Muž sešel po schůdcích do krámu. Ozvěna sem donášela zvuky z hlavního tržiště, ale nevnímal je. Byl ponořen do vnitřního ticha.

Vrzly dveřní panty a skleněné tabulky ve dveřích se otřásly. Nad jeho čepcem mu zacinkal vstupní zvoneček, jež probudil starcova nejlepšího přítele. Byl to lovecký chrt. Bystrost a rychlost se mu vytratila z těla, ale i přesto přiběhl přivítat svého pána. Radostně vrtěl ocasem a očekával cosi dobrého k snědku. Starý pán pověsil kabát hned vedle dveří na malířský stojan a pohladil psa. Nemusel ani promluvit, zvíře vycítilo ze smutného výrazu pánových očí, že opět nic nedostane. Sklopil uši a odšoural se zpět na podušku kde spal. Stařec zapálil dlouhou sirkou třísku, s kterou pak odpálil i ostatní, rozvěšené po krámku a velkou lojovou svíci na stole, aby osvětlil příšeří místnosti. Bylo sice po poledni a venku slunce svítilo jako při májové veselici, ale dvěma okny v úrovni očí sem z ulice přicházelo jen chladné plazivé šero.

Bronzová záře plamínků osvětlila místnost. Malířské stojany, police s barvami, stůl, židle a několik hotových obrazů vrhalo pohybující se stíny tančící po podlaze až do koutů, které zůstaly zakryty tmavým závojem ochablé moci smrkových třísek. Mistr se posadil na rozvrzanou židli. Napěchoval tabák do dýmky a třikrát mocně zabafal. Stoupající kouř se vznášel nad svící tvoříc podivně zkroucené výjevy připomínající oblohu za Valpuřiny noci. Muž si toho nevšímal. Upřeně hleděl na plátno. Snad čekal na můzu, která se zřejmě zapomněla na tržišti věnujíce se tomu mladému nadanému malíři nebo jen tak seděl vychutnávajíc tabák. Měl na to zasloužené právo. Stáři dávno vešlo do světnice aniž by zaklepalo na dveře a bez dovolení se tu usadilo. Ruku v ruce s ní přišla i sestra Bída. Obě neodbytné tady teď hospodaří a není síly, která by je vyhnala.

Muž přistoupil k plátnu, vzal paletu s barvami a štětec. Dlouhými tahy maluje oblohu, ale barva jakoby ztratila svůj lesk. Je do šedého odstínu a obrazu dodává sychravý dojem podzimního odpoledne. Těžký ustaraný povzdech vyjde z okoralých starcových rtů. Není spokojen se svou prací. Oči má zakalené šerem místnosti, ruce se věkem třesou a nejsou pevné pro tenkou lehkou linií, zdůrazňující tvář ženy na portrétu. Pracoval celou noc, aby byl do prvního kohoutího kokrhání hotov s portrétem.

Před obědem si pro obraz přišel obtloustlý purkrabí se svou ženou, která moc krásy nepobrala a tak zachmuřená obloha jen doplňuje její povahu se snobsky zdviženým nosíkem a bradavici na líci. Purkrabí se zdá být nadšen portrétem své ženy, ona však jen dál ohrnuje nos. Obtloustlíkův chvalozpěv, neohrabaná slova úžasu nad mistrovským dílem zakončil řinčivý zvuk třech zlatých o dřevěný stůl. Purkrabí přikázal svým sluhům, aby odnesli obraz. Když se dveře se zazvoněním za němi zavřely, starý malíř si sedl a pohlédl na žluté mince přímo do vladařových očí. Tepaný nápis na okraji hlásá:" Z Boží vůle král ".

" Jestli Bůh volí krále, aby vládl a byl bohatý, stará se pak i o ty, kteří jsou chudí a potřebují alespoň měďák na kus chleba ? Celý život kreslím, je to jediné co umím, čím se živím, ale nikdy jsem nezbohatl. Bůh se asi stará jen o bohaté a chudí ať se postarají o sebe. Však oni přijdou stejně do pekla, když si nemůžou koupit ani odpustky ", bručel polohlasně stařík.

S těmito slovy zlatky zmizely v kapsáři. Zítra za ně nakoupí nové barvy. Ale kdo by chtěl obraz od starého poloslepého malíře, když jeho barvy jsou bez lesku a hřejivosti, tahy štětce se viditelně překrývají, rovné linky se klikatí a zrak je slabý k zachycení detailů. Ten purkrabí vůbec nerozuměl umění, jen planá slova chvály plnila jeho nenažraná ústa. Což bylo na druhou stranu dobře, protože ostatní bývalí zákazníci, ti dávno rozpoznali starcovy nedostatky a našli si jiné zručnější malíře, pro jejich neukojitelnou žádostivost po rozmařilých námětech a vychloubačskému postoji vůči svým sokům. Únava přemohla mistra. Hlava mu klesla na stůl a on usnul jako malé dítě v náruči matčiny. Slunce odběhlo za beránky hrát si s červánky na schovávanou. Trojité zaklepání na dveře probudilo mistra z dřímání. Pes vyskočil na všechny čtyři a štekl pro výstrahu. Světnice byla potemnělá a muž rychle zapálil svíci na stole.

" Vstupte, je otevříno ! ", zvolal ke dveřím a sám pro sebe si zaklel, " Koho sem čerti nesou ! ".