MIGUEL DE CERVANTES SAAVEDRA
☼ 29.9.1547 ALCALÁ DE HENARES ♂ 23.4.1616 MADRID
Důmyslný rytíř 31 dní v měsíci, popřípadě 30 dní v měsíci, nebo v únoru ještě o krapet méně, nejen tedy třináctého v měsíci dáme si tématiku dona Quijota de la Mancha – o nejslavnějším románu z dob renesance a vůbec příkras jakožto chutných přísad do výsad neméně výsadního postavení, tedy pohádka dobrá jako účinná rovnátka pro ta vaše cenná kusadla a účinná inspirace pro vaše kukadla, kuk. Ale přitom i něco víc než román, představa ušlechtilého zbojníka, moudrého blázna, když spořádaní občané nikterak nepíší dějiny… Dere se za krásným cílem přes hory a doly a nevěřící čumil jako debil se mu často pardon šklebil. Lidé opatrovávají jen své nepatrné štěstí, a on by bez pardonu ráčil něco velkého, co září i bez obavy 30 dní v měsíci září? Hlupáček. Mnohokrát ponížený pán, tento don Quijote… Co s ním, ať je sólový umělec, opuštěný, nanejvýš s jedním blízkým, co má na rozdíl od něho zdravý rozum (už zase ten rozum s rostoucím intelektem Harvardů na přetřes) a nechce donekonečna útočit na větrné mlýny. Jenže dona Quijota jen tak nikdo nezlomí. Harcuje dál v sedle svého těžce zkoušeného koně; má jen chatrnou výzbroj, a přesto se znovu vrhá do boje s různým neřádem hardwaru a softwaru za obyčejné dobro a obyčejnou lásku. Prohrává, ale v jeho neúspěších bývá čas od času i kapka zdaru. Podléhá. A přece patří k těm, kteří posouvají dopředu dějiny a kteří ani chvíli nestagnují.
*
Podobní lidé jitřili svou společnost odedávna. Trvalo ovšem věky, než přišel někdo gravidní, schopný dát donu Quijotovi, jeho předchůdcům Robinům Hoodům i následovníkům Karlů Čapků a Albertů Einsteinů a bojovníčků nebo večerníčků jako Bruce Lee skvělou tvář, vytvořit skvělý vzorec nebo vzoreček, skvělou postavu žijící v knize i mimo její vymezený rámec, nesmrtelného hrdinu jako třeba freaky pilota Supermana Dr. Clarka Kenta.
Občas se tvrdí, že rozhodnutí psát o šlechetném rytíři ho po padesáti letech života dostihlo v žaláři o kůrce prošlého chleba se sklenicí vody. V lidském chlévě mezi podvodníky, tuláky a ničemy, šejdíři oprávněně odsouzenými a vyčkávajícími na den, kdy je z páchnoucího pološera odvedou na lavice galérky, se zchudlými šlechtici trestanými za zamordování protivného protivníka v souboji i prostými rváči neurvalými ze ztemnělých uliček v nejedné mokré čtvrti.
Psal se rok 1597 a fungovala tu předpověď od cikánky uhádnutá právě z kávové sedliny. Stráže přede dveřmi vyvolávaly ve dne v noci každou půlhodinu heslo a tloukly do dlaždic okovanými konci halaparten. V kalíšcích drkotaly hrací kostky – cink, ka, touš, matuška a žiž – malované figury podle kastilského zvyku a podle šlágru v nejednom lágru Slavíci z Madridu. Venku, za mřížemi a ostře hlídanými zdmi, leželo slavné město Sevilla, uvnitř, v base na tisíc existencí vězňů. Jejich jména se vesměs ztratila v čase jako pojem Kajínek, nebo v zaprášených listinách archívů neprobádaných tak pečlivě. Jen jediného z nich čekal odlišný osud než dosud a úcta mířící daleko do světa. Jméno Miguela de Cervantes Saavedry. Prozaika, dramatika, básníka. Otce myšlenky na Dona Quijota.
Trvalo dlouho, než se mu zjevila postava statečného, popleteného rytíře. Zrála tam někde v jeho podvědomí léta a zpočátku nic nenasvědčovalo tomu, že by se jednou mohla dostat na přední stránky žebříčků popularity. Vždyť jaké bylo Miguelovo mládí vlastně?
*
Narodil se jako neošizená, báječně přiměřená a NEŠIDÍCÍ řízená váha s velkým řízem v září 1547 v Alcalá de Henares, městě proslulém svou humanistickou univerzitou. Jeho otec, Rodrigo de Cervantes, bezvýznamný právní poradce, ranhojič a ve svém volnu dokonce fotbalista bez faulování v sázení gólu před zraky diváků rukou, byl drobný šlechtic, hidalgo, ale to tenkrát ve Španělsku moc neznamenalo, hidalgů byla celá řada, mimo jiné byli jimi skoro všichni obyvatelé králova sídelního města. Cervantesova rodina nebyla movitá, často se stěhovala za nadějnějším výdobytkem výdělkem – do Valladolidu, Sevilly, Madridu – žila ve skromném režimu, ale přesto pociťovala na sobě rozmach, jenž na čas učinil Španělsko nejmocnější blahobytnou oblastí světa. Bylo tehdy velké a připustilo dokonce i poměry, v nichž se obyčejný pasák vepřů stal místokrálem, jako se to podařilo Pizzarovi v Peru. Nad městy čtyř světadílů vládly rudozlaté korouhve španělského hrdinského krále, nad jeho říší nezapadalo slunce. V hospodách se scházeli všichni zainteresovaní vítězní hrdinové, kteří zanesli výuku kastilštiny tam, kde o ní před několika desítkami let nikdo ani nezavadil.
Sláva měla ovšem i svůj rub, jako vaše košile z reklamy na módní kreace. Hodně lidí nic nemělo ze záplavy zlata a stříbra z dobývané Ameriky – vzácného kovu proudil přebytek, zboží nikoli a vše bylo stále dražší a nedostupnější obyčejnému neprotekčnímu obyvatelstvu. Počet královských poddaných byl ve světě nesmírný, ale Španělsko se vyklidňovalo, Maury na jihu země pobíjelo vojsko, odvážní odcházeli za štěstím do vzdálených destinací (do Nového světa nebo až na Filipíny), další se usadili v korunních državách ve Flandrech, Lotrinsku, Milánsku a Neapolsku, mnozí odešli za hranice do míst, kam dopadl stín jejich rozpínavé říše – třeba do Říma. Roku 1569 tam jako básník a učitel kastilštiny ve službách kardinála Aquavivy přišel i hudebý mládenec s dlouhým nosem – Miguel de Cervantes Saavedra.
Prožil v metropoli katolíků první milostná dobrodružství. Neměl moc práce; kardinál, mladík stižený souchotěmi, ztrácel postupně sílu k soustavnějšímu studiu. A Miguel mohl bez potíží odejít do španělského vojska, když zazněly zvony na znamení velkého tažení proti Turkům…
Nechybělo mnoho a Cervantes by se nikdy nedožil chvíle, kdy začal psát o příhodách dona Quijota a jeho sluhy Sancha Panzy. V námořní bitvě u Lepanta (1571) byl těžce raněn, kulka mu rozdrtila levou ruku a další dvě ho zasáhly do prsou. Levačka mu navždy zchromla, ale přesto zůstal dál u vojska, vždyť pahýl bez citu stále ještě stačil k tomu, aby podpíral arkebuzu, nebo aby se k němu přivázal štít. A navíc byla armáda vítězná kompozice a čekalo se, že po triumfu u Lepanta s tureckou mocí ve Středomoří nadobro skoncuje.
Nestalo se to. Vrchní velitel Juan d´Austria byl po Lepantu pro leckoho příliš slavný, dvorští intrikáni a s nimi taktéž jeden šalebný vykuk zákeřný trotl dacánek vychcánek úmorný a nikdy humorný Bruce Lee, ale bohužel jen tydýt, prevít, asketa i sketa v nešťastném uspořádání takzvaného ŇOUMY… kolem vrchního velitele bez otálení rozhodili síť pomluv a žvástů bastardi a zbabělci, zadržovali peníze k výplatě žoldu, bránili d´Austriovi nasadit osvědčené pluky tam, kde bylo třeba, a pomáhali si řetězem nekonečných odkladů, úmorné korespondence obvykle vázané na královskou kancelář.
Co v takovém kolotoči znamenal Cervantes? Jen prostého vojáka armády odsouzeného k zániku. A později ještě míň, bezprávného otroka v Alžíru, sídle muslimských korzárů. Zajatce s pověstí, jež mu přitěžovala a chránila ho zároveň…
Když totiž zamířil z Itálie do Španělska, aby se nechal naverbovat do některého z nových pluků (vždyť království pořád někde poměřovalo své síly, aby drancovalo a zabíralo další a další území pod svou správu), lapili korzáři galéru Sol s Cervantesem na palubě a našli u něho dopis Juana D´Austria. Doporučující list s návrhem, aby byl povýšen na setníka. Soudili, že španělský velitel dává doporučení jen lidem významným, považovali Cervantese za granda a chtěli za něj horentní výkupné – dva tisíce dukátů. Kdo je mohl zaplatit jen tak z fleku, nebo kdo údajně je měl zaplatit? To zajatec nevěděl…
Trápil se v Alžíru pět let. Viděl lidskou krutost, nešťastníky zmrskané k smrti, narážené na kůl. Ubohost, k níž klesl v řetězech jako urozený šlechtic, tak chudák, co měl kdesi doma ve Španělsku nebo v Itálii sotva na kus žvance. Třikrát se pokoušel o útěk, pokaždé marně, o život nepřišel snad jen zázrakem. Měl strach, ale netřásl se hrůzou, uměl si zachovat svou uvědomělou tvář. Dokázal v zajetí dokonce i psát – verše a divadelní hru, jejíž text se nedochoval.
