2. pokračování:

      Jirka nad problémem pokyvoval hlavou. „Mimochodem, dnes je 12. srpna a pozítří máme pětisté osmdesáté první výročí této bitvy. Takže je docela aktuální, že se tím nyní zabýváme.“     

      Pánek zmlkl a zadumaně si třel bradu.     

      „Jirko,“ prohodil Žák též v zamyšlení, „my dva, bohužel, nemáme žádnou možnost rozseknout tento gordický uzel. Proto raději obraťme své myšlenky jiným směrem a nechme celou věc,“ dodal již s úsměvem, „koňovi – ten má větší hlavu.“     

      Jirka se rovněž usmál a souhlasil s Pavlovým názorem. „Víš co? Dáme si teď turka a věnujme se veselejším záležitostem, jo?“     

      * * * * *     

      Pondělí 13.srpna odpoledne     

      Na nádvoří útvaru probíhalo u jednotlivých rot vyhlášení rozkazu velitele a bojové rozdílení na úterý. U naší roty oprav techniky to byl kapitán Svoboda. V rozkazu upřesnil také zkušební jízdu opraveného OT-64 SKOT a jeho výjezd z kasáren stanovil na 14. hodinu příštího dne, dopoledne na přípravu. Zkoušku provedou velitel vozidla vedoucí praporčík - zbrojní specialista nadrotmistr Jiří Pánek a nadrotmistr Pavel Žák, zkušený řidič OT-64, oba s výstrojí - maskovací oděv, kovová přilba, neprůstřelná vesta, výzbrojí - samopal s ostrými náboji, pro kulomety vozidla byla stanovena rovněž ostrá munice. Spojení se základnou zajistí radiostanice a speciální informační systém. V cestovním rozkaze určena přesná trasa pohybu vozidla: po silnici 22 přes Kdyni až do Koutu na Šumavě – celková vzdálenost 24,4 km, průměrná doba jízdy půl hodiny. V Koutu odbočí vozidlo na silnici 0222a, kdy po několika stech metrech vyjede na místní vozovku, dílem asfaltovanou, dílem štěrkovanou, přičemž se vyhne cestám s dopravní značkou, zakazující vjezd motorových vozidel. Při jízdě v tamější lokalitě dát pozor na cyklisty a pěší, neboť se jedná o oblast hojně navštěvovanou turisty. Návrat uskutečnit po stejné trase.     

      Velitel roty po skončení bojového rozdílení a před povelem k rozchodu vyzval Pánka a Žáka, aby přišli k upřesnění úkolu do jeho pracovny. Když se posadili, položil jim otázku:     

      „Páni nadrotmistři, tušíte, proč jsem nařídil trasu zkoušky do prostoru Koutu na Šumavě?“     

      „To opravdu nevíme,“ odpověděli oba vojáci jednohlasně.     

      Svoboda je nechal chvíli v nevědomosti a poté prohlásil slavnostně:     

      „Jako zájemci o historii musíte vědět, že zítra je 581. výročí vítězné bitvy husitů nad křižáky u Domažlic. A právě někde za dnešní obcí Kout se tento boj odehrál. Pokud tam najdete nějakého zapomenutého křižáka, dopravte ho do kasáren,“ již s úsměvem podotkl velitel roty.     

      Vedoucí praporčík Pánek se ťukl do čela: „Pane kapitáne, zrovna včera jsme s kolegou Žákem vzpomněli výročí slavné bitvy. Nenapadlo nás, že spojíte naši zkušební jízdu s touto událostí českých dějin.“    

      „Nejen vy oba, ale i já rád sleduji historické děje, navíc, jež se týkají našeho kraje. Máte k úkolu nějaké dotazy?“     

      „Ano,“ ozval se Pánek, „proč jste nařídil neprůstřelné vesty a ostré náboje do samopalů a kulometů? Vždyť nejsme na žádné zahraniční misi, jako například na Balkáně. Tam to bylo zcela na místě.“     

      Kapitán Svoboda se zatvářil poněkud tajemně a odvětil: „Pane nadrotmistře, nikdy nevíte, do čeho jdete. I u nás v klidných, bezpečných a ničím nezčeřených vodách se můžete nadít nečekaných překvapení. Například novodobých ozbrojených loupežníků, kteří s oblibou kradou obrněné transportéry i s posádkou,“ projevil smysl pro vtip.     

      Vojáci se velitelově odpovědi zasmáli, a když jim pokynul, že mohou odejít, zasalutovali a vyšli z pracovny.     

      „Náš velitel má vyhraněný smysl pro legraci, že?“ podotkl Pavel.     

      „Jo, to má,“ řekl zamyšleně Jirka, „ale stejně mi nejde do hlavy, proč budeme jako ozbrojenci s ostrými náboji do samopalů a obou kulometů obrněného transportéru. Vypadá to, jako kdybychom jeli do boje někde v Afghánistánu.“     

(Pokračování příště!)