Vzduch je těžký,

jako kolejnice co spadla mi na nohu,

 v něm smích,

 jak kvikot postřeleného prasete.

Tvé výhružky,

už dál poslouchat nemohu,

víc rukojmích,

už panáčku neroztřesete.

Ptám se,

jak otazník za větou tápavou,

proč hlavu

neměla jsem na krku.

Vzdám se,

práva na odpověď skřípavou

a kouknu 

se v jiném podniku.