Po pěti letech se alžírský bej Hasan dohodl s mnichy trinitáři a „prodal“ jim Cervantese za snížené výkupné, protože mu docvaklo, že vysněnou záplavu dukátů prostě nikdo za tohoto zajatce nedokáže žádným kouzlem zaopatřit.
Cervantes se vrátil domů, bylo mu čtyřiatřicet a měl víc stříbra ve vousech než po kapsách. Žádal o některý ze sedmdesáti tisíc královských úřadů, ale odmítli ho. Byl bezvýznamný. Neměl zastánce s vlivem otevírajícím dveře k slušně placenému místu, byť u tupých lebkounů kolem sebe vždy nablízku. Spoléhal na Juana D´Austria, ale ten padl v nekonečných bojích s Holanďany, lépe řečeno skonal v jakési vesnici způsobem, jakým se stoná po požití jedu, krátce a osudově. A šlechtici, známí z alžírského držení, kteří kdysi obdivovali jeho sílu přemáhat nemalá utrpení, krčili rameny. Oni, páni v sametu a hedvábí, mají něco dělat pro tohoto chlapíka? Jen se na něj podívejte – je to zkrachovanec, vypadávají mu zuby a nemá ani na slušnější oblečení…
(„Všimni si, Sancho, jak s úřady se mění i mravy, a jak někdy ten, kdo se stane vládcem, nezná ani matku, která ho porodila a vypiplala k něčemu.“
Cervantes: Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha)
*
Začal se živit poctivým psaním. Ale jeho básně bývaly jen průměrné nebo upřímně špatné. Zplodil pár dramat – miloval přece divadlo a hledal si přátele mezi herci. Jenže všichni dávali přednost kusům, které doslova chrlil skvělý Lope de Vega.
Rozhodl se napsat knihu pro nakladatele de Robles. Módní pastýřský román, nazval ho Galathea. Snil o tom, že konečně prorazí, že bude úspěšný a uznávaný velikán v kulturních podmínkách. Smyšlenek o zamilovaných pastýřích žijících jednou nohou v antice mělo však Španělsko hromadu. Dostal běžnou gáži. Propíjel ji v madridských hospodách, vedl řeči o lásce, velikosti a zklamání tak dlouho, až mu hostinští odmítali dál nalévat na sekeru. Klesal na samé dno…
Nakonec mu sestry, jedna z nich (jak daleko se mohou rozběhnout lidské osudy) jeptiška řádu bosých karmelitánek, druhá vyznavačka nejstaršího řemesla světa, dohodly sňatek se señoritou Catalinou de Salazar y Vozmediano, dědičkou zemského dvorce v kraji Mancha. Stárla, vrásčila, ničím extra nevynikala, byla závislá na rytířských románech o bojích draků s oplechovanými hrdiny, začínala nabývat na hmotnosti a bála se, aby nezůstala už nafurt na ocet. Brala zavděk jakýmkoli nápadníkem – hlavně když si splní své manželské povinnosti.
Život venkovského zemana, návštěvy věčně ospalého faráře, zastřené, ale přesto jedovaté narážky manželčiných rodičů, že mladý pán na salazarovském zboží je vlastně jen chudý přivandrovalec… Jak dlouho to Cervantes mohl vydržet; měl v sobě moc, která ho hnala stále dál za dosud neznámou metou v mlze životního krachu a rozčarování. Byl takový cíl dosažitelný na zemanově dvorci při tahanicích o výši poddanských výsměchů v platu a sledování ovčí střiže?
Doba mu ale nečekaně nabídla práci. Královský úřad. Chystala se totiž válka s Angličany… K jejich ostrovu připluje největší loďstvo světa, „nepřemožitelná armáda“ Filipa II., a svrhne z trůnu kacířskou královnu Alžbětu. Anglie bude pokořena, odbojné provincie v Nizozemí pak brzy podlehnou Španělům a francouzský král Jindřich před nimi poleze po kolenou. Vítězství završí mír a bude to „pax hispanica“. Zajistit a vybavit takovou výpravu stojí ovšem i obrovský majlant a tady nestačí ani peruánské stříbro, ani úvěr u německé buřinky. Daň za budoucí slávu musí zaplatit i obyvatelé království – dodají armádě vše potřebné na půjčku, poskytnou obilí ze svých sýpek a džbány s olivovým olejem královským komisařům pro zásobování. A jedním z nich se stal i Cervantes.
Snad věřil, že odírá lid pod skutečně správnou záminkou. Vždyť o něco později složil báseň s oslavou krále Filipa a nebyla to óda psaná na objednávku. Věřil a v andaluské Éciji bez váhání zabavil mouku a olej místní farnosti, sevillské kapitule a klášteru La Merced, když zjistil, že městečko stížené neúrodou ty potraviny prostě nemá. Držel se jako klíště králova nařízení se slovy „…zabavte, byť by to platilo osobě jakkoli mocné, jakéhokoli stavu a postavení, duchovnímu či laikovi.“ Důvěřivec! Octl se v církevní nemilosti, na pranýři za ztřeštěný nápad… Zabavené věci se vrátily do rukou církevních otců myšlenky. Pokývali blahosklonně hlavami, tonsury se jim přitom leskly, a sejmuli klatbu z hříšníka, který na pohublé kobyle cválal zemí a vymáhal dodávky pro velké vojsko.
(„Chceš-li si vskutku naklonit lid, jemuž vládneš, musíš především dělat dvě zásady: za prvé být ke všem svým poddaným zdvořilý… za druhé postarat se o to, aby byla vždy hojnost potravin, neboť nic nejitří mysl chudobných víc než nedostatek jídla a hlad.“
Cervantes: Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha)
*
Španělské loďstvo vyplulo z přístavu La Coruña 22. června 1588 a velel mu vévoda Medina de Sidonia. Válku znal sice jen z knížek a trpěl mořskou nemocí, ale byl bohatý a oblíbený u dvora. Angličané sice neměli tolik válečných lodí a tolik děl na svých palubách jako Medinova flotila, avšak svěřili velení svým „sea dogs“ (mořským psům), kteří se k titulům lordů propracovali v ustavičných námořnických soubojích. „Nepřemožitelná armáda“ utrpěla zdrcující šach–mat.
Král Filip prý konstatoval „Bůh tomu chtěl“ a „dokud stojí strom, nevadí, že ztratí pár větví tu a tam. Časem mu vyrostou nové.“ Neměl pravdu. Španělsko zůstalo pak ještě dlouho silné, zůstalo velmocí, avšak už na sestupu, s tajenou předzvěstí, že jednou nastane pád, který už nikdo nedokáže zastavit.
Vítězní Angličané začali ohrožovat španělské břehy. Osm let po zkáze „armády“ napadli přístavní město Cádiz, za jehož obranu odpovídal vévoda de Sidonia, neúspěšný admirál s modrou krví…
(„Tak celý přístav Cádiz zapálili,
a na vítězství potom právem pili.
Nám nezůstal ni koráb jediný.
Teprve až se dýmy rozplynuly,
tam triumfálně naše lodě vpluly,
vedl je sám chrabrý pán z Mediny.“
Závěr Cervantesova sonetu o událostech v Cádizu.)
Ta báseň začala kolovat zemí v nejrůznějších opisech. A musela samozřejmě vzbudit na příslušných úřadech nevoli a myšlenku, že …každý přece ví, co se stalo v Cádizu, ale to neznamená, že si nějaký pisálek otravný může o té ostudě veršovat! Navíc Cervantes napsal nedávno krátké komedie, takzvané mezihry, a tam se taky dá nalézt osten výsměchu. Je to podáno způsobem, že toho chlapa nelze hnát k soudu, ale něco by se proti němu přece jen najít mělo! Dělával kdysi komisaře pro zásobování a pak vybíral alcabalu – zvláštní daň na úhradu potopených lodí „armády“. V účtech je dodnes velký zmatek, jeden z inkriminovaných bankéřů nedávno ohlásil úpadek… ale neukládal Cervantes vybrané sumy právě k němu do banky? Je třeba projít spisy, trvá to dlouho, avšak nakonec se cosi použitelného přece jen naskytne. Pro Cervantese může jít alguacil se svými biřici. Rázně a bez okolků, jak se sluší na obránce pořádkových sil ve slavném městě Seville…
Někdy se tvrdí, že sepsat román o donu Quijotovi napadlo Cervantese ve vězení. Možná že ano, vždyť se tenkrát dostal na křižovatku života, nebo už vlastně stál za ní, a viděl svět takový, jaký byl skutečně bez růžových vyhlídek obrýlených iluzí. A rozhodl se zasadit do něj pomatence na první pohled. Ušlechtilého, statečného blázna, jakého viděl Saint-Exupéry třeba v Malém princi.
