/nezvaný host/

 

kolikrát jsem jim říkal:

"nevoďte mi ji sem!"

 

tak snadno čítá

ze zapadlých očí

studených tereziánských bašt,

příliš snadno

 

- lustry se zhoupnou

a já si v sobě potom

musím vždycky složitě

uklízet

 

 

 

/enigma/

 

rozloučíme se

na vyhlídce k zítra,

v závratné výšce lůžka

kde strach láme tajné kódy

 

ve spodních proudech

pod polštářem

se rozloučíme

 

 

 

/střelka/

 

z té vlhké hlíny co zbyla

uplácáme panáka

 

vděční za každou

další přislíbenou vteřinu,

budeme dělat, že je to sněhulák,

že už je zase zima

 

- bílá zůstane na jaro nevěstě