Suchá zima. Na rohu činžovního domu kdesi ve starobylé čtvrti jakéhosi města (říkejme mu třeba Praha) nervózně přešlapuje mladík v krátkém kabátu. Mladík vytáhne z útrob hluboké kapsy krabičku cigaret a jednu si zapálí. Soustředěně vyfukuje namodralý kouř a opře se zády o oprýskanou zeď činžáku. Ulice je prázdná, jen několik automobilů se bázlivě krčí u chodníku.

Tu a tam mladík zakleje a dál přešlapuje s dohořívající cigaretou v ruce.

Po chvíli se z boční ulice loudavě vynoří mladá dívka v teplé čepici s klapkami přes uši a v krátkém kožíšku.

-Ahoj. Máš se?

-Čekám tady sakra už snad hodinu. Kde doprdele seš?

-Potkala sem Vince a trochu sme pokecali. Co je na tom?

-Vůbec nic. Problém je v tom, že tady mrznu už snad hodinu.

-Promiň.

-Promiň? To si myslíš, že se z toho vykroutíš jednim slovem? Promiň! Pane

 bože!

-Nech toho Robe. Nechci se hádat.

-Tak to si kurva piš, že se hádat budem. Potřebuju se nějak rozehřát.

 Čekám tady na tebe snad už hodinu.

-Aby ses nepodělal, kolikrát sem čekala já na tebe. A ne jenom blbou

 hodinu. Čekala sem taky skoro rok.

-Necháme toho. Nechci se hádat, Ali.

-Dobře.

-Pojď, půjdeme.

-Tak jo.

-Miluju tě, Ali.

-Dyť já tebe taky.

-

-Hele skočíme někam na kafe. Co ty na to?

-Ráno sem vyhrkla snad litr kafe, já bych skočila někam na panáka, je mi

 nějak mdlo.

-Tak jo, na rohu Pátý je dobrej bar, je to kousek odsud. Skočíme tam.

-Dobře.

-

Na roh Páté a Dvaadvacáté přichází mladý pár. Mlčí. On má ruce vražené hluboko v kapsách kalhot, ona pokuřuje cigaretu.

-Kurva!

-Co je, co se stalo?

Mladík si začne čistit nohu o obrubník.

-Do prdele!

-Ty si vůl, neumíš se dívat, kam šlapeš!

-No to snad...do prdele! To se může stát jenom mě, protože chodím

 s tebou.

-Co já s tim mám společnýho, proboha?!

-Neumíš chodit po chodníku, pořát se taháme po silnici a pak se stávaj

 takovýhle věci.

-Po chodnících nechodim, protože právě tam pejskaři venčej psy a jsou 

 plný psích hoven.

-No to se ti povedlo! Tak tenhle pes byl teda nějaká výjimka.

-Já ho tam nevenčila.

Dívka se lhostejně opře o starou fordku stojící u kraje silnice a dál potahuje z cigarety.

-Dobrý ?

-Nojo, už to máš čistý.

-Blbej čokl !

-Nojo, byl blbej. Tak pudem?

-Dyť už dem !

-Já už mám žízeň jako trám.

-No to snad ne !

-Co je ?

-To neni možný...Pako...ty vole jeden...Pako !

Po Dvaadvacáté přichází k baru na rohu mladík něco přes dvacet. Na sobě má tlustý rolák a přes něj odřenou vestičku. Velkou sportovní tašku má hozenou přes rameno.

-Pako, ty vole, co tady děláš ?

-Nazdar, Robe, to je náhoda ! To sem rád, že tě vidim.

-Co tady děláš ?

Oba si vymění přátelské šťouchance, stojí před sebou a vzájemě se prohlížejí. Dívka stojí opodál a čeká. Zdánlivě nevšímavě kope nedopalky do kanálu a zapálí si další cigaretu.

-Nojo, stěhuju se. Budu teď bydlet u tety.

-Ty vole, to bude pruda !

-Teta je v pohodě. Má ale takovýho vzteklýho knírače, bojim se, že nevydržim mu neublížit.

-O psech mi nemluv ! Před chvílí sem si našláp.

-Nojo, to je průser.

-Hele, nezajdem na panáka ?

-No jasně, času mám dost.

-Tak dem.

-A co ta holka ?

-Ježiš, no vidíš ! To je Alena. Aleno, tohle je Pako, kámoš ze střední. 

 Tak se už znáte a dem.