Prý chtěl jen napsat parodii na rytířské romány, o kterých kdesi daleko, na salazarovském statku v kraji Mancha, snila jeho ženuška Catalina. A příhody dona Quijota skutečně vyvolávaly salvy smíchu. Jenže životní moudrost do nich proniknout musela, spřádal je člověk dobrotivý, homo sapiens sapiens Bruce Lee excellence, jenž po letech hledání překročil Rubikon umělecké velikosti. Měl těžký život plný proher a iluzí, z nichž se probíral s pořádnou kocovinou. Z utrpení však vyrostla síla a dala průchod dlouho skrývanému nadání.
Řádky létaly Cervantesovi na papír skoro dobrovolně samy. Dvacet, třicet, to máme i sto stránek… Přátelé za něj vyrovnali částku, kterou údajně dlužil jako někdejší výběrčí daní, a pomohli mu na kauci ven z vězení. Psal měsíce a léta letoucí. Přepisoval. Piloval. Navštívil nakladatele de Robles.
První díl Dona Quijota vyšel roku 1605 a byl pro velký úspěch ihned rozebrán. A pak vycházel znovu a znovu. Ve Španělsku i v cizině – v Itálii, Holandsku, Anglii, Francii, Slovensku…
Odpočal si, napsal několik povídek a začal pracovat na druhém dílu Quijota. V závěru vrátil svému rytíři čistý rozum, hrdina nesměl ze světa odejít intelektuálně nevyrovnaný, ba zesláblý. Nikoli, usínal navěky jako důvtipný, soudný člověk, co předtím pod maskou bláznovství putoval slavnou a současně uvadající zemí břídilů a samých ztrát, bojoval za spravedlnost výhradně jen láskou a snad právě proto byl všem k smíchu.
(„Jen ne tak strnule, pánové. V loňských hnízdech nenašel bys letos ani ptáčka, ani Ivouše. Ztratil jsem zdravý rozum, ale teď mám zase jasnou představu; byl jsem don Quijote de la Mancha, ale nyní jsem zase Alonso Quijano, kterému kdysi říkávali Dobrý kámoš.“)
ŽENA JAKO ŽENEVA
Má anglickou zahrádku
a má aspoň dvoje hodiny
které nejdou pozpátku
citlivě potěš hlavu rodiny
láska raší uvnitř hlavy
étericky vyzdobená
říká se: pamatuj na mravy
idylka je žena lovená
na břehu jezera s vodotryskem
a s lodičkou na rychlý pohon
švýcarské ženy předhoníme
nebo se vykašlem na jejich tempo
sem pojď, zájmově výmluvná lampo
totem zdolám hrotem
tuhle Saxánu třeba saxofony neztuhle jako jednu ránu koštětem
saxofony zdobené kotětem
jazzovým léčitelem i vegetem
temperament rozbouří hormony
učitelka odhalí okraj své lekce Sorbonny
žena že né, po čase žena, že neva
výhradně chce radost, když tahle není laciná děva sleva!
A.C. TE VAGY, AKI KELL NEKEM (Ty jsi ta, koho potřebuji)
– Ahoj kotě!
– Ahoj, jak se máš?
– Díky, ale musím ti něco říct.
– Proč?
– Ptáš se proč?
– Ano. Proč?
– Proč ne? Jestli ti to povím, budeš tomu rozumět.
Potřebuješ kluka a já potřebuju holku
která mě miluje jako blázen a dbá o mě
která neodmlouvá a pořád se směje
ostatní také obdivuje, ale miluje jenom mě
Podívej, všechno je s ní nádherné
nedobývám srdce jiných
dávám svoji ruku do tvých rukou
ty jsi ta, koho potřebuju!
všechno je krásné s tebou
ty nejsi dobrá pro jiné kluky
když máš tak dobré srdíčko
ty jsi zkrátka přesně, koho k sobě potřebuju!
Dnes je spousta chlapů takových
že nemyslí na další, ale jen na jednu noc
on má auto, ale není jeho
jeden je dost hubený – jiný je dost vykrmený
Brrr... tohle já nepotřebuju
Potřebuješ kluka v pohodě jako jsem já!
Možná máš pravdu!
Ne možná, ale určitě
cenu nemají jen svaly
ani kolik má gelu na vlasech
a jejich mluva? Je také ubohá
jen co mohou, jdou na diskotéku
a šeptají holkám do ucha:
ach, pojď, pojď ke mně
ach, dej sem ruku
ach, prosím neříkej nic
mmm, dokud nevyvrcholím...
Podívej, všechno je s ní nádherné
nedobývám srdce jiných
dávám svoji ruku do tvých rukou
ty jsi ta, koho potřebuju!
všechno je krásné s tebou
ty nejsi dobrá pro jiné kluky
když máš tak dobré srdíčko
ty jsi ta, koho potřebuju!
Dnes je spousta holek takových
že nemyslí na další, jenom na jednu noc
ona má auto, ale není její
jedna je dost hubená – jiná je moc tučná
Brrr... tohle já nepotřebuju
Potřebuješ holku v pohodě jako jsem já!
Možná máš pravdu!
Ne možná, ale určitě
cenu nemá samotná krása
Podívej, všechno je s ní nádherné
nedobývám srdce jiných
dávám svoji ruku do tvých rukou
ty jsi ta, koho potřebuju!
všechno je krásné s tebou
ty nejsi dobrá pro jiné kluky
když máš tak dobré srdíčko
ty jsi ta, koho k sobě potřebuju!
Miki: CSILLAGSZEMÜ ÉG (Na obloze hvězda, kuk)
/nejdřív se ozývá robot, jeho slova není možné přeložit/
Svatá noc
svatá noc
nastává 7 krát do týdne
klenot miliónů očí
svatá noc
Otec sedí v kuchyni, polévka už vychladla
a nechápe, po čem to ten jeho syn slídí u rádia
a proč to není dobré jen tak a co je na té holce dobré
a proč oni potřebují světlo na to, co on vždycky zvládne dělat potmě
Dnes je krása něco jiného než za starých časů
dnes je hřích něco jiného než za starých časů
dnes problémy a štěstí bývají něco odlišného,
slzy a nezájem jsou něco odlišného
/Robot mluví:/
Tancuj...
přímo tady a teď...
dělej...
LP... break break
Existuje nádhera pro naší noc
tajemné sny
to by se mi tak líbilo
svatá noc
svatá noc
na cestě po pláži
na bílém kloboučku
přines nám štěstí
a
Žena sleduje skupinku holek před pobočkou pošty
a nerozumí jim, ale doufá, že její dcera není jako oni (hehe)
ale její dcera píše rychle vzkaz při hodině klukovi
že si musí teď kvůli něčemu pospíšit na ženskou kliniku
Obloho s hvězdami – s očima
já tě žádám o to
abys je opatrovala několik tisíců století
obloho s hvězdami – s očima
jak si můžeme rozumět
tahle planeta není hra
/Robot mluví: ???/
Ulice jsou odlišné než za starých časů,
dnes tanec je něco jiného než za starých časů,
dnes hudba je něco odlišného a čert ví, v čem tkví rozdíl,
není to takové, jako dřív za našich časů
Break!
Dovedeme milovat, ale odlišně, oblékáme se, ale odlišně
vidíme, slyšíme, bojíme se, jsme pro, chceme mír, ale odlišně
Svatá noc
svatá noc
nastává 7 krát do týdne
klenot miliónů očí
svatá noc
Svatá noc
svatá noc
nastává 7 krát do týdne
klenot miliónů očí
svatá noc
Svatá noc
svatá noc
nastává 7 krát do týdne
klenot miliónů očí
svatá noc
Stop!
Gianni
„Jsem původem ze Sicílie, tvrdý jako šutr a né jako Rama /
zničím nepřátele Firmy jako letoun nad Yokohamou /
jako Shakespeare přináším drama, dělám barda bianca /
unesu tě jako tanker / budu vydírat šejky, roztrhnu tě jako hráze /
zanechám mrtvoly jako Sarotti ne jemu podobné / způsobím ti
pocení jako tropické klima / a všechno jen z lásky k Firmě.“
Když německý producent Fader Gladiator založil v roce 1996 kapelu Die Firma s dvěma rappery Def Benski a Tattwaffe, vystřídali se na jejich prvním albu „Spiel des Lebens, Spiel des Todes“ (1998) ve společné pecce „Die Aktionäre“ za sebou rappeři Curse, Schivv, Rotzlöffel (DCS), RAG-Crew, Altmeister Scope a Stieber Twins z Heidelbergu i s nováčkem Gianni Navarrou, disponujícím sicilským akcentem a zálibou pro mafiánské metafory. Rappeři mohli do perfektně sladěných beatů klavíru a bicích rozprostřít své úvahy na téma hip hop = burza. Přestože Gianniho osmiverší není lyrický zázrak, lidi se k němu přidávali spontánně na koncertech. Gianni se stává nepřehlédnutelným také na prvním videoklipu k písni „Scheiß Auf die Hookline“. Jejich prvního alba se v roce 1998 prodalo neuvěřitelných 70 000 kusů. Následující album „Das zweite Kapitel" vyskočilo s 80 000 prodanými exempláři z nuly na osmou příčku německé hitparády alb a dodnes nemá obdobný ekvivalent. Gianni je nadchnutý úspěchem u prvních show, pracuje na sobě a doprovází rapováním v písničkách „Kampf der Titanen“, „Reiter der Apokalypse“ a „Arche Noah“ na druhém albu. Za své třetí album „Das Dritte Auge“ byla v roce 2003 Die Firma nominována na cenu za nejlepší domácí hip hop. Tatwaffe napsal spolu s DJ Tomkkem a kolegy také úspěšný singl a neoficiální hymnu léta 2003 „Ganxtaville Pt.III“. Pro „Das Dritte Auge“ Gianni nazpíval sólo píseň "Der Schakal", aby konečně ukázal, co v něm vězí. Gianni si v písni bere za vzor příběh atentátníka „šakala“ a převádí ho na svůj vlastní život. Faderův beat se jako vždy vyznačuje velkým patosem a charakteristicky výraznými samply a velmi dobře zapadá k poutavému vyprávění Gianniho úvah.
