KARYA:

„CESTA DO SNŮ“  1994

Je to poprvé

            co neumíraj

            moji bohové

            střežící ráj

vím jak končívá

            cesta do snů

            svět za očima

            není už tvůj

            ANI MŮJ – ZPÍVÁM TEĎ DO NOCÍ

            PŘI MNĚ STŮJ – SPÁNKU HASNOUCÍ

            JEDINÁ VÍRA V PŘÍŠTÍ ČAS

            ZŮSTÁVÁ SNADNO PLANE V NÁS

Je to poprvé

            co cítím blíž

            ticho ponuré

            skleněnou mříž

            vím co ukrývá

            dědictví snů

            krutost mazlivá

            harlekýnů

            ZŮSTÁVÁ DÁL VÍRA JEN V PŘÍŠTÍ ČAS

            VĚNO TVÉ ZÁRMUTKŮ A ZKÁZ

            JEDINÁ ŽÁRUVZDORNÁ HRÁZ

            ZŮSTÁVÁ V DÁLI STÁLE V NÁS

A to poslední

            co mohou mi dát

            moji bohové krvavých ztrát

            je to co se zdá

            když se dívá

            člověk do mraků

            a den ubývá

ZŮSTÁVÁ VÍRA JEN V PŘÍŠTÍ ČAS

            VĚNO TVÉ ZÁRMUTKŮ A ZKÁZ

            JEDINÁ ŽÁRUVZDORNÁ HRÁZ

            ZŮSTÁVÁ V DÁLI STÁLE V NÁS

Vítek „Velryba“ Pokorný je velikánský talent na slova, jež přibližují lidem nádheru s kantilénou v duši a Jindra Parma pak oprávněně machr na noty, jež zcela nenuceně pohladí na city… paní KARYA tomu pak nasazuje příkladnou korunu něhy s třeskutostí princezny v hlase…

…a dovolte to dneska, já hraju jedině na ♥ (dobrota jako decibel je slyšet jen tehdy chcete-li slyšet a porazí hravě s hravostí to zlé, prosím dbejte svých dobrých ♥)

OSVĚDČENÁ KVALITA V JEDNOM STEREO SONGU

VÝHRADNĚ URČENA PRO PŘÁTELE JIRKY, PAK JEDNÉ SNAD TAKY NA STEREO BODRÉ IRKY

A PROPOS JE TU HLAVNĚ PRO POČETNÉ PŘÁTELE ZELENÉHO ÚDOLÍČKA... 

TĚCH, CO UZNÁVAJÍ DARY IRSKA A VÝŘEČNOST JE DAREM OD KAMENE

NA DOBŘE ZNÁMÉM HOJNĚ S POVĚSTMA OPŘEDENÉM MÍSTĚ NA HRADĚ BLARNEY… TAKOVÉ JE IRSKO YES YES YO… J

Asi nejspíš nevěříte, že Provence je prevence nebo preference, když sami žijete zdánlivě toporně zdánlivě v blátě značka heroin (i když neužíváte narkotika) nebo tak? Chachá pro Vaše zamrzlé přijímače nebo zamrzlá PC jsou to, co nefunguje u vás? Třeba? Mráz maluje leccos, co mu přijde na mysl, no nerad bych sám byl mrazík mráz... s holí mrazilkou... :-)

AKHENATON „AU FIN FOND D´UNE CONTRÉE“ (Na konci země a možná až na kraji velkoměsta)

*

http://www.youtube.com/watch?v=HZWaA2YC2PI

Mraky jsou bezva koloběhem jemných snů...

mraky jsou jen bezva koloběhem jemných snů... bezva jemných snů...

tohle je příběh o pověsti, jejíž vypravěč je dost moudrý i věrohodný

a bez dovětků od ďábla zůstane hlas štěstěny pro mnohé výlučně křehká událost

protože moje vládnutí se nikdy nestane záležitostí vylhaného pacholka

moje zem byla obsypána pískem, stály za mnou houfy lidí

náš základ tvořilo přátelství, hry, koření

láska nám umožnila tohle všechno uskutečnit pro naše blízké

všichni jsme žili v našich snech a touhách, zažili jsme spousty rozverných nápadů

ale dospělý život nám tohle všechno zatrhnul v taktovce taktik rozplizlé netykavky

ne, nestanu se obětí ve spárech suchopárné havěti…

design nápadů na intenzivní cesty totiž pokaždé kmitá neohroženě a nadoraz, já rád jedu na plné obrátky

kdopak asi podpoří průběhy snů v prostorách stanic metra

kdepak máme krále a královny, co kdysi věnovaly hafo dovedností pro design popelníků ke Dni otců?

