|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Přijel s kamarády na koncert kapely našich přátel a společně jsme se pár hodin skvěle bavili. Před tím jsme se vůbec neznali a tak mě trochu překvapil jeho soud: „víš, že ty jseš typickej samotář?“
Pohodila jsem hlavou a v zápětí jsme to zamluvili dalšími více či méně ovíněnými řečmi a nikdo z nás tomu nevěnoval pozornost. Tu zmíněnou větičku mi pak už neměl kdo připomenout. Nebyl místní, stejně tak jako jeho společníci a já věděla, že se s největší pravděpodobností už se nikdy neuvidíme.
O pár dní později byla neděle a mě vzbudilo příjemné svítání. Lákalo tak silně, že jsem ihned zatoužila okusit tváří v tvář ještě trošku mrazivý jarní větřík.
Vyšla jsem z domu a na křižovatce nastavila jako vždy mobil, aby monitoroval můj běh a abych odstartovala do rytmu mé oblíbené Florence. Nasadila jsem sluchátka a vyběhla.
Za mostem podél břehu řeky, tentokrát nebylo ani živáčka a já pečlivě oddychovala a vnímala to poklidné ráno. Myšlenky bloudily hlavou a já se je snažila probírat ze všech stran, třídit, evidovat, pochopit...
A pak, z ničeho nic, jakoby obrovskými písmeny přímo před očima vytanulo ono:
„víš, že ty jseš typickej samotář?“
Uhodilo mě to jako rána kladivem! Bylo to omračující! Jako by najednou začalo do sebe všechno zapadat. Všechny ty pocity, ty úzkosti, ty smutky i štěstí a euforie najednou dávaly smysl.
Ne, nežiju sama. Nežiju sama už léta, ale žiju tak. Vše co dělám a jak to dělám, dělám tak, jako by ho nebylo. Jako by nebyl součástí mého života, ale jako někdo, kdo je zrovna se mnou.
Je to můj nejlepší přítel, kterému pomohu, kterého pobavím, o kterého mohu pěčovat. Ale nesdílím s ním to, co bych měla, pokud bych nebyla SAMOTÁŘ.
A já jsem - jsem SAMOTÁŘ a teď to vím.
Žiju jen svůj život, né NÁŠ..
Když pracuju, když tvořím, když tančím, řídím, běhám, plavu, bavím se, piju, kouřím, sedím na skalách a sleduju západy slunce do modravých vln, v těch všech chvílích jsem sama.
Jsem sama ikdyž je kolem přeplněná ulice chodců, nebo mě on drží za ruku...
Samota je můj vesmír a můj domov. Neumím a nemůžu tě tam pustit a nikdy tě tam nepozvu. Nebude se ti tam líbit, tak jako se tam líbí mě.
Víš.. on jakýkoliv zážitek a zkušenost je nesdělitelný, ať už podrobně vyprávíš, ukazuješ fotky, nebo pouštíš videa, nikdo jiný to nebude cítit tak jako ty..
Ahoj, jsem srnka uprchlice a jsem SAMOTÁŘ.
|
|
|