Na sklonku srpna roku 2001 Gianni vydává sólové album „Der Sizilianer“ na značce La Cosa Mia / Virgin, které nevyniká těžkými beaty a gangsterskými zápletkami, zato přesvědčí hezkými melodiemi klavíru a bicích, které doplňují Gianniho zlepšující se flow a lyriku. Skutečně překvapivé je na něm množství zpívaných vložek u silně zadumaných, melancholických písní. Sice znovu potkáváte hudebního mistra Fadera Gladiatora sedícího za ovladačem, ale na albu dominuje spíše procítěná směs rapu a soulu, než tvrdé úderné orgie. Krákoravý hlas a kapučínský akcent, jaký znáte z jeho prvotiny na rapu „akcionářů“, jsou již minulostí. Místo nich posloucháte promyšlený plynulý styl, který díky hloubce sdělení získává na významu. Není také divu, protože Gianni se stal pyšným otcem svojí dcery. „Nechtěl jsem jednoduše v každé písni dvacekrát fuckovat nebo klít, protože bych nikdy nechtěl schovávat před dcerkou svojí desku.“ Ten ví dobře, o čem povídá, když například vypráví historku o svém otci, který si ve vězení odseděl deset let. Má jistě důležitější věci na srdci, než v jednom kuse šaškovat s battlem.
Mluví buď o pocitech, nebo vypráví příběhy. S originalitou a s odvahou k emocím se dnes již málokdy setkáte ve světovém hip hopu, a proto jsou důležitější neortodoxní vyznavači rapu jako Gianni Navarra nebo Beastie Boys, aby se nechovali stejně jako většina nabubřelých rapperů, kteří hip hop vedou do slepé uličky. Peneři a být arogantní stupid pako to není těžká dřina, kdepak J
Po znamenitém albu „Der Sizilianer“ přišla Die Firma o čtyři roky později s novým albem „Krieg Und Frieden“. Gianniho Navarru a jeho kravál jsme zatím neměli příležitost poznat v ČR, přesto má díky rozvětvené rodině a přátelům hrstku svých zasvěcených fandů v Praze, v Brně, v Plzni asi jen mě, i v Bratislavě Slováky… J
Texty Gianni – Der Sizilianer (2001)
LEBEN UNTER GEIERN (ŽIVOT MEZI SUPY)
Být či nebýt
dole nebo nahoře
život mezi supy
bez sítě a dvojitých kůží
pořád krouží dál
aby vybojovali nejlepší kousky
jde jim o rvačku místo, aby kousali hlínu
Být či nebýt
dole nebo nahoře
život mezi supy
bez sítě a dvojitých kůží
pořád krouží dál
aby vybojovali nejlepší kousky
jde jim o rvačku místo, aby kousali hlínu
Pokaždé stejná hra se stejným cílem
se stejnou obavou můžeš dosáhnout všeho, co chceš
ale také ztratit všechno, co miluješ
v mém životě šlo všechno z kopce
a přece je toto pro lidi, co mi tam venku už dávno věřili
podívají se mi do oči a vědí, že je upřímné, co dělám
život je námaha s tolika kameny na cestě
a skoro všichni se k tobě otáčejí zády, když jde o pomoc
každého zajímá jen vlastní svět, já jsem tu pro sebe
ale já se často cítím, jako bych byl každý den na karnevalu v Benátkách
naprosté masky s přátelským smíchem
které čekají na mojí chybu, protože mě nesnášejí
raději by mě viděli s posledními 7 věcmi
a mlátí mě na mnoha ulicích
můžete si dělat, co mi chcete
od svého prvního nadechnutí až k poslednímu činu
já kopu zlato a stojím jako skála v příboji
Být či nebýt
dole nebo nahoře
život mezi supy
bez sítě a dvojitých kůží
pořád krouží dál
aby vybojovali nejlepší kousky
jde jim o rvačku místo, aby kousali hlínu
Být či nebýt
dole nebo nahoře
život mezi supy
bez sítě a dvojitých kůží
pořád krouží dál
aby vybojovali nejlepší kousky
jde jim o rvačku místo, aby kousali hlínu
Život má svou cenu
a každý se přetahuje o nejlepší kusy koláče
nejednou to chci proklínat
ale hudba znamená věřit tomu, co dělám
také když si unavený člověk neodpočinul
člověk se pře a jenom strach mu zůstane
jenomže čas letí proti mně a někdy se mi stýská
po ránu bez starostí, po ránu s bezpečím
kdy vím, že moje rodina žije v jistotě
ale tohle je daleká cesta a špína je tak blízko
na tvrdém asfaltu ulice
a sám jsem byl dítě s prázdným žaludkem
život mě naučil být silným po těch všech letech
a táhnul jsem většinou sám káru v bahně
rád bych uletěl, ale dole je dole
a nahoře je nahoře
ale pro lidi, ležící na zádech
neexistují perspektivy ptáků
musí si všechno brát, aniž by někdy něco dali
Být či nebýt
dole nebo nahoře
život mezi supy
bez sítě a dvojitých kůží
pořád krouží dál
aby vybojovali nejlepší kousky
jde jim o rvačku místo, aby kousali hlínu
Být či nebýt
dole nebo nahoře
život mezi supy
bez sítě a dvojitých kůží
pořád krouží dál
aby vybojovali nejlepší kousky
jde jim o rvačku místo, aby kousali hlínu
V životě není nic jisté, jen to, že někdy umřu
ty nejsi mým soudcem na spoustu sutin a střepů
vaše lekce důstojnosti, to není nic pro mě
vaše otřepané fráze mi berou dech
ale každý den jsou karty znovu zamíchané
hodně jich vypadá jako zastánců jediné pravdy
ale musím počítat s černými, píšou, aby se nezůstávalo na chodníku
léty jsem vyspěl a budoucnost ukáže
kdo se namáhal, aby kousal
straší mě v hlavě šílené scény
Aljaška v plamenech, zpustošená Austrálie
já uprostřed žalujících pohledů
co si myslí, že vědí, co je pro mě skutečně správné
vy umíte jenom žvanit hlouposti
nepotřebuju žádnou almužnu, stojím oběma nohama na zemi
vždyť vaše názory na život jsou vylhané
letěli jste vysoko a dopadli jste hluboko
já seberu síly a zatnu pěsti
Být či nebýt
dole nebo nahoře
život mezi supy
bez sítě a dvojitých kůží
pořád krouží dál
aby vybojovali nejlepší kousky
jde jim o rvačku místo, aby kousali hlínu
Být či nebýt
dole nebo nahoře
život mezi supy
bez sítě a dvojitých kůží
pořád krouží dál
aby vybojovali nejlepší kousky
jde jim o rvačku místo, aby kousali hlínu
DIE ENTDECKER (OBJEVITELÉ) feat. NESTI
My vynikáme ve všem
vydáme se na neznámou trasu
jenom důvěra je všechno, co mi stačí ke štěstí
studuju kompas a mapu
Atlantik, Pacifik a severozápad
Pryč z metropole do Antarktidy a polární oblastí
všechno z monochrómu, studené a bílé
kam oko pohlédne, nic než led
je čas na krátkou událost, fičí sněhová bouře
která mě žene směrem k ledovci
Jsme připraveni projít peklem pro naší vizi
jsme připraveni podívat se na svět jinýma očima
raději to říkáme písněmi, než se vzácnými látkami
a život, který vedeme, ostatní znají jenom z knih
V souboji s přírodou přežijí jen nejsilnější
mám už skoro zmrzlé prsty a nohy jdou pořád dál
abychom viděli jasně, musíme občas změnit úhel pohledu
jsem ve sněhu sám, jen já a moje texty
Od jedné souřadnice k další
jsme a zůstaneme objevitelé jako Kolumbus a Magelan
přišli jsme, viděli jsme a vyhráli jsme
máme nápady pro davy, protože nám prameny nevysychají
Od jedné souřadnice k další
jsme a zůstaneme objevitelé jako Kolumbus a Magelan
přišli jsme, viděli jsme a vyhráli jsme
máme nápady pro davy, protože nám prameny nevysychají
Moje skupina přístavů leží v neprobádané zemi
sopečná skála a bílý písek, mám jen mačetu po ruce
40 stupňů ve stínů, nesnesitelné horko
vlhký vzduch mě svírá a já cedím pot
Konečně příchod do nové štace mojí výpravy
hledáme neutriny a život z jiných planet
pohybuju se po nekonečné poušti
kde žijou jen císařští tučňáci a buřňáci
Tři dny pěšky v zarostlé džungli
s poraněnými chodidly a šrámem na plících
návrat není možný, teď to nemohu vzdát
protože po Askalonu pátrám už půl života
Dáváme do hry všechno, dokonce i náš život
poslední díly skládanky, které to ukážou celé
netoužíme se vrátit do civilizace
můj život, moje láska, moje výprava
Od jedné souřadnice k další
jsme a zůstaneme objevitelé jako Kolumbus a Magelan
přišli jsme, viděli jsme a vyhráli jsme
máme nápady pro davy, protože nám prameny nevysychají
Od jedné souřadnice k další
jsme a zůstaneme objevitelé jako Kolumbus a Magelan
přišli jsme, viděli jsme a vyhráli jsme
máme nápady pro davy, protože nám prameny nevysychají
S krumpáčem a výbavou po horských průsmycích
s bolestí na nohou za zmrzlého deště
