Moře vráží do paty skály, prasklé do krve. Burácející, řvoucí zpěněná tlama, nádech a znovu: kvílení, rachot, tlama se zakusuje do útesů, vylamuje ze skály balvany, z balvanů štěrk, ze štěrku písek, z písku pudr, rozemletý padá na dno. Další útok slanou pěstí, kus po kuse si podrobuje zemi, odplavuje hlínu, drobí betonové mostky, podráží schody k pláži, olizuje úpatí domu, sprchuje zavřené okenice, zvadlý slunečník, bezmocné lehátko, pohozenou gumovou botu. Proud, valí se do neklidného snu, přerývaného spánku, probouzení, usínání.
Ráno, schoulené u boku pláže, postrkuje oblázky, ulity a větve, je lenivé, modrozelené. Propocené prostěradlo na šňůře, kluk v bílém tričku uklízí pláž, pokřikuje na rybáře, vracející se z ranního lovu. Pískem vysypaná cesta pod můstkem je cítit solí, rybinou, jódovou tinkturou, bahnem, tělem hnijícím v ulitě, mršinou, nakyslým dechem travin.
Slunce osušilo balvan trčící ze skály nad hladinu. Krab vylezl z ulity, drobné rýhy brázdí vlhký písek. Mušle, paruky z chaluh, vyplavené odpadky po poslední várce plážových povalečů. Pozorovatelna plavčíků zeje prázdnotou. Racci na hladině, krotcí, hejno kachen.  Puklina vysychá. Už nekrvácí.