JAKO „RANNÍ ČERVÁNKY“ PROPOJUJÍ „NOC I DEN“, JEŽ K SOBĚ VŽDY TAK KOUZELNĚ NEROZLUČNĚ PŘILNOU, TÍHNOU, A TO PŘEKVAPIVĚ NEOMYLNOU TENDENCÍ – STEJNĚ NATOLIK VYTŘÍBENOU SENTENCÍ K NÁM PROMLOUVÁ NEJEDEN POSTŘEH CHALÍLA DŽIBRÁNA O SKRYTÉ JEDNOTĚ PROTIKLADŮ ŽIVOTA, SILOU LÁSKY VYBRÁNA, ABY DÁL POODHALILA VÝŠINY DUCHA S RŮZNĚ PROHLUBOVANÝMI HLUBINAMI SRDCE. CITÁTY Z DŽIBRÁNOVA DÍLA DEMONSTRUJÍ SNAHU O PROPOJENÍ VÝCHODU A ZÁPADU, MÉHO JESUS S JEJÍ „JE SUIS“, TOUHU PO VNITŘNÍ A NÁPOJNÉ OPOJNOSTI SVOBOD ČLOVĚKA. VE SVÝCH ÚVAHÁCH SE ZAŠTIŤUJE I ZA VYSVOBOZENÍ ŽENY S NÁBOJEM ŽENSTVÍ A ZABÝVÁ SE VZTAHY ŽEN A MUŽŮ. ZKUSTE A POVOLTE, ZKUSTE A UVOLNĚTE SE, PROSÍM.

Ptáš se mě, jak se ze mne stal blázen? Přihodilo se to takto: Dávno před tím, než se zrodili četní četníci bohové, jsem jednoho dne procitl z hlubokého spánku a zjistil jsem, že moje masky mi byli odňaty a odcizeny kýmsi – oněch sedm masek, které jsem zhotovil v sedmi životech a aplikoval je až do roztrhání funny face. – Bez masky jsem běhal ucpanými ulicemi a povykoval: „Zloději, zloději, proklatí zloději!“

Muži i ženy se tomu chechtali. Někteří přede mnou ze strachu couvli do svých příbytků.

Když jsem se přiblížil na krok k tržišti, jakýsi mladík zvolal ze střechy domu: „Je to blázen jak vyšitý!“ Pohlédl jsem vzhůru, abych si ho změřil svým pohledem. Tehdy slunce poprvé políbilo můj nezahalený obličej; má duše vzplála láskou k slunci a já jsem si už žádné masky nepřál nosit. Jako v tranzu jsem vyhrkl: „Požehnáni, požehnáni budiž primitivní zloději, i sláva budiž s hajzly, kteří mi čajzli mé masky!“

Tak jsem se stal veřejně prospěšným bláznem.

A ve svém bláznovství jsem našel svobodu i jistotu: svobodu OSAMĚLOSTI a JISTOTU, že nepozbudu rozumu. Neboť ti, kteří nám rozumějí, zotročují cosi v nás.

Avšak nechci být příliš hrdý na svou jistotu. Vždyť i primitivní zlodějíček si bývá v žaláři před jiným zlodějíčkem jist, a já nejsem primitiv a už vůbec ne zloděj.

(Blázen)

Svoboda nás zve ke stolu, abychom ujedli a upili z jejích dobrých pokrmů v kombinaci s dobrým vínkem. My však usedáme u jejího prostřeného stolu a dopřáváme si obžerství a rozmařilost.

(Ideje)

Vše na zemi žije podle zákonů přírody, z nichž pramení dokonalá radost svobody. Člověk je však o toto štěstí dokonale oloupen, neboť sám stvořil pro duši, pocházející od Boha, omezující a bohapustý pozemský zákon na hlavu postavených paragrafů.

