Čtu nápis na velké ceduli. Zajímavé je, že nepřemýšlím nad významem pravdivosti, ale nad významem nesmyslu, že jako od kdy je kamenictví zvlášť pro ženy a zvlášť pro muže. Jsem prostě asi už unavená, přepracovaná, nebo co.

Nedalo mi to a ve stavu klidu, nechvátání a pohody jsem si vyhledala materiály k této činnosti mozku. Fakt se nechci smířit s tím, že bych asi mohla senilnět, být sešlá věkem, stařecká a vetchá rozumem, jak říká můj syn, právě fungující a řádící na nejvyšší stupnici puberty.

Při studiu jsem se dopracovala až k Freudovi. Přečetla si, že přeřeknutími se zabýval už v osmém století nějaký arabský lingvista, z hlediska vývoje jazyka, a pak je zmínka až o Freudovi, který pak zkoumal projevy přeřeknutí, přeslechnutí, přepsání, zapomenutí. Opravdu velmi zajímavé psycholingvistické poznatky.

Ve výsledku se shledávám tedy normální, normálně fungující, s vědomím, že v tom nelítám sama.

Najednou mi jde na um, že ne my lidé jsme majitelé a vládci mozku, nýbrž mozek vlastní a ovládá nás. My se ho ruku v ruce, společně s ním, jen po celá ta staletí snažíme pochopit, předběhnout, srovnat krok.

Syn mi píše do práce  sms: Jdu na bazén!

Já: S kým?

On: S kozou.

Já: Uchuchu. S kým jdeš ale opravdu?

On: Šak píšu! S kozou!

Já: Konec srandiček, nebo nikam! S kým jdeš?!

On: S kozou!!!

Já: Chceš po držce?

On: Nechcu!

Nakonec volá. Pochopil, že můj mozek si zase dělá co chce, po freudovsky. Na bazén jde se spolužákem, s Kožou. Jde o zkomoleninu oficiálního jména občanského. Že mi to nedocvaklo?! Buď mi chybí logika, nebo je mé íkvé slabé, nebo patřím do učebnic. Nebo prostě myslím na více věcí najednou.

Dočítám se, že jsou to projevy potlačených nebo vytěsněných myšlenek. Svou roli hraje i podvědomí. To jsem se nejednou dívala na Derena Browna a mnohé se mi vysvětlilo. Manipulace mysli ve všech rovinách, všemi možnými způsoby, člověkem či okolím. Od možnosti mého slabého íkvé, nedokonalé logiky a psychochyby, uhýbám k lepší možnosti, k té, že mozek s jeho chemií, kapacitou, možnostmi prostě nechám v sobě volně fungovat a růst, neb je nepředběhnutelný a hlavně nevyzpytatelný. Soustředěný člověk se některým akcím mozku zdárně vyhne, ale na sílu podvědomí je slabý asi každý.

Podsouvané signály nám umí pěkně zahýbat rty i jazykem. Nebudu se pokládat za nemyslící, když nějakým nápisem přečtu své podvědomí, nebudu se pokládat za nemyslící, když podvědomí si to přečte po svém.

A tak si dál, s pocitem naprosté normálnosti, říkám: Že si jdu k zubařovi zubat vrty. Čtu na plachtě náklaďáku svatební prstýnky namísto stavební práce (sestra chystá svatbu), Sperbanku čtu jako spermobanku. K večeři nemáme klobásu, ale klábosu. Pobavíme se s kamarádkou při jejím přeřeku, že jí dali v nemocnici kapavku a hned se jí ulevilo. Budu doufat, že až řeknu šéfovi, že už hned od pondělí odcházím na líp placenou práci a místo pěti lidí mu tam zůstanou jen dva, že mě nepřizabije slovem, nemrtví ho ranice, neodvezou ho do nemocné všeobecnice a tam nezabačkoruje klepama.

Dál se budu mírně škodolibě usmívat nad přeřekem redaktora televizních novin v přímém přenosu a v silvestrovských šotech si to užívat. A u Derena nebudu primitivně vyvalená z jeho kouzel, neb už vím, že nám divákům předem zpracuje podvědomí, abychom pak s pocitem vítězství uhodli kartu, na kterou právě myslí.

P.S. A samozřejmě nešlo o kamenictví dámské a pánské, ale o kadeřnictví...