-

Do baru na rohu Páté a Dvaadvacáté vcházejí tři mladí lidé. Nejdřív vejdou dva mladíci v přátelském rozhovoru. Jeden z nich, ten se sportovní taškou přes rameno se občas nesměle otočí a usměje se na dívku, která jde za nimi. Ta se tváří naštvaně a pokaždé se na něj teatrálně zazubí. Skupinka projde kolem dlouhého baru a posadí se ke stolku ve vzdáleném koutě místnosti. Za barem sedí barman, kouří cigaretu, popíjí kávu a listuje v nějakém časopise. Po chvilce vstane a jde ke stolku oněch mladých lidí.

-Ježíši, co to tady smrdí !?

-Nechtěl ses spíš zeptat co si dáme ?

Vypadá to, že se otázka mladíka dotkla. Barman pokrčí rameny.

-Co si tedy dáte, vážení? Prosím ale o rychlé rozhodování, mám dost   

 práce.

-Bar je prázdnej.

-...

Barman významě mlčí a se zdviženým obočím vyčkává.

-Tak nám přines tři bépadesátdvojky !

Dívka je, jak se zdá, rozčilená. Hraje si s pivním táckem a s předstíranou lhostejností se dívá oknem ven.

-Fakt to tak smrdí ?

-Nojo, Robe, fakt je to cejtit.

-Hele, tak já du domu a vyměnim si škrpály. Nehodlám poslouchat poznámky    

 celej večer.

-Dej si s náma ještě tu bépadesátdvojku.

Dívka evidentně nechce zůstat s mladíkem se sportovní taškou sama. Ke stolku se přitočí barman a postaví na stůl tři sklenky s míchaným nápojem. Rychle zase zmizí za barem a ponoří se do četby časopisu. Jeden z mladíků občas nervózně loupne okem ke vchodu do baru. Rychle vypije svůj nápoj a zvedá se.

-Tak já du.

Dívka mlčí.

-Jasně, jasně, budem tady, hoď sebou.

-Nojo.

Mladík ještě chvíli postává. Všichni tři mlčí. Pak se otočí a rychle zmizí z baru.

-

Na rohu Dvaadvacáté a Čtrnácté nervózně přešlapuje mladík v krátkém kabátu. Každou chvíli krátce potáhne z cigarety a neustále se rozhlíží. Kolem co chvíli nevšímavě projde chodec s hlavou schovanou v límci kabátu nebo bundy. Začíná sněžit.

Po chvíli se z boční ulice loudavě vynoří mladá dívka v dlouhém péřovém kabátě a huňatými klapkami na uších.

-No konečně, kde seš prosimtě, mrznu tady jak blázen.

-Měli sme se sejít v baru ne ?!

-Změna plánu kočičko, jdeme k tobě.

-A co Alena ?

-Sedí s kámošem v tom baru, dobrý ne?

-No, super.

-Nemáš radost ?

-Ale jo, mám. Co to tady smrdí ?

-No ještě ty do toho !

-

V baru na rohu Paté a Dvaadvacáté ulice sedí u stolku vzadu ve vzdáleném koutě dvojice mladých lidí. Dívka znuděně s rukou pod bradou zírá z okna. Mladík si nervózně okusuje ret a kratkými lůčky upíjí svůj nápoj.

-Asi nejsem moc dobrej společník, co?

Nesměle se usměje.

-To ne.

Úsměv mu zmizí z tváře a nervózně hledá cosi v kapse. Vytáhne krabičku cigaret a jednu si zapálí.

-Chceš ?

-Hm.

Dívka si také jednu vezme.

-Vážně chceš bydlet u tety ?

-Mám jinou možnost ?

-Možná bych o něčem věděla.

-...?

-No moh bys bydlet u nás. Místa máme dost.

-To nejde.

-Prosimtě nech toho, proč by to nešlo. Lepší než bydlet u tety

 s vypruzelym kníračem.

-A co Rob ?

-V pohodě.

Dívka dopije jedním lokem svůj nápoj a zvedá se.

-Tak dem.

-Kam ?

-No kam...k nám, ubytovat tě.

-Nojo, jasně.

-

Čtrnáctou ulicí prochází mladý pár. Jdou vedle sebe a mlčí. Mladík má ruce vražené hluboko v kapsách, dívka v huňatém rukávníku.

-Doprdele !

-Co je ?

-Vinc !

-Támhle de Vinc, kurva !

-Nenadávej pořád !

-Už nás viděl...do...pr...dele !

-Řikám ti, abys pořád nenadával, nesluší ti to.