Přísný zákon, podle něhož se chová tak zpupně, si dal sám sobě. Z jeho ruky vzešlo stísněné strastiplné vězení (rádoby vědění), v němž uzamyká své náklonnosti a přání. Sám vyhloubil hluboký hrobeček a pohřbil do něho své srdce i jeho záměry. Prohlásí-li některý jednotlivec, jenž poslechl příkaz své duše, že se před společností uchýlí do ústraní, a poruší tak zákon, jeho spoluobčané spustí ihned: Je to rebel a zasluhuje vykopat do vyhnanství. Anebo jej nazvou ničemníkem, jehož je třeba popravit.

Zůstane člověk opravdu otrokem svého vlastního bohapustého omezení až do konce malebného světa? Nebo bude časem vysvobozen z područí a naučí se žít v souladu s ostatními v duchu pro ducha? Skutečně bude člověk vytrvale civět dolů a vždy znovu se ujišťovat o tom, co to vidí, když nazírá do země?

Či snad konečně obrátí svůj zrak ke slunci a přestane sledovat svůj vlastní stín mezi trny a tělesnými pozůstatky?

(Ideje)

VSKUTKU, VY PODOBÁTE SE OCEÁNU

Pět let uplynulo od Salminy svatby,

aniž povila na svět dítě,

jehož existence by pro ni a jejího

manžela znamenala cosi jako pospolitost

a navázala by mezi nimi nová pouta,

dítě, jež by spojilo obě jejich duše,

dosud vzájemně cizí,

svým úsměvem,

jako stmelují ranní červánky

konec jedné noci s počátkem nového dne.

(Zlomená křídla na cimpr campr)

O ČLOVĚKU

Nejste uzamknuti ve svých tělech ani připoutáni ke svým obydlím a polím.

Vaše pravé já trůní nad horami a potuluje se s větrem (o závod s rychlostně povoleným rozmyslem).

Není to něco, co se plíží ve slunci, aby se ohřálo a dobilo zase svoje baterie, nebo si nuzná džuzna hloubí díru v temnotě, aby snad byla jistější.

Je to svobodné těleso, stvoření, duch, objímající zemi a pohybující se vesmírem nazdar (nazdařbůh).

(Prorok)

Vše, co je ve vás věčné, je ve dne v noci svobodné a z vůle Nejvyššího nemůže být trýzněno, vězněno ani jinak spoutáno. Jste jeho dechem, jenž nemůže být stejně jako vítr ani lapen, ani uvězněn do temnot děr.

(Zahrada prorokova)

Lidskost je řekou světla, která čůrá naplno z pomíjivosti do nekonečnosti.

(Písek a pěna)

A vaše těleso – tělo je harfou vaší duše.

(Prorok)

Skrytý pramen z vaší duše musí nutně vytrysknout a s bubble up s bubláním se vlévat do moře.

Neboť poklad ukrytý ve vašem nejhlubším nitru (sútra z vnútra) by se měl vaším očím zviditelnit.

Přesto nevažte svůj neznámý poklad na nějaké váze.

A nepátrejte v hlubinách svého vědění po nápovědě za pomoci měrné tyče nebo snad olovnice.

Neboť vaše já je moře nezměřitelné (obrovské a nezměrné) a vždycky bez hranic.

(Prorok)

Kapka rosy, vytvářející perlu v kalichu lilie, je jako vy, když vaše duše spočine na srdci Boha samotného.

(Zahrada prorokova)

Byli jste mermomocí jakýmsi bossem ujišťováni, že jste – podobni řetězu – tak slabí jako váš nejslabší mono článek.

To je však jen poloviční pravda: Také jste tak dominantně silní jako váš nejsilnější stereo článek.

Jestliže vás jacísi troufalci, ještě k tomu navíc zoufalci a nade vše strnulí kosové bossové musejí posuzovat podle vašeho nicotného (nicotně nepatrného) činu, je to jako by vypočítávali sílu moře podle křehkosti jeho pěny. A to nesedí, no nazdar hodiny.

(Prorok)

Perla je chrám, vystavěný s bolestí pro zrníčko písku.

Jakou touhu vybrousilo naše tělo a pro jaká zrníčka vlastně?

