|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Jaroušek z dílny se konečně dočkal. Měl obrovskou radost, že po letech odříkání, dřiny, problémů, hádek uvnitř i vně rodiny, dostavěl rodinný dům ve vysněné lokalitě. Přestal chodit na fotbal, řadu řemeslných prací se snažil uskutečnit sám, na některé věci si se svým umem netroufal, v tom případě přicházeli na řadu známí řemeslníci, příbuzní z řad manželky i jeho samotného. Tajně si jednou spočítal, kolik jich má on, kolik manželka. Když se jednou pohádali, řekl jí, že on vede osm ku dvěma, ať je skromná v mluvení. Stavba pokračovala utěšeně dál, někdy se vyskytly problémy, a ty společně vyřešili.
Občas se vydal na tajnou cestu, jak si ji pojmenoval. Jednou svěřil tajemství kamarádovi. Vypravoval mu s leskem v očích, že prochází dům od sklepa po půdní prostory, někdy zvolí opačný směr. V každé místnosti se zastaví, rozhlíží se, promýšlí, kde bude stát ta či ona věc. Někdy si dělá plánky, sedí v prázdných místnostech a kreslí či vepisuje na papír své představy, sny.
Když stál v budoucí ložnici, nakreslil několik poloh milování v novém, pečlivě je vybíral, měl své představy i s milostnou předehrou, nechci žádné knížky, časopisy, vykřikl, navrhnu si vše sám.
V kuchyni zvolil návrh místa pro nápis: Kde Bůh hospodaří, tam se dobře daří. Z kuchyně bylo vidět na starou zástavbu. Řekl sobě potichu, že tam bydlí spolužák ze základní školy, žije se svou matkou, otec jim zemřel před patnácti lety na prudké nachlazení, od té doby se bojí větrat, všude mají zavřená okna, i když vládne ohnivé léto, oba se zařekli, že je neotevřou,..., ale já jsem jiný, pustím sem vzduch z vesmíru, jen ať to zde pěkně provětrá, šel bych k nim na návštěvu, ale on je lakomý, jeho matka také, to bych si musel přinést pivo s sebou.
Anebo bych šel ke spolužačce, ta má postaveno o kousek dál, v nové zástavbě. Jednou jsme spolu tancovali na velikonoční zábavě, já jsem jí slušně poděkoval, ona odpověděla, k té kdybych zašel a pochlubil se domem, tak bych od ní možná dostal pivo.
Jak se blížila kolaudace, začal jsem si srovnávat papíry s nákresy, více času jsem trávil ve sklepě, kde jsem měl vždy připravené lahvové pivo, někdy jsem si donesl kávu. Ve sklepě jsem také dokončil představu, kde bude stát malý a velký bowling. Malý bowling bude mít pět kuželek, tedy piv, velký dvacet. Hned si jedno otevřu, mlaskl a s chutí se napil.
Sebejistě procházel prostorami, které dostávaly konkrétnější tvar a podobu.
Až přišel termín kolaudace. Pyšně vybíral z pěti termínů. Čtyři navrhl on, jeden manželka. Jeho návrh zvítězil.
Znovu zvolil jednu z posledních cest, ve směru ze sklepa. Na cestu si otevřel plzeňské. Náhle se zarazil a z úst mu splynula věta: vždyť já jsem zapomněl instalovat elektriku.
|
|
|