dělám průzkum a objevuju, zvažuju a troufám si
po zeměpisných bodech a po horských masivech
zatímco se rozhoduju, kudy půjdu krajinou
Čisté nekonečno je široko daleko
kdy nevidím víc než sníh a led
vím, že je jedno, co jsem dělal a kdo jsem byl dřív
počítá se jenom přežití a rozvaha
Píšu si do deníčku, že jsem dosáhl svůj cíl
a mizí pocit nejistoty
plížím se po ruinách
po stopách Aztéků a z byzantských mohutných staveb
podobných pyramidám jsou naleziště artefaktů a fosilií
konečně jsem v cíli, ale ještě to nechápu
zapomenuté město mi odhaluje svoje tajemství
Od jedné souřadnice k další
jsme a zůstaneme objevitelé jako Kolumbus a Magelan
přišli jsme, viděli jsme a vyhráli jsme
máme nápady pro davy, protože nám prameny nevysychají
Od jedné souřadnice k další
jsme a zůstaneme objevitelé jako Kolumbus a Magelan
přišli jsme, viděli jsme a vyhráli jsme
máme nápady pro davy, protože nám prameny nevysychají
Dvě různé povahy
vedou svůj dosavadní život mimo zákon
píšeme a textujeme
dáváme to dohromady a rapujeme
naplníme vám hlavy, když objevíme novou zemi
Od jedné souřadnice k další
jsme a zůstaneme objevitelé jako Kolumbus a Magelan
přišli jsme, viděli jsme a vyhráli jsme
máme nápady pro davy, protože nám prameny nevysychají
Od jedné souřadnice k další
jsme a zůstaneme objevitelé jako Kolumbus a Magelan
přišli jsme, viděli jsme a vyhráli jsme
máme nápady pro davy, protože nám prameny nevysychají
AM FENSTER (U OKNA)
Postávám u okna a pozoruju život na ulicích
vidím lidi, které nikdy nic neměli
existuje plno prázdných frází, lidi všechno zveličují
co mám dělat, když myšlenky mají vztek
vidím kouř na okně a koukám, strašidlo
cítíš tento život a cítíš moji blízkost?
pamatuji si těžké chvíle, pamatuji si velké dluhy
když se lidi perou o pár drobných mincí
a já jsem prožil to, co vyprávím
je divné, že ten strašák je tu stále
vidím do tisíce tváří s jejich vlastní historií
které věří hodně, ale vědí málo
Stojím u okna, vidím svět jak jde kolem mě
stojím u okna, vidím lidi, utíkají sami před sebou
stojím u okna, koukám se do světa venku a zapadám do množství
přijmi život do hloubky uvnitř mého nitra
U okna pozoruju svět venku
a vidím za sklem, že mě neudrží
vidím mladou a starou duši a tělo
lásku a násilí, na asfaltu není žádné zastání
ale jsem vlastně doma jenom tady
vy to víte a nic a nikdo mě odsud nedostane pryč
držím pevně jako hmyz v pasti
rozklad na údaje, chci každopádně víc než zbytky
a život nám nezaručí absolutně nic
každý kouká, jak by nejlépe profitoval
a kdo se kouká z okna, tomu bude jasné
co mě přivedlo k této písni
Stojím u okna, vidím svět jak jde kolem mě
stojím u okna, vidím lidi, utíkají sami před sebou
stojím u okna, koukám se do světa venku a zapadám do množství
přijmi život do hloubky uvnitř mého nitra
Jsem u okna a zapadám do velkoměsta
ale jak mám žít, když sám Bůh zastrašuje jako ďábel?
co dělá nutně člověk, ty máš mnoho otázek
jen málo lidi na to má odpověď
skvělé předpovědi, skvělá astro znamení, skvělé osudy
na kterých se lidé obohacují
říkám to nahlas, abys nezapomněl
vím, že jde o něco víc než o bohatství a play-listy
u okna a u Hitchcocka ze 14.poschodí
venku ve světě jednou oběhnu blok
přemýšlím o tom, když se dívám a počkám u každého okna
protože nevím, kolik mi ještě zbývá času
Stojím u okna, vidím svět jak jde kolem mě
stojím u okna, vidím lidi, utíkají sami před sebou
stojím u okna, koukám se do světa venku a zapadám do množství
přijmi život do hloubky uvnitř mého nitra
TIEF IN MIR (HLUBOKO V MÉM NITRU)
Hluboko v mém nitru panuje samota
hluboko v mém nitru bydlí nenávist a závist
hluboko v mém nitru je láska, kterou umím dávat
hluboko v mém nitru je síla, se kterou umím žít
Je v nás touha, která se objevuje
všechno, co člověk miluje, všechno, co člověk proklíná
na co myslíme a čemu věříme
s čím se denně připravujeme o rozum
odpověď na otázky je v nás
ani jsme toho nikdy tolik neřekli
je to geniální, úplně banální
za co platíme naším utrpením
je v nás egoista
který myslí jen na sebe, jiní mu nechybějí
v mém nitru je síla a v mém nitru je chtíč
tolik je toho hluboko v mém nitru
Hluboko v mém nitru panuje samota
hluboko v mém nitru bydlí nenávist a závist
hluboko v mém nitru je láska, kterou umím dávat
hluboko v mém nitru je síla, se kterou umím žít
Je v nás zlo a dobro
je v nás váhavost a odvaha
je v nás včerejší bolest
chyby, za které obviňujeme jiné
je v nás chuť a frustrace
je v nás pořád znovu tohle nutkání
je v nás touha, ten vnitřní tlak
hluboko v mém nitru je všechno, co mohu
v nitru mám tuto samotu
která mě každý den přivádí za vámi
v mém nitru je dokonce i něco tvého
tolik je toho hluboko v mém nitru
Hluboko v mém nitru panuje samota
hluboko v mém nitru bydlí nenávist a závist
hluboko v mém nitru je láska, kterou umím dávat
hluboko v mém nitru je síla, se kterou umím žít
Žijeme a milujeme, děláme, co děláme
žijeme někdy pro jiné, někdy jen z prospěchu
všichni hledáme svou cestu, všichni hledáme svůj cíl
hledáme své štěstí v této špinavé hře
častokrát jsem se už na to nechtěl dívat
raději bych zmizel někam hodně daleko
častokrát jsem utíkal pryč a stejně jsem byl ještě tady
častokrát jsem se vzdaloval a potom jsem se dostal hluboko do svého nitra
Hluboko v mém nitru panuje samota
hluboko v mém nitru bydlí nenávist a závist
hluboko v mém nitru je láska, kterou umím dávat
hluboko v mém nitru je síla, se kterou umím žít
VON ANFANG AN (OD ZAČÁTKU)
Def Benski:
…Gianniho? Tak toho znám už půlku života
minimálně tak dlouho, co se pamatuji
byl rok 1986, když na ulici byly k dostání kopačky
Pierre Littbarski v dresu FC Köln na povlečení pro dámy
SPVG Porz, ve čtvrtek fotbalové tréninky
když se mi poprvé mihl před očima Gianni
ani ne po půl roce tu zase byl Gianni
moje nové hobby byla hudba a především rap
s beatboxem jsem začínal mít ohlas jako Ready Rock C
před školou jsme se dali dohromady já a MC
nebylo nás tady hodně, co do toho bylo nadšených tak jako já
až jsem slyšel o jednom, co rapoval anglicky, tak jsme se sešli
jmenoval se Alex, ten chlap byl dost drsný
dělal ze sebe gangstera jako že přišel rovnou z vězení
ale rozuměli jsme si, pilně jsme cvičili
šlo nám to celkem dobře, ale úspěch byl mizerný
časem jsme šli každý svou cestou a já jsem poznal Lorda Fadera
neznal jsem ani Äi-Tiem, ani Fadera Gladiatora
co to bylo za lidi, kteří přišli do mého života
naštěstí byli moji kámoši v roce 1991 v kapele Rhenania-Stress
po kapele Blitz Mob na krátko přišel Duales System
ale Alex a já jsme chtěli jít o krok dál
s Danielem jsme pak založili Firmu v roce ´96
a to byl rok, kdy jsem poprvé viděl Gianniho u mikrofonu
Od začátku se většina příběhů ztrácí v houští let
ale my víme, kdo jsme a kdo jsme byli
na začátku, tam kde dneska hoří oheň, byla dřív jen jiskra
vždyť naše láska k věci je silnější než krev
na začátku loď snů pro kluky, kteří tomu hodně věří
a prudce stoupají
od začátku se většina příběhů ztrácí v houští let
ale my víme, kdo jsme a kdo jsme byli
Gianni:
Alex mi dělal doučování, to mi bylo 10 let
dokázal mi dost dát, abych rozuměl škole
peníze jsem neměl, když věděl, jak jsme bydleli
když mám tátu ve vězení, musím platit nájem
jaký je to pocit, když přehodíš výhybku
a zapomene se na každodenní starost a prázdnou lednici
ale věci se postupem let mění
také tu byl Lorenzo a já jsem tu byl pořád pro tebe
měli jsme už po škole a teď teprve začínal život
vzdělával mě Ben, který si teď říkal Obiwahn
šest lahví rumu, opilost až k výtržnostem
Ben měl z toho málem smrt na záchodě, já měl neshody s matkou
ale nevadilo mi to, pro dobré kamarády snesu všechno
rodiče si mysleli, že se ženu do záhuby
