Ráj

   Kdysi dávno
   jsem tvarovala svými prsty koně.

   Tys jim dával jména.
   Nechali jsme je ržát

   na barevné přikrývce s horou polštářů,
   se šoupajícím pyžamem.
 
   Osedlala bych tě pomaleji nebo jela rychleji,
   přesně jak by sis přál,

   ať bys měl v rukou jablka nebo suchou trávu
   nebo cukr.

   A myslela si, že to bude trvat, ne navždy,
   ale přinejmenším o trochu déle, než jak tomu bylo.

   Jedné noci jsi mi ale řekl,
   že už tě koně utahali.

   Tak jsme odložili

   naše stříkání,
   naše řehtání,
   naše vzpínání.

   Namísto toho jsme zdolávali hory,
   a když jsme padali,
   spadli jsme řádně jako listí.

                                                        Georgia Scott                                                          

                                                             Arcadia

   Once upon a time
   I shaped horses with my fingers.

   You gave them names.
   We made them neigh

   over patchwork fields and pillow mountains,
   pyjama rustling.

   I´d ride you slower or ride you faster
   whatever you would ask,

   whether there were apples or dry grass
   or sugar in your hands.
  
   And I thought it would go on, not forever,
   but at least a little longer than it did.

   Then one night you told me
   you had grown tired of horses.

   So we put away our splashing,
   our neighing,
   our prancing.

   Instead, we climbed mountains
   and when we fell,
   fell dutiful as leaves.