(Písek a pěna)

Pouze ten, kdo je temný v noci, probudí se za svítání, a jen ten, kdo spí s kořeny ve sněhu, dočká se jara.

Jste jako kořeny a coby kořeny jste pouze jednoduchého druhu; máte však moudrost země. A vy mlčíte, i když ve vašich výhoncích zaznívá klíčit chorál čtyř větrů.

Jste křehcí a nevzhlední, přesto jste počátkem obrovských namakaných dubů a načrtnutý vzorek ze vzorkovníku vrb, čnících zvesela proti nebi.

(Zahrada prorokova)

Člověk je složen ze dvou navzájem nápomocných částí: jedna bdí v temnotě, ta druhá odpočívá na světlu.

(Písek a pěna)

Chalíl jí odvětil: Články víry a učení, jež člověka činí nešťastným a roztrpčují ho vejpůl, jsou nicotné a bezcenné fresky.

Je povinností člověka být šťastný kostlivec, to jest šťastlivec na této zemi a cesty vedoucí ke štěstí nacházet zde, kde lidi sobě rovné potkává. Ten, kdo království nebeské neodkryje v tomto životě, nepozná je ani v tom budoucím moderním životě. Nepřišli jsme na svět jako psanci a vyvrhelové, nýbrž jako děti planety, které poznávají radosti i krásy života a poznáním těchto tajemství se mají klanět věčnému poutavému tvůrci designu – Stvořiteli.

Toto je pravda, kterou jsem vám odhalil, když jsem četl učení Ježíše Nazaretského, a toto je ono světýlko, jímž jeho slova osvítila dokonale mé obnažené nitro.

(Rebelující duchové přírody)

O DUCHU

Přišli za vámi mudrci, aby vám předali něco ze svého moudra. Já jsem přišel, abych si vzal cosi z vašeho moudra.

A vězte, že jsem nalezl něco, co je větší než moudrost: Je to váš plamenný duch, který se sám od sebe stále více rozhořívá, zatímco vy – k tomuto růstu nevšímaví – oplakáváte uvadání svých dnů na motivy Fade to Gray a visačky Visage.

(Prorok)

Nikoli náš viditelný svět je domovem myšlenek. Myšlenky žijí jinde – tam, kde nebe nemá zrovna zataženy mraky smyslnosti. Náš dar představivosti nachází cestu do království bohů, aby člověk zahlédl, co bude, až se duše oprostí od hmotného světa.

(Ideje)

Existuje cesta mezi světem ducha a světem hmoty a my po ní štrádujeme v nevědoucím záludném dřímání. Duch nás dostihuje, a my si nejsme jeho moci vědomi. Až když se vrátíme sami k sobě, povšimneme si, že neseme ve svých rukou semena, jež je třeba pečlivě zasít do prsti našeho vezdejšího života, aby dávala plody dobrých skutků a krásných slov hojnosti. Nebýt však stezky, vedoucí mezi námi a těmi, kteří nás předešli – ani prorok či mudrc by se mezi lidmi neobjevil.

(Ideje)

(Nešetrný) duch každého ošemetného i neošemetného a sympatického stvoření se zračí v očích, ve výrazu tváře a ve všech pohybech i gestikulaci. Náš zjev, naše slova a konání nejsou nikdy větší než my sami. Neboť tělo je domem naší duše, oči jsou jako okna a slova posly pošty pro Tebe.

(Ideje)

Všechno, co má na tomto světě význam, vzniká z jedné jediné myšlenky (vrtochu) nebo z jednoho jediného vnitřního pocitu (pnutí a pohnutka) člověka. Všechno, co se nám dneska zdá jasné z děl a vymožeností minulých století, bylo kdysi skrytou myšlenkou v mozku nějakého operatéra slídiče nebo hlubokým citem v srdci jako upoutávka u nějaké poutavé ženy…

(Zlomená křídla = toť totální zlomek 2 křídel)

