Praha se mračí. Déšť
paličkami tluče dláždění.
A vichr – nesmlouvavý vojevůdce
rozkazuje živé vodě
koho a co má svlažit. Nehybnost
mlčí nad zalitou Prahou,
od střech po sklepení zebou domy.
Město se unavilo, tiše spí.

Podél zdi probleskne
a zas vklouzne do tmy taxík.
Unavená Praha spí.
Dá si zdát letní sny.
Karlův most se stáhl do sebe,
na kost promočený lijavcem.
Protahuje se jako kotě
teď nastavil vodě pravobok.

Na palubě těžkotonážního deštníku
obeplouvám skaliska činžáků.
Sním s Prahou
sama její sen.
Vpíjím se do samoty…
Slyšíš mne, Praho?
Zakotvím svou duši v hnízdě
pod jednou z hebce vystlaných střech.