Jsme stopou ticha v písku

krok trávy pěna hodin

snad jsme se tu jen vzali

Dívám se vzhůru k nebi

jak v podzim do mlhovin

vidí naše světlo ti jak my v dáli

Vlna jde k břehům zemřít

a na druhé straně času

již vynesl vítr šedivý můj popel

A kůň se v sněhu pase  

na pelyňku mého hlasu

a jak ráno hvězdám řehtá jejich ortel  

Před nocí se uhlík

v kamnech schovává

vydechneš bude vzhůru aby byl oheň náš   

V zácloně bílý Měsíc

jak věky skonává

a vlastně ani nevím co na mě ještě máš