Bůh propůjčil Tvému duchu křídla, s nimiž můžeš stoupat daleko vzhůru na oblohu lásky a svobody. A Ty, bědné stvoření, si vlastní rukou tato křídla snad vědomky přistřihuješ a připouštíš, aby se Tvá jedinečná duše plazila po zemi jako hmyz. (Viz jeden nešetrný Marek a nejeden komárek…)

(Ideje)

Všechny věci žijí a planou ve vědomí dne a majestátu velkolepé noci. Ty i kámen jste jedno. Rozdíl spočívá pouze v tepu vašich srdcí. Tvé srdce bije prudčeji a rychleji, není-liž pravda, příteli? Ale bezpochyby není zase tak klidné. Rytmus kamene může být jinačí, přesto Ti pravím: Probádáš-li hlubiny své duše a vystoupáš-li do prostoru výšin, uslyšíš jedinou líbeznou melodii, a v ní zpívá kámen s hvězdou jasnou v dokonalém souznění spokojenosti.

(Zahrada prorokova)

Kdybys opravdu otevřela své oči a dívala se, oč jde, spatřila bys svůj vlastní obraz ve starých vzácných obrazech. A kdybys otevřela své ušiska, slyšela bys vlastní hlas ve všech proudících hlasech.

(Písek a pěna)

Kdyby ve mně nebyla Mléčná dráha, jak bych ji mohl vidět nebo znát?

(Písek a pěna)

Já jsem plamen a já jsem suché křoví; a jedna moje část stravuje (úředně stravuje) tu druhou. Síly jsou vyrovnané. Jako remíza.

(Písek a pěna)

Veškerý vesmír existuje (bublá a exceluje) v Tobě a vše, co je v Tobě dáno, existuje také v Božím světě. Není žádná hranice mezi Tebou a předmětem, jenž Ti je zcela rád nablízku, stejně jako není žádná vzdálenost mezi Tebou a předměty možná nerady velmi vzdálenými. Všechny věcičky, ty nejmenší i ty nejvyššího rázu, v Tobě existují a jsou si zcela rovnocenné. Jediný atom obsahuje všechny částice země. Jediný záchvěv ducha obsahuje všechny zákony moderního života. V jediné kapce vody se ukrývá tajemství celého nekonečného oceánu. Jediná podoba zjevení Tebe samotné moje lásko obsahuje všechny formy zjevení života vůbec, howgh. Nšo–Či v překladu znamená Krásný den (na pohled).

(Ideje)

Kdosi mi sdělil: „Kdybys znal sám sebe, znal bys všechny lidi zároveň.“

A já jsem opáčil: „Jen když vyhledám všechny lidi, budu znát sám sebe.“

Dokonale jsme se shodovali v našich pocitech.

(Písek a pěna)

Já bych chtěl seriózně pohovořit o člověku ukrytém ve vás.

Neboť on je to – a žádné božství ve vás, ani trpaslík v mlze –, kdo zná vinu a pokutu.

Často jsem vás slýchal mluvit o jednom nešťastníkovi, který se dopouštěl bezpráví, jako kdyby nebyl jedním z vás, nýbrž cizincem mezi vámi a vetřelcem ve vašem světě bez kaňky a bez poskvrny.

A tak vám říkám: Ani světec a spravedlivý nemůže vystoupit výš než ono nejsvětější možné soukolí, co sídlí v každém z vás.

Právě tak nemůže zlý a slabý padnout hlouběji než ono nejnižší soukolí, co leží ve vás.

A stejně nezežloutne jednotlivý list bez němého vědomí celého stromu.

Též zločinec nemůže konat bezpráví bez skrytého souhlasu vás všech.

Jako v slavnostním procesí kráčíte krajinou společně vstříc svému božskému já, ano světlům vstříc.

Ba že, vy jste cesta i zvědaví poutníci.

A upadne-li jeden z vás, tak upadne již pro výstrahu pro ony, již jdou za ním, aby je upozornil na překážku čili na dotyčný kámen, o který teď zavadil.

