|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
5.
Večer se konalo poslední rozloučení s Inou. Stejně jako předešlý den bylo její tělo v kapsli vypuštěno do vesmíru. Tentokrát se však nepilo. Krom Hada byli v místnosti všichni. Jeden se po druhém díval. V těch pohledech byla nedůvěra a podezřívavost. Kdo vraždil?
Otázka která nezmizí, dokud se násilník nenajde. Do té doby však atmosféra na lodi bude velice psychicky náročná, věděl Tom. Když se všichni rozešli, Tom se rozhodl projít po celém Fargu. Projít každý dostupný kout a zkusit hledat – co hledat? Tom se ptal sám sebe. Cítil, že vraha bude muset najít co nejdříve, jinak se zase něco stane. Procházel skladištěm a v hlavě si třídil ty, co mají alibi. Mezi ně patřil Had a Adam. A to je vlastně všechno. Potencionálními pachateli potom mohli být všichni ostatní.
„Hledáte něco, pane zástupce kapitána?“ zeptal se Domin, který právě vystoupil zpoza kontejneru.
Jenom vraha, pomyslel si Tom.
„Jen si potřebuju trochu pročistit hlavu, tak obcházím loď.“
Domin se tvářil smutně a taky naštvaně.
„Hm. Já už mám vcelku dost pročištěnou hlavu. Tahle mise mi ji opravdu dokonale protáhla. Je ze mě nový člověk.“
„Slyším z vás hořkost, ale chápu vás.“
„Ne, nechápete. Ani nemůžete.“
Dominova tvář byla napůl skryta ve stínu. Tlumená světla ve skladu působila zneklidňujícím dojmem.
„Chcete si promluvit?“ zeptal se vřele Tom.
„Vždyť mluvíme. Ale víte, co bych chtěl?“
Zástupce kapitána zavrtěl hlavou.
„Chtěl bych, aby někdo zaplatil za smrt mého bratra.“
„Jistě, souhlasím. Debroňané..“
„…ne, Debroňané ne. Kapitán musí zaplatit,“ řekl jedovatě Domin a vypadal děsivě. Vystoupil ze stínu blíž k Tomovi. Jeho oči byly zalité vztekem. Byla v nich silná touha se mstít. Jen tak, jedno vůči komu, prostě se chtěl mstít.
„Co tím myslíte?“
„Major by ho okamžitě měl zavřít a až se vrátíme na Gabron, postavit ho před soud. Možná by nebylo od věci tam postavit i vás, pane zástupče.“
Tom se cítil hrozně. Na jednu stranu chápal vztek toho muže, ale na druhou zase měl ona sám svůj vztek, protože Domin říká dost nebezpečné věci.
„Napadli nás nepřátelé. Vašeho bratra zabili oni. Je to nešťastná událost.“
„Nezříkejte se odpovědnosti. Měl jsem vás za jiného chlapa. Jste stejnej jako Pitin.“
Domin se stále pomalinku blížil k Tomovi.
„Jste hodně mimo, Domine. Nezapomínejte na to, že jsem stále váš nadřízený.“
„Na to ti seru, ty hajzle!“ zařval skladník a vrhl se po Tomovi.
Tom to trochu čekal, a proto prvnímu úderu uhnul. Domin byl mrštný a rychle se otočil. Rána do břicha a hned potom do brady. Tomu se už Tom nedokázal vyhnout. Tvrdé údery ho poslaly k zemi. Za mžik byl u něj Domin znovu.
„To máš za mýho bráchu!“
Tři rychlé údery pěstí do obličeje dostaly Toma do stavu, kdy nevěděl kde je dole a kde nahoře. Místo toho aby do něj Domin mlátil dál, se však stalo něco jiného.
Když se Tom trochu vzpamatoval, viděl jak Domin klečí a v kravatě ho drží silné ruce Bena ze strojovny.
„Tak co, už jsi v klidu?“ ptal se chraplavě Ben.
Domin zachrčel na souhlas.
„Jste v pohodě?“ zeptal se pracovník strojovny s jizvou na tváři.
„Jo, v pohodě,“ hlesl Tom.
Ben pustil Domina ze sevření. Ten se zle podíval na Toma a řekl: „Vyhýbejte se mi, to vám říkám!“
Pak skladník odešel pryč.
„Díky,“ řekl Tom směrem k Benovi.
„Nemám ho ještě jednou chytit a zavřít ho?“
„Ne, je jenom poznamenaný smrtí svého bratra.“
„Já myslím, že mu dost hráblo.“
To nám všem, pomyslel si Tom, ale nahlas to neřekl.
„Bene, kde jste byl včera večer?“
Benova tvář se uraženě zakabonila.
