V městě jež není kde padlým andělům shořelým na holuby planou v očích jeřabiny tam ti Salome z nákladního nádraží pošlu růži bez hlavy v prázdném vagonu na uhlí jestli ještě zatoužíš stisknout samotu mezi stehny a ráno dopít s tím výhybkářem kávu studenou jako zima jehož osudem je zatančit ti za tvými zády až ve zšeřelém pokoji, věčnost vteřiny zapalovaných cigaret vytvoří stín odchodu pak ve dne se setkáme v laciné jídelně kam chodí nad novinami zapomenout učitel tance kde pití staví přesně doprostřed tácků a poznám tě podle noci pod očima jako bys do rána chodila Paříží a hledala mne v každém, který tě nazval Marianou i když vlastně vůbec nevíš, kdo jsi když tak brzy není slunce větší než srdce včely záchodky páchnou jako bych přestupoval před revolucí v Berlíně hvězdy se staly barvami na semaforech a zdá se, že budu smět ji v náruči nést jako dítě postelí
| 