proč vzal za své můj rošťácký úsměv, proč mám nosit jen nanicovatou smutnou tvář

když musím konstatovat zjištění, že se o dost tenčil počet mých přátel a jsou fuč

ten capart ve mně, který dětsky snil, se neznámo kam vytratil

ale přesto tu chci zůstat, vždyť nejsem synkem bačkory

dětství v sobě ukrývá jistej talisman, víš něco víc, jestli bude někde ztracenej odloženej poklad Inků?

a já mohu každej nepřístupnej poklad mládí s ostražitostí vyčmuchat!

…archa úmluvy nebo křišťálová lebka nebo někdy pověstnej Svatej grál…

Na konci země, tam, kde naříká a skučí vítr mistrál

já jsem staromódní blbej král, ten nejvyšší vládce lidu, lidu, který zůstává nechutně nehybný jak socha

všichni by raději opustili moje sny a já si živě vybavuji

že stíny jsou sny

že stíny jsou sny

že stíny jsou sny

Chybí mi zas bujaré večery, kdy jsme si hráli na schovku

a naše trika umazaná od fleků, často měla navrch hygiena do nekázně šibalsky zapraná

nechtěli jsme být rozeznatelní, schovali jsme se slídičům pod deku

vím, že jsme byli rozverná kvítka stejně jako další

vedl nás duch rozverné svobody, převahu si získávala přátelsky nadělená hrdost

smůla pro mě znamená, že dětství netrvá věčně

med nabral směr k hořké realitě a ze snů se stala nepříjemně slaná okolnost

tělesná schránka dost přitvrdila

opustily mě stíny, z mých kámošů se staly jakési nepohyblivé sochy

polovina z těch, co si se mnou hráli na vojáky

mají dnes na rukou šrámy

a zavírám své oči pro to, abych si připomenul

dobrodružné chvíle napětí, jak se po křiklounech ohánějí

jejich neklidné maminky s nápady co dál po skončení vyučování

přesně si vybavím tu lásku, se kterou zahrnovaly děti

veškerou pozorností, kterou těm drobečkům věnovaly

přemýšleli ti malí o maminčino dobrotě

když ji mohli zklamat a čmajzli vlastní mámě peněženku?

ale dozajista, dorostli jste moc zbrkle a moc rychle,

váš obličej teď mrazí, cítíte vůbec nějak působit na sobě páteř

zdrhli jste mi z království bez jakýchkoliv prvků varování

váš stín je pouhá vzpomínka, stala se z vás nezáživná ledová socha

navštěvujete mou zemi (= zachované údolí Provence) se ztuhlým pohledem

dobrovolně jste dali sbohem našim krásným přátelstvím

Na konci země, tam, kde naříká a skučí vítr mistrál

já jsem staromódní blbej král, ten nejvyšší vládce pro tváře, ze kterých jsou jenom sochy

všichni by raději opustili moje sny a já si živě vybavuji

že stíny jsou sny

že stíny jsou sny

že stíny jsou sny

Jako krajané u Lota, nevěřící prostě na lásku k bližnímu, unylí a nepilní neznabozi

a když se k nim přiblížím s radostí, jejich srdce pouze zapláčou

nikdy už neignoruj, že trocha lásky dokáže proměnit sochu na mrak

ano mrak, jako beránek s tvary tak načechranými, je svobodný, jemný na omak a přitom cínově tmavý

je tomu tak, aby mohl do sebe pojmout tolik světla, kolik mu zkrátka půjde

jednorožec se mísí (druží) s hromem blesku

meteleskum bleskum a všechno je velmi jasnozřivé v noci snů

minimálně mohu zběsile rychle pronásledovat ty jejich hnusné projevy

u toporných lajdáků plných jen deprimujícími hláškami, co mě tak vytáčejí

odpovědí je samozřejmě znatelná změna

proč jsem se stal panovníkem na Velikonočních ostrovech?

