míň než utrpení

všichni musíme jednou odejít

doufám, že mi bude umožněno zemřít ve spánku

a že to bude na věky, tak budu mít čas objevit svět

ve kterém nic nebude stejné, ale na chvíli

já teď zevluju po Zemi aniž bych věděl, kam jdu, jsem jako zombie

čekám na chvíli, kdy dokončím své poslání

a odeberu se do vesmírných světů – nebude to jen fyzickej stav

biologického zadržení (uvěznění),

ale má duše bude existovat dál na neznámých místech

protože smrt není konec, jenom začátek

Změním se v prach, je mi to jedno, Akhenaton cestoval celá staletí

díky metempsychóze je můj cíl pořád stejný

zanechat výsledek v dějinách se svojí pílí a prací

veliké vítězství nad fyzickým zánikem

co mi mohou udělat? Jako logo

nebo jen obálku nebo peníze na fotku

je to sen vědomí ne vdechnutí myšlenky mého ducha

zavřel jsem knihu, která mě vedla v životě

život je lekce, vášeň, tlukot srdce z našich činů

božská mozaika, můžeme všichni nalézt cestu k moudrosti?

žijeme, odcházíme bez stresu, myslíme na smrt jako na konec osady

je to egoistické jako ztráta dobrých přátel

a ti, co žijí déle než my, kvůli nám roní slzy

ale smrt není konec, jenom začátek

Smrt není konec, jenom začátek

smrt není konec, jenom začátek

smrt neznamená konec