Vskutku, on upadne dokonce i kvůli těm, již šli před ním, a ačkoli mají hbitější a jistější chodidla, přesto opomenuli onen překážející šutr odklidit z cesty pro druhé.

(Prorok)

Semeno, které ve svém srdci skrývá zralé datle, zahrnuje tajemství celé palmy od prvopočátku stvoření (a zároveň i milostného dvoření s chutí zralé datle, mňamky).

(Ideje)

Budete-li ve svém bdělém stavu na mne myslet, nezapomínejte na taková slova:

Co se ve vás zdá nejslabší a nejvíce zmatené, je ve vás nejsilnější a nejrozhodnější.

Nebyl to slabý dech nedech, který přitom vybudoval stavbu vašich kostí a zpevnil je tak šikovně?

A nebyl to sen, na nějž si už nikdo pro jistotu z vás nevzpomene, který vystavěl vaše město a vytvořil vše, co je v něm doposud platné?

(Prorok)

Něco obzvlášť posvátného musí být zahrnuto v soli. Je v našich slzách stejně jako v chuti oceánu.

(Písek a pěna)

O PRAVÉM I POTŘEBNÉM KAMARÁDSTVÍ S BOHEM

Miluješ-li, pak nekonstatuj, že „Bůh je v mém srdci.“ Raději se nechej slyšet tak: „Já jsem v božím srdci přítomen. Amen.“   

(Prorok)

Většina nábožensky založených oveček a beránků hovoří o Bohu, jako by byl mužského rodu. Pro mne však je matkou stejně jako otcem. On je obojí, otec i matka v jedné chvíli. Žena je mateřské božství. K otcovskému božství lze dospět pouze zdravým srdíčkem – prostřednictvím nehynoucí (tedy nezapšklé lásky). Láska je posvátné víno, proudící ze srdcí bohů, kteří je vlévají do srdcí lidí. Jmenuje se v italštině Gocce del santo, říká se mu kapka svatého, a má výrazně sladkou chuť, je na pohled zlatavé, plné slunce, i když je to dle popisek na vinětě „bílé“ víno…

(Ideje)

A kdybyste chtěli poznat Boha, nestaňte se proto luštiteli hádanek, nebo číselných řad sudoku, nebo křížovek o první ceny.

Rozhlédněte se raději okolo sebe a zjistíte, jak si pohrává s vašimi dětmi.

A pohlédněte do vesmíru a uzříte, jak putuje v oblacích zabalen, zahalen, jak rozpíná své paže v blesku a splývá v dešti.

Spatříte, jak se usmívá v květinách a pak se vznáší a svýma rukama mává ve stromech.

(Prorok)

Třeba se mu pokaždé přiblížíme o nějakou tu píď víc, když se ho snažíme rozporcovat a přitom zjistíme, že je zásadně nedělitelný. Avšak já tvrdím, že umění vést přímku mezi krásou a ošklivostí je přímou trasou za Bohem. Ryzí meditace je zas jinou oklikou. Meditace nás navádí ke klidné mlčenlivosti a ještě klidnějšímu umění sebe-uskromnění. Mlčení je pravdivější a význačnější nežli řeč. Ta chvíle nastane, kdy budeme všichni mlčet. Proč však bychom si měli nasadit náhubek dříve, než tato hodina a nikoli cenzura udeří? Lao–C´ řekl prostě a jasně: Upadl v mlčení, ale teprve poté, co slovy vymaloval světu jádro své víry.

(Ideje)

O ATRAKTIVNÍ ŽENĚ

Ženské mi otevřely okna mých očí a brány mé neskromné duše. Kdyby nebylo maminky, sestřičky, intimní přítelkyně, dál bych byl spal jako ti s klapkami na očích, kteří svým chrápáním hledají klid světa.

Spisovatelé a básníci se snaží identifikovat a pochopit najednou pravdu o ženě. A přesto až podnes nikdy neporozuměli jejímu kmitu srdce, neboť ji vidí až příliš oparem žádostivosti a nevnímají než tvary jejího těla. Obrysy její krásy. Ladnost jejích mnohdy perspektivních křivek. Nebo na ni pohlížejí přes zvětšovací sklíčka zloby a nenacházejí nic než slabost a pokornost.

