Říjen a v něm pavučiny

černý kůň jak loňská tma

běží nebem z poloviny

v sedle hoří jezdci dva.

Jiskry podkov jako hvězdy

padají na týdne břeh

po vteřinu někam vésti  

pak po věky tajit dech.

Dojít cestou pavučiny

k hadu ještě mého těla  

Svatý Jiří námi vinný

bodá v růži kopí rdělá.

Tichých ano přišlo hostí  

hodinami jíti kruhem

měřit věčnost přítomnosti

milencům v čase druhém.