„Tak já vám tu zachráním ksicht a vy mě budete obviňovat ze zabití té holky?“
„Omlouvám se. Neobviňuji vás, jen se musím zeptat všech.“
„No dobrá, ale stejně jste mě naštval. Mohl jste se zeptat jindy.“
Když Tom nic neříkal, Ben si uvědomil, že stále čeká na tu odpověď.
„Byl jsem dost nalitej. Usnul jsem ve strojovně a pozvracel jí. Bob vám to dosvědčí.“
„Dobře, to mi stačí….a děkuju.“
Tom nebyl líný a opravdu šel za Bobem pro potvrzení alibi pro něj a pro jeho kolegu. Jenže co když to udělali oni oba? Logicky se kryjí navzájem.
Bob seděl jako obvykle za ovládacím panelem a popíjel kávu. Potvrdil mu, to co říkal Ben. Tom se chtěl vrátit zpět, ale cestu mu zastoupil právě zjizvený pracovník strojovny.
„Tak jste se přeci jen přišel přesvědčit o mé nevině.“
„Ano, jak jsem říkal, je to má povinnost.“
Benova jizva stále přitahovala pozornost. Jako by dnes byla výraznější než dřív.
„Tak se ale dívejte pozorněji.“
„Jak to myslíte?“
Ben se usmál. „Nepřišlo vám divné, jaké měl Domin oči?“
„Ve skladu je šero.“
„Jak se pohyboval, jak mluvil?“
„Tak to vyklopte – o co jde?“
„Byl zfetovanej.“
To Toma překvapilo. „Myslíte? A čím? Každý prošel testy před odletem.“
„Nemyslím, vím. Před odletem to nikdy nebral, ale chápejte – umřel mu brácha.“
„Jak by se sem ale dostaly drogy?“
Ben se ošklivě usmál. Pohrdavě a nepříjemně povýšenecky.
„A co myslíte, že prodáváme Zemi? Nutritus, nové zlato? To by bylo dost málo. Vezeme celý kontejner Nipu – oficiálně.“
Tom neodkázal skrýt údiv. O tom neměl ani potuchy. Hodně ho to naštvalo. Takže jsou vlastně pašeráci drog. Nip – droga, která se vyrábí z horských květin Prunk, je silně návyková a má několikavrstvé halucinační účinky. Ti, kdo je někdy užili, tvrdí, že si připadali jako na výletě celým vesmírem a všemi záhadami života. Dokázali zbystřit smysly a na krátkou chvíli měli získat i větší sílu. Nip se bere po celé Federaci. Dlouho je zakázaná, ale byznys je byznys a jak se zdá, když jde o navázání obchodů se Zemí, neváhá Gabron použít všechny možnosti.
„A jak o tom víte vy?“
„Jsem vyléčenej feťák, ale tu vůni Nipu, tu poznám vždycky a všude. A zeptejte se Pitina, ten o tom moc dobře ví.“
Tom odešel ze strojovny s pocitem, že na Fargu prostě nemůže být nic v pořádku. Připadal si jako hlupák. Je zástupce, ale ani takovou informaci, že vezou náklad Nipu neměl. Měl vztek. Vadilo mu tady být. A co dál? Co vyřešil? Nic – Domin mohl zabít, je to v něm, ta agrese. Navíc pod vlivem Nipu. A Ben se Tomovi nějak přestal zamlouvat. Je až moc nad věcí. Nejdřív si však musí promluvit s Pitinem.
Na můstek vletěl jak uragán.
„Kapitáne, potřebuji s vámi mluvit!“ řekl důrazně Tom.
„Co se děje?“
„To mi budete muset říci vy.“
Pitin se tvářil zmateně a po chvilce svou grimasu zaměnil za naštvanou.
„Tak mluvte.“
„Mohli bychom mluvit o samotě?“
Major zvedl hlavu od monitoru svého počítače. „Něco nám snad tajíte?“
„Ne, vy něco tajíte mě. Kapitáne, prosím pojďte na chvilku ven.“
Pitin se zvedl.
Ron se zachechtal. „Pánové, jestli se budete prát, tak to chci vidět.“
Tom nereagoval a vyšel z pilotní kajuty. Pitin ho následoval.
„Co se děje? Proč jste tak bez sebe?“
„Proč?! Nevíte? Tak já vám to řeknu. Převážíme drogy…a prý zcela legálně.“
Pitin se zarazil. „Vy to nevíte?“
„Ne, to teda nevím.“
„Převážíme je špatné slovo. Hodláme je prodat. Určitě je lepší, když je budeme vyvážet na jiné planety, než když se jimi budou ničit naši lidé.“
Toma štvala tahle logika. Ale u Pitina ho to vlastně ani nepřekvapilo. Chlap, který škemrá u bratříčka, aby dostal vesmírnou loď, a vůbec mu nepřijde na mysl, že to s ní nebude umět, jistě nemá problém s morálkou.