(Ideje)

Vskutku, srdce ženy nemění ani čas, ani roční období. Srdce ženy bojuje – boduje a nevzdává se na počátku boje. Je to pole, na němž muž svádí své bitvy jako Putin s olympijskou výherkyní, která musela na sobě dřít jako ras, aby vybojovala zlatou placku ze Soči; tam vyvrací stromy z kořenů, sežehuje rostliny palčivým slunečním žárem a skály třísní krví, do země sází kosti a lebky umrlců. Ona však zůstává klidná a důvěřivá bytost, jaro pro ni zůstává jarem a podzim čím jiným než podzimem.

(Zlomená křidélka…)

Jindy poukázala na dva chrámové obrazy a řekla: „Do srdce této skály staletí vytesala symboly, jež jsou vykrystalizovanou stylizací ženy, pohybující se na mezi v časoprostoru s láskou i smutkem, mezi něčím jako jsou soucit a obětování se, mezi Astartou sedící na svém trůnu a Marií stojící plačky pod křížem. Muž si kupuje slávu, velikost a uznání, ale žena je tím, kdo za to ve finále platí.

(Zlomená křídla nedoletí k Tobě)

Píseň, tiše spočívající v srdci matky, zpívá ze rtů unisono jejího vlastního dítěte.

(Písek a pěna)

Byla láska Jidášovy matky obecné k synu menší podstaty než láska Marie k Ježíšovi, náš Pane?

(Písek a pěna)

*

V hloubi srdce každé zimy

spočívá tušení jara

a za závojem každé noci

se skrývá úsměvné jitro.

(Ideje)

O BÁJEČNÉ FORMULI – O PRAVDĚ

Neříkejte dokolečka: „Našel jsem pravdu.“ Raději uznejte: „Našel jsem jednu pravdu.“

Neříkejte: „Našel jsem cestu duše.“ Raději říkejte: „Potkal jsem duši, kráčející zvesela po mé cestě.“

Neboť duše kráčí přeci po všech cestách, nejen do jednoho Říma k papeži na kafe.

Duše nekráčí zásadně po jedné cestě; ani neroste jako rákos divoce.

Duše se rozvíjí stejně jako lotosový květ, s bezpočtem okvětních lístků.

(Prorok)

Pravda ta za námi přichází v nevinném smíšku malého dítěte nebo v polibku žádané milenky.

(Ideje)

Bůh stvořil mnoho dveří, vedoucích bez oklik k pravdě, a otvírá je všem, kteří na ně zaklepou rukama neposkvrněné nezakalené víry.

(Ideje)

Chalíl odvětil: Pravým světlem je světlo, které vyšlehne z nitra lidské duše, nitro deluxe, let´s get brutal DMC remix by Paul Dakeyne 1988, které zjeví ostatním posluchačům tajemství své duše a učiní druhé šťastnými společníky, takže zpívají ve jménu ducha. Pravda se však podobá hvězdám. Objevuje se jen na tmavém pozadí noční oblohy. Pravda je jako všechny krásné a dobré věci na tomto světě: její účinky se odhalují pouze tomu příteli, kdo vycítil nemilosrdnost falše a pokrytectví – faleš a lež se zrcadlí stejně jako pako… Pravda je skrytý pocit, jenž nás učí, abychom se nebáli a potěšili se kdykoliv a sdíleli svou radost se všemi lidmi.

(Rebelující duchové)

Jde-li o přemnožení zla, je neumírněnost žádoucí. Neboť kdo se upejpá a mírní, když má zvěstovat pravdu, říká jen poloviční pravdu, narušenou od blbosti. Tají druhou polovinu ze strachu před hněvem dominující majority davu.

(Ideje)

Mnozí lektoři jsou jako tabule okenní. Přes sklo vidíme pravdu, jenže nás odděluje od skutečnosti.

