|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Přišel ráno do práce a mlčel.Mlčel tak dlouho, až začínal vzbuzovat rozpaky.Spolupracovníci kolem něho chodili po špičkách, ženy jakbysmet.Všichni se chtěli dozvědět, co se vlastně stalo.
On pracoval stejným tempem jako každý den, pořád si něco mumlal, občas překvapil pohledem upřeným do jednoho bodu, potom vlhkýma očima rychle přelétl dílnu, zase sklopil hlavu.
My to budeme muset zjistit, zašeptal nejbližší spolupracovník.U svačiny se jej kolegyně zeptala: co je s tebou?Je ti špatně?Máš horečku?Pozvedl k ní vlhké oči a zase je sklopil.Potom zašeptal: lidi jsou zlý.
Přišla a povídá: už mi řek´, že lidi jsou zlý, tak budeme pátrat dál, přece ho v tom nenecháme.Jeden za všechny, všichni za jednoho.
Všichni se pustili ještě více do pátrání, vycházeli mu všemožně vstříc, spolupracovnice mu přinesla zákusek, druhá uvařila kávu, nejoblíbenější, ta mu dala dárek největší, pohladila jej po tváři,..., děkuju, Jaruško, zašeptal, ale opět jej přepadl smutek.
Ke konci směny přišel mistr a zeptal se, jestli si chce vzít dovolenou.Zavrtěl hlavou.
Potom se domluvili.Jaruška s ním půjde směrem k autobusu a pokusí se z něj dostat příčinu trápení.Šli pomalu, ona se jej párkrát jakoby náhodou dotkla, on se třásl, mezi slzou mu probleskl krátký úsměv.
Sedli si spolu na lavičku v blízkém parku, ona se nenápadně rozhlédla,..., viděla celou dílnu poschovávanou v v parném dni v křoví, za stromy, lavičkami, skrytou za černými brýlemi, dlouhými plášti, deštníky,..., odhodlala se a jemně jej políbila na tvář.
Vzhlédl k ní a řekl: lidi jsou zlý.Tak jo, řeknu ti to.
Soused se mi pošklebuje, že mám nejmenší králíky ze všech chovatelů, takový chcípáčky, že se o ně málo starám, až jsem z toho začal špatně spát, o králíkách se mi zdá, jednou jsem měl sen, že samice vrhla takový malý jako špendlíková hlavička, já jsem je krmil a krmil, čím víc jsem je krmil, tím více se zmenšovali, najednou jsem se probudil a vypísk´ jsem jako králík, přiběhla mamí, dávala mi na čelo studený obklady, ještě jsem si vzal aspirin,..., je mi dobře, Jaruško, že mě hladíš...
Jarka udělala nenápadný posunek a v tu chvíli se z okolí vynořila celá dílna, obklopili dvojici, podávali mu ruce, jeden rychle odběhl a vrátil se s dárkem.Rozzářenýma a ještě víc zarosenýma očima hleděl na knihu s názvem O domácím chovu králíků.
|
|
|