„Hm, máte zajímavý názor. Každopádně se tím svinstvem už začal ničit náš skladník.“
„Cože?“
„Jo, a ještě mě napadl. Bojím se, jestli nemá prsty i v té vraždě.“
Tom už byl celkem klidný, ale to mu vydrželo pouhých pár vteřin.
„Vraha už máme.“
Tomovi došlo, že na můstku nebyl Randy.
„Randy.“
„Ano, přesně. Tentokrát jsem musel souhlasit s Ronem a dali jsme ho pod zámek.“
„Cože? Jak pod zámek?“
„Zavřeli jsme ho do jeho kajuty a dveře zamkli a změnili přístupové heslo. Snad už bude na Fargu klid.“
Tom už zase zuřil.
„Napadlo vás třeba, že to neudělal?! Nemáte žádné důkazy.“
„Furt kolem ní poletoval a Ron říkal, že v ten večer ho ona odmítla a on se kvůli ní popral s Benem. A říkají to i ostatní,“ hájil Randyho uvěznění Pitin.
„Lítali kolem ní všichni. A Randy je hodnej kluk. A že se popral? To nic neznamená.“
Pitin se usmál. „Víte, není odsouzený, prostě jen zůstane do konce mise ve své kajutě. Ostatní posádka je teď víc v klidu – a to nyní potřebujeme.“
„Hm. Budeme všichni více klidní, protože ten vrah je stále mezi námi,“ řekl Tom.
„Co uděláte s Dominem?“
„S Dominem? Co bysme měli dělat?“
Tom měl sto chutí kapitána praštit.
„Napadl mě, bere drogy a je ve špatném psychickém stavu.“
„Takže ho taky zavřeme?“
„Já myslím, že ano. Může být čím dál nebezpečnější.“
Ron se cítil dobře. Zavřel vraha, posádka se uklidnila a Pitin se konečně chová jak má – jako poslušná ovečka. Na můstek se opět vrátil Tom. Pitin si šel sednout na své místo, ale jeho zástupce zakotvil u Rona. Tomu se udělalo hůř.
„Jdete se zeptat na Randyho, že jo?“
„To už mi pověděl kapitán. Já chci jen říct, že ten kluk to neudělal a jestli je zavřenej on, pak by měl být na tom stejně i Domin.“
Ron se trochu zarazil.
„Za prvé – kapitán tady už nekapitánuje. Za druhé – proč Domin?“
Pitin o sobě poznámku neslyšel. Tom byl stále rudý a nenáviděl Ronův samolibý úsměv, kterým se na svět okolo sebe díval.
„Protože je nebezpečný a jestli ho necháte volného, tak vám zkonzumuje ten narkotickej náklad.“
„Cože?! Ten bastard se tam sjíždí?“ zeptal se poplašeně major a zavolal do vysílačky: „Jorne, Sakisi, okamžitě zavřete Domina na jeho kajutě!“
„Provedeme!“ zazněla odpověď.
Ron se podíval na Toma.
„Tak co? Spokojen?“
„Ne, ani ne,“ řekl hořce Tom a napřímil se. Zcela nahlas, aby to slyšeli všichni, řekl: „Sice jsme zavřeli dva z nás, ale to stále neznamená, že mezi námi není ten pravý vrah. Mějte se na pozoru. Může to být kdokoliv.“
Pitin se otočil.
„Tome, prosím neděste posádku.“
„Nikoho neděsím.“
„Mě ano,“ přidal se Ron. „Děsí mě ta vaše starostlivost. Tohle nechte na mě.“
„Co mám nechat na vás?“
„Vyšetřování. Já tu představuji zákon.“
„Ale třeba vy jste ten vrah!“ sykl Tom.
Ron se zvedl a chytl Toma pod krkem.
„Ty sviňskej bastarde!“
Had vyskočil ze sedadla, rovněž tak Adam a Rona od Toma odtrhli.
Tom se upravil a cítil se naštvaně a trapně.
Ron se rovněž oklepal. „Mě nikdo nebude obviňovat, jasné?!“
„A mě zase nebude nikdo chytat pod krkem, jasné?!“
Ron odešel. Neřekl nic.
Tom se dal na odchod chvilku poté. Také mlčel.
