Vysvitly za okny plameny stromů

koruny šlehají z okrajů cest

lesknou se kaluže očima domů 

v nebi se potápí oblaků šest.

Ulicí bez rána jak řekou plynu

chodníky na březích nevedou ven 

i ryba dosáhne dnem svého stínu

jak vědět za tebe co je dnes sen.

Rezavé jablko ve větvích spí

obličej šatnářky na slupce má 

jen zima rty její malovat smí

a krásou zabolet lednová tma.

Slunce se dotýká ve vlasech je

s ránem se probouzí k tikotu čas

a svět je obrázek na malém skle 

kterým se díváme na sebe z nás.