naštěstí ta královna v Orientu dobře tuší

seslala mi nové lidi z mraků, abych je řídil

můj osud je naplněn zelenou krajinou a navigace má barvy štěstěny taktéž

už od chvíle, kdy jsem opustil starodávnou nudu z vlastní pouště

jenomže někdy za to nedokážu dostatečně dobře bojovat, moje mysl se toulá jako kočka

a já už zase vidím to, kdo jsem a jaký jsem

Na konci země, tam, kde naříká a skučí vítr mistrál, mistrál

já jsem staromódní blbej král, ten nejvyšší vládce pro tváře, ze kterých jsou jenom sochy

všichni by raději opustili moje sny a já si živě vybavuji

že stíny jsou sny

že stíny jsou sny

že stíny jsou sny

Na konci země, tam, kde naříká a skučí vítr mistrál

já jsem poctivě nešikovnej staromódní král, ten nejvyšší vládce lidu, lidu, který zůstává nechutně nehybný jak socha

všichni by raději opustili moje sny a já si živě vybavuji

že stíny jsou sny

že stíny jsou sny

že stíny jsou sny

Toto bude věnováno na památku ½ dua Kris Kross…

Dítě třímá svůj trumf jako v Kris Kross, talent na „JUMP“ zásadně nedřímá

ale smrt dokáže sfouknout svíčku naděje jako veškeré utopené velké ideje!!

TEĎ NĚCO NEPOPULÁRNÍHO, NENÍ TO ŽÁDNÁ příručka POPULAR SCIENCE, promiňte rebelský nabručený tón u decibelu rebela...

ZAHOĎ PŘEDSTAVY, zůstaň třeba i FATÁLNÍM PANEM POPLETOU, ČINÍŠ SE zde VELIKÝM? PŘÍNOSEM S CHYBOU VE SCÉNÁŘI…

Hej již brzo přijdeš o hlas

a budou z tebe chrčet nesmysly

jako prevít schytá čoud,

tak čoudi a čoudi a prskej třeba svým kouřením

ač nejsi zbědovanej mouřenín

nepleť si svěžest extáze s laciným bouřením

nepleť si popletené soužení s nehynoucím obdivem andělů a jejich tančící vášní

dostatečná chuť nehnije nikdy – tango bude navždy příslibem pro toužení

nepleť se mi do cesty, když jsi jenom mokrá louže

já tu zpychlou kaluž a tvá lejna obcházím s kroužením

neumíš skládat žádné zvláštní dopisy

a natož nějaké dobré symfonie bysto z místa nářků, alibisto

které by nebyly jen další beztvará slátanina

běsem ze zoufalých patvarů a sloučenin

tak děsně špatných, ospalých, a nápadně vybledlých

že i slunce se je zdráhá

jít obdařit svou bystrostí!

nepiš mi prosím žádnou nevzhlednou grafiku po zdi

pokud se o tobě nedá hovořit jako o přínosu vlasti

nebo jako o vrcholnosti jadrnosti (žádné jablečné jadérko netíhne ke tvé unylosti)

no a copak si asi vymyslíš ve svých nejdivočejších snech?

máš jich jako šafránu, nekvetou ti ani Chiquita, opičko s nedostatkem banánů

nejsi vrcholící osobností s nehynoucí úspěšností

jsi jen lekce přečteného primitiva bez přílišné udatnosti

baví tě vůbec použít pro nápady cylindr?

kdepak, dostaneš na frak, sundej si svůj cvikr, změř si tlak

ty máš taková nenabušená vejce, a tak snadno rozbitelná

jsou rozpadlá na kousky jako překvapení uvnitř tvého kindr

a tvá zkostnatělost je natolik tupou, že to znamená brzký vyhazov

díky tvým faulům fauluješ dál jsi absolutně nežádoucí! Bez urážky, to je fakt... :-) Dej si pepsi a bež.

******

******

******

******

******

******