po nějaké době jsem se jim ztratil z dohledu
měl jsem stálou práci, vydělané peníze, věřte nebo ne
pak někdy přišel Alex s demo snímky
s Danielem a Benem začala éra Firmy
od začátku mi bylo jasné, co jsem chtěl
a dočkal jsem se, jak se Firma nezadržitelně rozjíždí
Od začátku se většina příběhů ztrácí v houští let
ale my víme, kdo jsme a kdo jsme byli
na začátku, tam kde dneska hoří oheň, byla dřív jen jiskra
vždyť naše láska k věci je silnější než krev
na začátku loď snů pro kluky, kteří tomu hodně věří
a prudce stoupají
od začátku se většina příběhů ztrácí v houští let
ale my víme, kdo jsme a kdo jsme byli
Alex:
Ice Cube a MC Ren – Colours, kde hrál Sean Penn
žádný rap v top ten, v té době jsem znal jméno každého gangu
2 Live Crew válcují Miami a já typ, co přetáčí zpátky každej song
protože se učím jako nikdo jiný ve škole
od PE a KRS-One, husté bylo dřív def
Benski a já jsme prošli testy
první vystoupení na ostrovní slavnosti
co jsme si užili zábavy – co jsme se nasmáli
bylo nám 16 a už jsme přemýšleli o smyslu hip hopu
Gianni a já na školním dvorku v Porzu
nikdo nešel v našich stopách kromě Torcha
to platí o všech lidech, kteří to jen tak nevzdávají
tehdy byla dlažba hořící a Gianniho jsem neznal
potom jsem dostal dvouma puškama do hlavy
příští rok byl Gianni s Kendou se mnou v partě
Internatiol Rescue se jmenovala crew, která začínala před tisíci lidmi
voly zatýkali a my jsme dávali hip hop
jeden MC jeden beatbox před luxusními ovacemi a ohlasem
pak šel Benski svojí cestou a to byla součást hip hopové scény Kölnu
typ z našeho okolí, co to uměl podat drsně
měl jsem víc nápadů než vědecké týmy
cíl zahrát si na jamu, být vidět na letáku, vzít mikrofon, točit demo
a pak Duales System s Gadgetem a Pützem za zády
na cestách s KVB jsem psal, co jsem znal
sleduju, co se děje a kde teď stojí Gianni
Tattwaffe u mikrofonu a jsme v pohybu jako Carlito
Od začátku se většina příběhů ztrácí v houští let
ale my víme, kdo jsme a kdo jsme byli
na začátku, tam kde dneska hoří oheň, byla dřív jen jiskra
vždyť naše láska k věci je silnější než krev
na začátku loď snů pro kluky, kteří tomu hodně věří
a prudce stoupají
od začátku se většina příběhů ztrácí v houští let
ale my víme, kdo jsme a taky, kdo jsme byli
ANDERE ZEITEN (JINÉ ČASY)
Porz se jmenuje místo, kde se to stává
a Köln je město, kde se vydělávají peníze
už nějakou dobu bylo možné mě vidět
se skupinami Firma nebo Creme de la Creme
přichází sem Gianni a teď nastává můj čas
těžký v práci, ale nikdy jsem to neměl snadné
nechci tím říct, že jsem tvrdší než jiní
ale měl jsem tvrdý život a nedával mi vždycky smysl
14. poschodí v prosinci, v Německu je zima
první joint jsem ubalil, když mi bylo 13
mrakodrap z asfaltu v lese betonů
nejrychlejší cesta odsud je prásk z dýmky
jediný cíl příští deal, tím se feťáci dopujou
poslouchal jsem desky, které se mi nikdy nelíbily
teď nahrazuju pepp (směs koksu a speedu) a speed s hustým beatem
a skillz nahrazují koks, vše co potřebuju, je cigárko a jedna plzeň
chceš mi vysvětlit, co je správné, tak to zastav
nikdy nebyl žalář tak daleko a úspěch tak blízko
Hodně mých kámošů teď ještě dřepí v lochu
chtěli mě zlomit jako suchou větev
ale šlo to jen ztěží
já jsem znovu tady
Gianni venku z doupěte a vychází undergroundová hvězda
hodně mých kámošů teď ještě dřepí v lochu
chtěli mě zlomit jako suchou větev
ale šlo to jen ztěží
já jsem znovu tady
Gianni venku z doupěte a vychází undergroundová hvězda
Dopis z úřadu, je mi jedno, co v něm stojí
a nemám východisko, je mi jedno, kdo v tom jede
vždycky jsem měl namířeno na něco velkého
jenom jsem nekšeftoval s deskami, ale s tvrdými drogami
jen jedna otázka náhodou, kdy zaklapne past
sračka se nafoukla jako příběh Tupaca
a když zasáhne fanouška, tak to nepřestane
ale já jsem to dovedl zastavit s dcerkou na klíně
ona mi určitě někdy bude rozumět
a já se postarám o to, aby mohla být na mě pyšná
teď přicházím já a nastává můj čas
nechte si svůj soucit, ode dneška jsem připraven
a nikdy se mi život neukázal být tak jasný
nikdy nebyl žalář tak daleko a úspěch tak blízko
Hodně mých kámošů teď ještě dřepí v lochu
chtěli mě zlomit jako suchou větev
ale šlo to jen ztěží
já jsem znovu tady
Gianni venku z doupěte a vychází undergroundová hvězda
hodně mých kámošů teď ještě dřepí v lochu
chtěli mě zlomit jako suchou větev
ale šlo to jen ztěží
já jsem znovu tady
Gianni venku z doupěte a vychází undergroundová hvězda
Hodně mých kámošů teď ještě dřepí v lochu
chtěli mě zlomit jako suchou větev
ale šlo to jen ztěží
já jsem znovu tady
Gianni venku z doupěte a vychází undergroundová hvězda
hodně mých kámošů teď ještě dřepí v lochu
chtěli mě zlomit jako suchou větev
ale šlo to jen ztěží
já jsem znovu tady
Gianni venku z doupěte a vychází undergroundová hvězda
KAMASUTRA (= PÍSEŇ PŮVABŮ)
Kamasutra, byl to osud nebo náhoda
že jsme se potkali jako kometa se zeměkoulí
ty a já nerozlučitelní jako slunce a světlo
většina těch, co nás vidí, zůstává stát a diví se
proč má žena jako ty takového týpka ze spodiny
ale tyhle věci jsou důležité jen z našeho hlediska
jdeme domů a vyučujeme se lásce
celebrujeme u markýze de Sade a světla svíčky
Celý svět dnes v noci spí, kotě
jen my dva ne, jen my dva ne
celý svět dnes v noci spí, kotě
a já tě budu držet, než se rozední
Jsme jeden pár a přece rozdílní jako jin a jang
jsem tvůj muž i bez prstenu na ruce
ty jsi můj talisman, oceán, ve kterém mohu plavat
tvůj hlas už zavelel: vezmi si mě, rozkošný muži
a pořád dál, když se většina lidí uloží k spánku
děláme věci, o kterých si ostatní jen čtou
zapomínáme na svět, když jsme ve své oáze
jemnou masáží, která nás přivádí do extáze
zpocená těla v pohybech s větším rytmem
než merenge a salsa na Kubě, vroucnější než láva
do všeho letíme jako NASA,
v prostoru věčnosti na cestě do nirvány
Celý svět dnes v noci spí, kotě
jen my dva ne, jen my dva ne
celý svět dnes v noci spí, kotě
a já tě budu držet, než se rozední
Tohle zboží patří jenom nám dvěma
bez tebe bych se trápil celý život
touha, kterou oba cítíme
nás zavede na cizí místa
do jihovýchodní Asie, s vědomostí starou tisíce let
s něžnou vůní květů, která je opojná jako opium
bludiště, ve kterém ukazuje cestu vášeň
do nesmrtelnosti v naší rotující planetě
Celý svět dnes v noci spí, kotě
jen my dva ne, jen my dva ne
celý svět dnes v noci spí, kotě
a já tě budu držet, než se rozední
Celý svět dnes v noci spí, kotě
jen my dva ne, jen my dva ne
celý svět dnes v noci spí, kotě
a já tě budu držet, než se rozední
KASALLA (KRAVÁL)
Teď spustím kravál, kopnu tě do držky jako fotbalista
až ti upadne čelist a poklekneš jako před Alláhem
chováš se jako bys byla všechno, ale jsi jen laciná coura
ležíš na zemi, chceš na mě poslat bratry
žádný problém, nejlépe bude, když přijde tvůj táta
a tvoje máma také, vždyť po boxu potřebuju něco ošukat
porazit mě to ti nešlo
potřu celé tvé příbuzenstvo
vy šváby rozšlapu vás jako vajgl
rozbiju ti hubu a dám ti pokoj
určím, kdo toto místo opustí jako vítěz
znovu jen stres s bitkami, které neznají moje pozadí
ale po 5 vteřinách mají radost, když mohou ještě utéct
musel jsem na sebe stále dávat pozor
a otce jsem znal v dětství skoro jen z vězení
proto necítím lásku, jenom velkou nenávist
pro každého idiota, který mě chce omezovat jako zátěž
ale já chci peníze, rychlá auta a ohromný palác
a každý, kdo se mi postaví do cesty, bude zlikvidován
písničkami na davy lidí nebo také kalibrem 08
se moji nepřátelé zapotí jako o půlnoci v Karibiku
Teď tu máte kravál pro všechny, co mě chtějí zastavit
kravál pro všechny hochy, co se mnou netáhnou
pro všechny, kteří mi neprojevují respekt
kravál, kravál, kravál, kravál!
