co nemají sílu vstát a jít

dál do mlhavých údolí

kde umírají naděje

při troše závislosti

Lidí je na světě spoustu

jen tváře jsou sem tam rozdílné

avšak z dálky

všichni vlajeme jak list

urvaný ze stromu

Je těžké kráčet proti

proudu Řečem vymykajícím se

ze zlatavého světla svítání

ráno jen část dne

a noc je šerosvitem tužeb

Za chvíli možná pochopím

smysl té jedinečnosti

spočívá ve vůni Slyšela

jsem Vyhrávat pochod

jdem k šibenici

Protože milování je jen lepším

slovem Připomínkou těla

že ještě žijem v mládí

a cit vznešený se ztrácí kdesi

ve vášnivém vyřvávání