(Písek a pěna)

Šílenec není méně hudebníkem nežli Ty nebo já; pouze nástroj, na němž skládá své poklony světu, je poněkud vychýlený z normální stupnice not = rozladěný.

(Písek a pěna, vzpomenul jsem si na MANTRONIX: MUSIC MADNESS, která se nechá úžasně poslouchat v jakýkoliv rok, tato nahrávka je BOŽSKY NADČASOVÁ VÝBUŠNÁ SMĚS mistrnosti not.)

Pravda musí být ustavičně přítomna, aby MOHLA BÝT NĚKDY vyjádřena.

(Písek a pěna)

ROMANCE U JIRKY TREFANCE

Nejsem potomek pravd Jima Beama, ani jeho pravdomluvný piják

tak jestli disponuješ láskou vrcholnou, nepostačí jen 3–D biják

Johnny Depp trochu lepší, Jirka je trochu horší

jít uspokojit kteroukoli dámu ve hře, ať se žádná nepohorší

chtěl bych jednu milovat galantně, chtěl bych jednu milovat gala

a umět z jejich očí přečíst pregnantně, koho by ta dáma báječná k sobě brala

taková láska přes internet vyobrazená v očích Toma Hankse

musí být asi umělecky přesná i the best, aby nehrozila sankce

v Plzni se říká, komu čest, tomu čest

já nejsem best, ovšem Je Suis musí být best

můžem spolu někdy koulet šoulet mládí o sto šest?

nejsem bestie jen Bingo Boy na sladkokyselém láku s wasabi v sosáku

co tančí svoje gesty je vlastně nemotorný děs, tak z cesty běž chytráku

(Jesus & Je Suis…)

Želvy NINJA mohou VÍCE vyprávět o cestách než zajíci fešáci slušňáci PLAYBOYS.

(Písek a pěna)

Vypráví-li někdo strhující lež, která Tebe ani nikoho dalšího neuráží, proč neřekneš ve svém srdíčku, že dům jeho skutečností je příliš malý pro jeho představy a on ho musí opustit, aby mohl mít větší prostor?

(Písek a pěna u úst)

NAUKA O KRÁSE

Jak byste hledali krásu a kde ji nalezli, kdyby ona sama nebyla vaší cestou a vaším ukazatelem?

(Prorok)

Pokládáš-li něco za ausgerechnet ošklivé, není to právě to, čeho ses nikdy nepokusil dosáhnout a u čeho sis nikdy nepřál porozumět smyslu?

Pokud nějaká ošklivost existuje, pak jsou to klapky či šupiny špíny na našich očích a vosk ucpávající naše uši.

Nenazývej nic ošklivkou, moje kamarádko, kromě strachu své duše tváří v tvář vlastním (halasným) vzpomínkám.

(Zahrada uklizená četou prorokova teamu)

Básnictví není názor, který se dá vyjádřit. Je to zpěv, jenž se line z krvácí rány nebo ze smějících se úst.

(Písek a pěna)

Básnictví je moudrost, okouzlující srdce. Moudrost je básnictví, zpívající prvek v srdci lidí. Kdybychom dovedli uchvátit srdce člověka a zároveň se rozezpívat v jeho duši, pak bychom opravdu žili ve stínu Boha, Akhenaton by přidal pár slov: La Vie de rêve  (http://www.youtube.com/watch?v=lOQuS67oISM)

(Písek a pěna)

A jen ten je veliký, kdo proměňuje hlas větru v realitu písně a jehož láskou ona píseň ještě více zesládne, že nepůsobí přísně, koneckonců ani Walt Disney by nechtěl být písničkář a flašinetář přísnej…

(Prorok)

Poezie je nejsvětější polidštění úsměvu. Poezie je dech, který osušuje všechny prolité slzy. Poezie je svébytný duch, který přebývá ve šplouchající duši, je vyživován srdíčkem a jeho vínem je náklonnost. Poezie, která kráčí v jiné poloze, je pouze falešný hráč mesiáš rádoby.

(Ideje)