Jsem padrino Porzu, Gianni Al Pacino
žiju život jako v kinu, zabíjím každé mimino rapu
jako Joe Peci v kasinu, pohřbím vás do kukuřičného pole
ty jsi žvanílek, co kritizuje mě a můj gang
ale od tváře k tváři si pomočíš tanga
když muž promluví, je konec s hloupým dohadováním
o stylu a talentu, protože vás v rapování roztrhám na kusy
jsem zákon a seru na to, kdo má nejbujnější styl
utnu vám hlavy sekyrou při bitkách
chuligán hiphopu, který tě vyžere v tričku
který ti nachčije do prdele a potom ještě půjde chlastat
Teď tu máte kravál pro všechny, co mě chtějí zastavit
kravál pro všechny hochy, co se mnou netáhnou
pro všechny, kteří mi neprojevují respekt
kravál, kravál, kravál, kravál!
Zapínám televizi a vidím citlivky středních vrstev v širokých kalhotách
pózu v klipech, hrají si na veliké
extra-drsné, dělají silný vítr jako vrtule
a přece jim vidím na očích, že jsou vyměklí jako mozzarella
klamači diváků, vždyť mluví úplně jasně
(za prvé) o problémech, které nikdy neměli
(za druhé) o kulturách, pro které ještě nikdy nebyli ochotní
(za třetí) o šampaňském, které nikdy nepili
a o hodně ženách, které nikdy nepotkali, neudělali
ale Gianni padá sem dolů jako bomba na Hirošimu
a chceš mít napětí, potom to jde zcela rychle a spontánně
vysvětlím ti to jako týpci na jaguárské dráze
Teď tu máte kravál pro všechny, co mě chtějí zastavit
kravál pro všechny hochy, co se mnou netáhnou
pro všechny, kteří mi neprojevují respekt
kravál, kravál, kravál, kravál!
Teď tu máte kravál pro všechny, co mě chtějí zastavit
kravál pro všechny hochy, co se mnou netáhnou
pro všechny, kteří mi neprojevují respekt
kravál, kravál, kravál, kravál!
KINDER DER STRASSE (DĚTI Z ULICE)
Vidím děti na ulicích a vzpomínám si na těžké chvíle
nebylo nic k smíchu krom trávy, kterou jsme hulili
zákony potřebujeme, peníze se musí sypat, jo to jsme si mysleli
pili jsme pivo, objednávka je na 16. hodinu! děkuji ti!
přišel jsem před čtvrtou, abych viděl, jestli jsi přišel sám
nebyla to žádná maličkost, já jsem věděl, že máme nepřítele
rap pro vroucí dlažbu, 5 typů vystrčilo drápky, zkurvené peníze
hele que pasa (kroky) pospěš si, jeď pryč, náklaďákem
čas je gut, mluvím jen krátce a stručně
dělám z jednoho balíku padesát, statistika mě těší
budu vynalézavý a vyperu naše peníze každou hodinu
pochop to už konečně, na ulici jsme nerozluční
Gianni se jmenuje týpek, pamatujte si moje jméno
6 písmen které řeknou všechno v 360 dnech
24 hodinách 60 vteřinách po 666 kolech
vyhrávám souboj nejen na body
v džungli velkoměsta jsme byly děti ulice
spalující asfalt a hoven až po krk
musel jsem v posledních letech překousnout hodně svízelů
nebyl jsem jako dítě posedlý ničím kromě jídla
trávil jsem čas venku každý den a každou noc
a dneska se ptám, co mi dal život
musel jsem se naučit dobře a tvrdě se ubránit
kde jiní měli zlatou lžičku, já jsem měl jointa
mnoho dní to byl můj jediný přítel
ulice nás udělaly tím, co jsme
opojené kšeftováním a ze života skoro zaslepené
Já jsem dítě ulice, jdu svou cestou každou uličkou
protože nikdy nemám o peníze nouzi
dřív jsem kradl, v patnácti jsem vykradl pokladnu kina
necítil jsem se dobře v chudé společenské vrstvě
ty mléčnej chlapečku, díky za vlněnou bundu od tebe
čichal jsem toxický barevný lak
je jasné, proč jsem měl v devatenácti rakovinu
člověče, jak jsem se za to nenáviděl, vše mi bylo tak jedno
máma mě ustavičně srala
3 roky podmínky mi to také neusnadnily
někdy všechny věci šly do kanálu
jak jsem už řekl, protože jsem o tom nepřemýšlel
příbuzní se ptali, má ten typ ještě všechny
ale děkuji bohu, že se tomu dnes jen směju
co jsem dřív udělal špatně je pouze vedlejší
a pro tebe Gianni je to věcí cti
1967, narodil jsem se ve státě, který má hluché uši
rozvoj systému mě ustanovil za svého nepřítele
zapřísáhnul mi vyzkoušet vaše hranice
na severu i na jihu, na východě i na západě
nic nového kromě mléčného pečiva a kousání nudou
lituj toho, vypadni, seber si své věci a táhni
svádím boj s tvým mozkem, rozhodím ho
protože je amatér a proto také není věrný
můj styl není ke koupi jako tvoje děvka, když je vlhká nebo běhá za cizíma
a já tě oklamu jako třpytivá ryba
vždyť hraju oběť a otroka správy
ale sklonit hlavu a krčit se nám neumožní dobrý postoj
zkoušeli nám vzít, co jsme milovali, ale my jsme nepřestali
a zdravíme jen hodně pozůstalých
žádné strachy, vždyť o nic nepřijdete
Zůstáváme takovými, jací jsme, protože oni nás za to nenáviděli
a mince cinkaly, takže vysoko skleničky
na hip hop, tak vznikl u dětí jejich ulic
MEIN WEG (SVOU CESTOU)
Půjdu svojí cestou až do cíle
jako samostatná existence
protože kdo zná pravidla hry v životě
hru života, v každém okamžiku plnou požitků
při tom vím, že jen já musím žít
nemusím mluvit
ale vychutnávat si potichu
v kruhu svých milovaných
na všech sedm dní nedokážu čekat
ale musím se o něco snažit
je to můj svět a balím život u límce
a dneska je dost dobrý den
abych vám všem řekl
nic není jenom tak náhodou
vždyť nakonec jsme všichni stejní
vždyť nakonec jsme všichni bohatí
a všichni děláme stejnou blbost
vím, že moje cesta do cíle je ještě dlouhá
a když je cílem cesta, jsem připraven
Tohle je moje cesta
můj život
všechno, co prožívám
moje láska
všechno, o čem píšu
vím, že moje cesta do cíle je ještě dlouhá
a když je cílem cesta, jsem připraven
Hodně se o životě můžeme dočíst v knihách
ale nikdy by to nebyl správný život nevnímat s ním energii
nepocítit svůj vlastní, velmi malý,
zdánlivě skromný život
pocit vytváří chutě života
je důležité, že zavíráš oči a jednoduše se spoléháš,
důvěřuješ, vidíš pouze srdcem
já potřebuju svět s jeho háčky a poutky
s jeho pěknými a křivými zvuky
hádky a usmíření, protiklady se přitahují
snad to je ten důvod, proč mohu život vydržet tak dobře
stejně se nemohu vyhnout svému osudu
a proto mu jdu s radostí naproti
abych prožil všechno, ať už prokletí nebo požehnání
Tohle je moje cesta
můj život
všechno, co prožívám
moje láska
všechno, o čem píšu
vím, že moje cesta do cíle je ještě dlouhá
a když je cílem cesta, jsem připraven
Každý jde svou cestou
také když je život nástroj s mezerami
každá rada mě zatracuje, přemýšlej o tom
a drž si od lidí také odstup
vždyť kdo mi dává lásku
může také čekat lásku ode mě
přátelství jsou oázy
já vám nevěštím z karet
ale mluvím věcně
svět mi vypráví příběhy a já je balím
pořád znovu do textu a do písniček
poražený a vítěz jsou v podstatě stejní
člověk jen musí pochopit krásu přírody
a zrání přírody akceptovat jako proces
já jsem zákon pro sebe
poslední instance svého svědomí, což oceňuji
poslední, kdo se schovává
a koho proto kousnou psi
Tohle je moje cesta
můj život
všechno, co prožívám
moje láska
všechno, o čem píšu
vím, že moje cesta do cíle je ještě dlouhá
a když je cílem cesta, jsem připraven
Tohle je moje cesta
můj život
všechno, co prožívám
moje láska
všechno, o čem píšu
vím, že moje cesta do cíle je ještě dlouhá
a když je cílem cesta, jsem připraven
SAG MIR (POVĚZ MI)
Pověz mi, čím má být život, který vedeme?
pověz mi, co má být bolest, kterou cítíme?
pověz mi, co má být nenávist, kterou vyvoláváme?
pověz mi, je to všechno předurčené?
pověz mi, je pravda, že jsme děti osudu?
nebo jdeme cestou všichni slepí?
