| Blahořečena básníky krupská skráň, ostré vrchy ti tak podobny ach já byl tam jednou jedinkrát krávy leží pod mlýnem jenž roztáčí kolotoč mraků posetá pole trávami jejich voňavá kolénka klečí pod korunami stromů.
Dlaněmi obtáhlá nebesa rozryté kraje cest - potůček pění a šumivým nádechem zpívá zatímco sedíme na kameni vprostřed máčíme svá chodidla nasloucháme orchestru lesa a objímáni láskou kol drženi v pase rozplynuti hledíme na kruhovou krásu světa krupská kotlina.
Sluncem bujarý koberec hřeje tvé prsty u nohou, zatímco prostorné stěny pokoje zdají se být těsnými
duše vypuštěna do vesmíru plane srdce nejkrásnější chvíle života.
Sladkým unavením omámen, pouštím dlaně do peřin a zesláblé tělo klesá. Květy náhle nabyly aroma vlhký vzduch z dešťového jara pluje pomalinku za oknem do oken bije volá
Lenko! Lenko! Lásko má!
| 
