|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Toho chlapíka u třetího stolu znám podle ksichtu, zároveň jej moc neznám, vím, že někdy dá tři, někdy čtyři piva, ruma jenom jediného, velkého.
Někdy si přinese noviny, to potom čte sportovní zprávy, kroutí hlavou, někdy pronese: všechno bych vyměnil.Dvakrát si přinesl okresní noviny a tam by také všechno vyměnil.
Občas ho vidím na procházce se psem, v létě nosí letní oblečení, v zimě nosí kabát, který pamatuje Napoleona.Vidíš, taková móda dnes panuje mezi lidmi.
Když hlásí počasí, jde až k televizi, div do ní nevleze, zesílí ji a poslouchá vstoje.Potom jde ke stolu a pořád si potichu něco říká.My si lámeme hlavu, co říká?Kamarád šel jednou hned po zprávách okolo něho a zaslechl, jak si potichu povídá: zase se lidstvo provinilo.
Poslední dobu jej sledujeme, je smutný, jednou místo na WC šel do kuchyně, potom vykřikl, až se všichni otáčeli: je divné dojít místo do bodu A do bodu B, asi si plete směry normální a směry v životě, pohled má někam beznadějně upřený, neodpovídá, jednou vrazil do hostinského, ten vylil čtyři piva, vykřikl: taková škoda,..., ale beze slova vše zaplatil.
Jednou se postavil doprostřed lokálu, nadechl se a vášnivě pronesl:
Les je přístavem našich světel,
po spočinutí na mechu
se naše ruce loučí se stínem
a vstupují do výšin.
Hostinská pošeptala manželovi: mám zatelefonovat na policajtí nebo na doktory?Hostinský mávl rukou a přinesl mu pivo.
Prý mu zemřel nějaký blízký příbuzný.
|
|
|
