|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
Večerní zamyšlení jako už tolikrát...
Autor: Evadela (Občasný) - publikováno 6.2.2003 (20:32:17)
|
|  |
Rozhodla jsem se jednou,
ještě za teplých večerů,
na Svatý Kopeček,
kolmo ja pojedu.
Nohy bolí,
krůpěje potu padají z čela,
na vrcholku posadíc se do trávy,
hned jsem zapomněla.
Veliké slunce se v červáncích válí,
jak ohnivý obřad bohyně Kálí,
vypadá ten neuvěřitelný úkaz,
tomu kdo neviděl,
těžko dát důkaz.
Do černých cárů oblohy zatím,
se rudá koule oblékla,
a neskonalá krása mě nutí,
bych poklekla.
A i kdyby život už neměl čím přispět,
jak absurdní tohle si myslet,
tak přece se něco,
musí v člověku hnout,
spatřujíc oblohu pod sebou žhnout.
V trávě nízké tiše sedím,
půl hodiny o světě nevím,
jen hledím..
Uvědomuju si málo,
hned zas víc,
a najednou je všecho pryč.
Šero nemilosrdně přikrylo úchvatné divadlo,
sama vychutnám báječnou jízdu z kopce,
na malou chvilku mě napadlo,
by cesta z kopce,
neměla nikdy konce.
Ne,není se co divit,
když to vše člověk zřel,
že i básník Wolker,
tu žit a tvořit chtěl.
Zde stane se básníkem každý,
a snadno,
však pohrávat si s fantazií,
není radno!
Není dobré se jí zaobírat stále,
sny pominou,
bohužel,
život jde dále...
|
|
|