Vidíš svět takový jako já?
jdeš po stejné cestě jako já?
věříme v Boha a je to přitom stejná víra?
tolik cest – tolik znamení
které se každý den snažíme prostudovat
najít smysl, čemu všemu tady rozumět
čemu všemu tady rozumět
Pověz mi, čím má být život, který vedeme?
pověz mi, co má být bolest, kterou cítíme?
pověz mi, co má být nenávist, kterou vyvoláváme?
pověz mi, je to všechno předurčené?
pověz mi, je pravda, že jsme děti osudu?
nebo jdeme cestou všichni slepí?
Věříš sobě a věříš světu?
máme kudy utéct, až jednou všechno spadne?
kdo nás pak ještě zachytí?
každý den si vezme hra další kapitolu
život a smrt, smrt a život
a tak se často ptám, co nám to tady má dávat?
běžíme všichni do záhuby
nebo najdeme svůj úděl, ještě než umřeme?
Pověz mi, čím má být život, který vedeme?
pověz mi, co má být bolest, kterou cítíme?
pověz mi, co má být nenávist, kterou vyvoláváme?
pověz mi, je to všechno předurčené?
pověz mi, je pravda, že jsme děti osudu?
nebo jdeme cestou všichni slepí?
Pověz mi, kam má vést cesta?
pověz mi, můžeme všechno tady pochopit?
pověz mi, můžeme někdy spatřit cíl?
pověz mi, kdo tu ovládá náš rozum?
pověz mi, má člověk skutečně život ve svých rukách?
nebo jsme nepoznali svůj skutečný účel?
Pověz mi, čím má být život, který vedeme?
pověz mi, co má být bolest, kterou cítíme?
pověz mi, co má být nenávist, kterou vyvoláváme?
pověz mi, je to všechno předurčené?
pověz mi, je pravda, že jsme děti osudu?
nebo jdeme cestou všichni slepí?
GIANNI´S MAMBO NO. 1
Jmenuji se Gianni, oslavuji jako lidé v Botswaně a Ghaně
jsem host u tvého gala
svlékám se jako kuala a stojím modelem pro každého malíře
a všechny ženy, které žádám, to dovolí se superstar
zdarma pití na baru, šampaňské, udělejte místo pro mejdan piraní
jezdím mercedesem a ty pandou, kdo je tu muž
ohlášený jako Puffy a jako Frank Zander
odvaž se a relaxuj dnešní noc, neměj starosti
já slavím na doraz, když se mi to dovolí
tancuj svlečený na podestě a potom to doraž
mejdan byl nakažlivý, stálo v jeho hodnocení
Ooooohh Gianni, hej dámy
kdo zná kočičky v celé zemi a nechá je tančit
ooooohh Gianni
a kdo je tak rozpálený, že si hadry žehlí dlaní?
ooooohh Gianni
a kdo je víc obnažená raketa než vyzyvatel?
ooooohh Gianni
no jasně, jsem to já
Kecám až moc, chlubím se až moc, vyprávím až moc
kámo, to je můj styl
ve své hlavě dám nejkřiklavějším oslavám nejpovedenější hosty
ve svém soukromí vás uvítám jako ve státním paláci
a nezanechám na ženě stopy, jsem muž který to může změnit
mluví se mi s vámi dobře, za krátko jsme vyrazili na rande, vule vou?
a všichni ví, že Gianniho party jsou odvazárna
ještě víc nevychované než s ožralci na párty Ballermanna na Ibize
u mě nejsou v koupelně kbelíky, ale vany
a po každém večírku to u nás roztočí Italové a Gianni
a ty víš, že dělám oslavu pro sebe i pro tebe
ty vole, mám rád diskotékové světlo
neříkej mi, že to přeháním
vždyť ti zpříjemňuji noc jako wickmedi night
Ooooohh Gianni, hej dámy
kdo zná kočičky v celé zemi a nechá je tančit
ooooohh Gianni
a kdo je tak rozpálený, že si hadry žehlí dlaní?
ooooohh Gianni
a kdo je víc obnažená raketa než vyzyvatel?
ooooohh Gianni
no jasně, jsem to já
Co může být, já vás zvu
na sklenici sektu Pina Colada
znáte Siciliána
slavím s Firmou z Kölnu až do Barmy
podnik je vroucí, zvednu atmosféru
v hlavě mám dost místa pro Love Parade příštích let
a dobrá nálada je moje zboží
vyrazím do Mexika, zatančím si flamengo
půjdu na mejdany s Aztéky
dám si u pultu ruskou vodku
jsem širší než pouliční rváč, prosím nepanikařte
a uspěchané večírky nechci vůbec
neptej se, proč je dneska disko
protože já to chci, posaď se a uvolni se
Ooooohh Gianni, hej dámy
kdo zná kočičky v celé zemi a nechá je tančit
ooooohh Gianni
a kdo je tak rozpálený, že si hadry žehlí dlaní?
ooooohh Gianni
a kdo je víc obnažená raketa než vyzyvatel?
ooooohh Gianni
no jasně, jsem to já
„Jen málo by bylo ve světě učiněno, kdyby se člověk předem tázal, jak to dopadne.“ (Gotthold Efraim Lessing, německý filozof, 1729-1781)
Dvaadvacet let nepřítomnosti v této zemi krásné, zemi milované způsobilo, že jsem se vrátil o zmíněných dvaadvacet let později. Nebo dříve? Rozhodně jsem měl v duši pocit pětadvacetiletého kluka, který – když se ocitl mezi stávkujícími studenty – necítil věkovou propast, dělící ho od těch mladých tváři, mladistvých duší. Člověk vždy zkouší začít tam, kde bylo jeho snažení před léty přerušeno. Byl jsem mezi svými, tak jako v lednových dnech devětašedesátého roku; po sebeupálení studenta filosofické fakulty. Studentská stávka tehdy, studentská stávka o dvaadvacet let později. Ani tehdy, ani poté nikdo z těch, kdo se na stávce podíleli, nevěděl, ba ani netušil, zda bude patřit k vítězům, nebo poraženým. V studentském věku je kalkul až na nejzazším místě.
Ve chvíli, kdy většina chartistů opouští na doporučení svého vůdce Prahu – to aby snad nedošlo k provokaci – nechávají si mladí rozbíjet hlavy podle pendrekového zákona. Vůdce se jim staví v čelo až po bitvě. Na vyjednávání. Vůdce slovenský dosud dokonce netuší, zda se – po dvaadvacetiletém mlčení – ještě vyjádřit umí.
Sociální demokrat, jeden z mála, hodných tohoto označení, je vypoklonkován z československé sociální demokracie. Na jeho místo nastupuje marxistický ekonom na straně českomoravské. Na Slovensku je pak jejím reprezentantem generální tajemník KSČ, známý ještě z osmašedesátého svým absolutně negativním postojem vůči sociálně demokratické myšlence; člověk, který podepsal jako vůdčí osobnost moskevský protokol o zkáze republiky. Týž protokol, za který dnes volán k zodpovědnosti dlouholetý exulant Zdeněk Mlynář.
Vzpomínám na ty šestnáctileté tváře, rozzářené revolucí vyhranou. Nedětí, vítězů. Vybavených odvahou, tolik scházející rozumným a zrozumělým dospělým. Měli smůlu; zase jednou. V šestnácti letech člověk nemá volební právo. Nerozhoduje: je odkázán na milost a nemilost zmíněných zrozumělých. Mnozí z nich; mnozí z vás, moji milí nastoupí letos před komisi. Kdoví kdo vás bude zkoušet z vědomostí, které před vámi celý život tajil. Kdo bude vyžadovat znalosti, za které by vás před třemi lety vyloučili ze (socialistického) studia. Kterýkoli z těch veledůstojných pánů, kterákoli z těch veledůležitých dam je vám zavázána vděkem. Buďte si toho vědomi. A nejen při té zkoušce dospělosti. Dospělost dokazuje člověk celý život, den po dni, hodinu po hodině. Dospělost – to je vyžadování práv – a převzetí povinnosti. A hlavně – vědomí historických souvislostí.
„Opilí od radosti
si sami trochu lžeme,
že zkouškou dospělosti
opravdu dospějeme.
Tak tanči, lásko sladká,
protanči večer celý:
ten bál – je křižovatka,
dospělí nedospělí.“
(Karel Kryl)
|