Ulicí přichází mladík v hnědých manšestrákách, dlouhém černém kabátě a tlustou šálou kolem krku. Zahlédne mladou dvojici a zamíří k nim.

-Nazdar, Vinci.

-Nazdar, Robe, co tady děláš...ahoj Kiro.

-Ahoj.

-Ále du si pro něco domu a potkal sem tady Kiru.

-Nojo...hele...co to tady...

-Hele, tohle vynech !?

-Co šílíš, jen tady něco hrozně...

-No a to právě vynech !

-No dobře, když ti na tom tolik záleží.

-Heleďse, Ála čeká s jedním mým kámošem ze střední v baru na rohu Pátý.      

 Jestli máš zájem, sejdem se tam.

-Jasně že mám, tak zatim.

-Měj se.

-

V Sedmatřicáté příčné ulici naproti opuštěnému parku vchází do jednoho z činžovních domů dvojice mladých lidí. Mladík má přes rameno přehozenou velkou sportovní tašku. Dívka jde první a otvírá. Pak zaklapnou domovní dveře a ulice je zase prázdná.

-

O pár ulic dál a o několik bloků blíže k řece, je to na Dvaačtyřicáté příčné, vchází do jednoho z prastarých domů dojice mladých lidí. Dívka s huňatými klapkami na uších vytahuje ruce z rukávníku a hledá po kapsách klíče. Mladík s rukama hluboko v kapsách trpělivě vyčkává. Pak oba pozře přítmí domovní chodby.

-

Na rohu Páté a Dvaadvacáté přichází k baru mladík v manšestrákách, dlouhém černém kabátě a tlustou šálou kolem krku. Vchází do baru. Ve dveřích se ale zastaví, chvíli se rozhlíží, prohodí pár slov s barmanem, pokrčí rameny a odchází Pátou směrem k řece.

-

-A co Rob ?

-Píchá jinou...chápeš to...píchá jinou, možná právě teď ji píchá. Tak

 toho nech a dělej ! Nebo seš opravdu takový Pako ?

Mladík se vrhne k dívce, políbí ji na rty, lehce kousne do bradavky a zaboří svou hlavu do jejího otevřeného klína. Ona jen zavře oči a položí se na postel.

-

-Chci si s tebou promluvit.

-A o čem ?

Dívka si stáhne huňaté klapky z uší a odkládá dlouhý péřový kabát. Mladík se zouvá a odchází do ložnice, kde se chvatně svléká.

-O nás.

-A o čem chceš proboha mluvit ?

-Nechci s tebou jen spát.

-Víš, že to nejde. Alena je moc citlivá. Složila by se.

-Ale...

-Nech toho a poď ke mě, potom si promluvíme miláčku.

Dívka jde do ložnice. Mladík ji bere do náručí, políbí ji a otočí ji k sobě zády. Ona jen zavře oči a lehce se kousne do rtu.

-Si krásná !

Rozepne jí košilku a nechá vklouznout oblinky ňader do svých rukou.

-

K baru na rohu Páté a Dvaadvacáté loudavě přichází mladá dívka v teplé čepici s klapkami přes uši a v krátkém kožíšku. Vchází do baru. Ve dveřích se ale na chvíli zastaví a rozhlíží se po místnosti. Pak vejde.

O pár minut později Dvaadvacátou ulicí přichází mladík s rukama vraženýma hluboko v kapsách. Otevře dveře do baru a bez zaváhání vchází.

-

-Kde sakra seš, čekám tady snad už hodinu !

-Potkal sem Kiru a trochu sme pokecali. Co je na tom?

-Vůbec nic. Problém je v tom, že tady tvrdnu už snad hodinu.

-Promiň.

-Promiň? To si myslíš, že se z toho vykroutíš jednim slovem? Promiň! Pane

 bože!

-Nech toho Ali. Nechci se hádat.

-Tak to si sakra piš, že se hádat budem. Čekám tady na tebe snad už...

-Aby ses nepodělala, ráno sem čekal zas já na tebe.

-Nojo, necháme toho. Nechci se hádat, Robe.

-Nojo. Kde je Pako ?

-Šel k tetě.

-Aha.

-Potkal sem taky Vince, byl tady ?

-Ne, nikdo tady nebyl.

-Hm, divný.

Mladík vypadá zamyšleně. Dívka ho chvíli sleduje.

-Miluju tě, Robe. Víš to ? Ať se stane cokoliv.

Pohladí ho hřbetem ruky po tváři.

-Dyť já tebe taky.