Chemin de Fer
Sama na kolejích
šla jsem s bušícím srdcem.
Pražce byly příliš blízko u sebe
nebo se zdály být příliš daleko.
Scenérie byla neutěšená:
zakrslá borovice a dub; kromě
popadaného šedo-zeleného listí
jsem zahlédla rybníček
kde žije starý chlípný poustevník,
spočívá jak prastará slza
rok za rokem v občasném prozření
s rukou na svých poraněních.
Poustevník vystřelil ze své brokovnice
a strom u jeho chýše se zachvěl.
Voda v rybníku se rozvlnila
oblíbená slípka zakvokala.
"Měla by začít panovat láska!"
zaskřehotal starý poustevník.
Ozvěna na druhé straně rybníka
se to zas a znova pokoušela potvrdit.
Elizabeth Bishop
Chemin de Fer
Alone on the railroad track
I walked with pounding heart.
The ties were too close together
or maybe too far apart.
The scenery was impoverished:
scrub-pine and oak; beyond
its mingled gray-green foliage
I saw the little pond
where the dirty old hermit lives,
lies like an old tear
holding onto its injuries
lucidly year after year.
The hermit shot off his shot-gun
and the tree by his cabin shook.
Over the pond went a ripple
The pet hen went chook-chook.
"Love should be put into action!"
screamed the old hermit.
Across the pond an echo
tried and tried to confirm it.
