DÉŠŤ

Po okně stékají kapky deště,
První, druhá a ještě, ještě,
Pozvolna klesají dolů k zemi,
Jedna se proplétá mezi všemi.

Dopadají z výšky, o zem pleskají,
Některé hlučné, jiné tiše - potají,
Po chvíli začnou se tvořit kaluže,
Když venku prší, nikdo nic nezmůže.

Lidé jsou schováni čtou si knížky,
Koukají z okna do nebeské výšky,
Obloha barvu má lesní tůně,
Něco ji bolí tak pláče, stůně.

Však doktor vítr brzy ji uzdraví,
Druhý den slunce tě paprsky pozdraví,
Za obzor zmizí již mračna šedivá,
Někdo jim mává, jiný se nedívá...déšť.