Sára si připadala jako ve zlém snu. Bála se. Toho, že výprava skončí špatně. Byla o tom už přesvědčena. Bála se, že jí ten vrah Iny také zabije. Ron tvrdil, že Jornova prohlídka ukázala, že byla znásilněna. Děsilo ji, že Tom má pravdu. Vůbec si nemyslela, že vrahem je Randy. Spíš tipovala Rona nebo toho zjizveného.
Adam stále něco mačkal na svém monitoru. Po očku sledoval ostatní a po chvilce se zdálo, že je spokojen. Dnes bude ponocovat. Jelikož je Randy uvězněn, bude funkci druhého pilota zastávat on. Had se dnes bude moci vyspat. Vstal a přešel k Pitinovi.
„Pane, chtěl jsem vám říci, že za vámi stojím. Jsem na vaší straně,“ řekl v pološeptu první pilot.
Pitin byl udiven. „Proč mi to říkáte?“
„Jen abyste to věděl. Ron na vás šije boudu. Chce vás zbavit velení.“
Pitin schoval hlavu do dlaní. Had ho velmi překvapil. Když mu chtěl poděkovat, už tam nebyl. Nedíval se jen chvilinku. Je možné, že tak rychle odešel?
Začala ho bolet hlava.
„Dobrou noc, Adame,“ řekl a mířil do své kajuty.
Tam si z baru vyndal svou pečlivě uchovávanou láhev bílého vína a nalil si skleničku.
Had je s ním. Možná. Opravdu mu to říkal? Každopádně je to pravda. Ron chce velet. A teď i jeho zástupce. Jsou proti němu. Měl by být neustále ve střehu. Čekají, až něco pokazí. Co s ním potom udělají? Zavřou ho jako Randyho a Domina.
Jorn a Sakis se sešli s majorem ve společenské místnosti. Ron na ty dva hodně spoléhal. Byli to jediný členové posádky, které bral jako trochu sobě rovné.
„Chlapy, situace je totálně v prdeli. Spoléhám na vás. Je to tu samej magor. Potvrdilo se, co jsem říkal. Psychologické prověrky se dělají nedůsledně a prostě - vesmírné lety nemají řídit civilisti. Tohle není turistická akce,“ tvrdil.
Jorn i Sakis naprosto souhlasili.
„Zítra to tu vezmeme do svých rukou a dokončíme misi, jak se má.“
„Majore, mám jednu otázku,“ řekl Sakis.
„Povídej.“
„Opravdu si myslíte, že vrah té holky je Randy?“
Ron se zamračil. „To je snad jedno. Jestli je to on – tak fajn. Jestli ne, tak si alespoň pravej vrah bude myslet, že už nedáváme pozor – ale my pozor budeme dávat.“
Sakis souhlasně přikývl.
„Horší je to s tím zrádcem. Jestli nás někdo práskl Debroňanům, rád bych ho stáhl z kůže,“ mluvil vážně Ron.
Noc na Fargu byla divná. Světla se utlumila, přesto však mohl být klidně den. Stačilo by, aby někdo přetočil palubní hodiny a nikdo by to možná nepoznal. Venku jen temnota nekonečného vesmíru. Adam sedí sám v pilotní kajutě a nervózně podupává. Bylo mu zle. Zle ze sebe. Jenže on brání svou rodinu – jejich budoucnost. Debron expanduje – útočí – napadá – vítězí. Brzy bude větší než Federace. Mají mohutné vojsko a hlavně – zcela poslušné vojsko…kyborgů. Vyhrají. Musí jim pomáhat. Ne, není sobec, dělá to pro rodinu.
Na monitoru se zobrazilo upozornění o narušení nákladového prostoru – byli tady.
6.
Tom se trhnutím probudil. Přišlo mu, že nemohl spát ani hodinu. Alarm. Debron – to mu blesklo hlavou. Poslední týdny na to slovo myslí často. Ve vteřině vstal a navlékl uniformu. Jde se hledat příčina problému.
Sára ležela stočená do klubíčka. V duchu cítila, že se děje něco výjimečného. V kajutě byla tma. Neodvažovala se rozsvítit. Je to hloupost, věděla, ale když rozsvítí, uvidí – to. Slyšela vydechnutí. Může kyborg dýchat? Pošetilá myšlenka – ale proč ne – je to přeci zčásti člověk. Odhrnula pokrývku. Bála se. Nechtěla zemřít, ale cosi uvnitř, jí říkalo, že tak jak se cítí, se může cítit jen umírající. To stvoření, jí to říká. Vysílá k ní signál smrti. Rozsvítila….a hned po té se na ni vrhl.
Nečekala takovou bolest….
……proč musela vydržet tolik bodnutí?......Smrt je úlevou. Mise pro ni skončila.
„Co se děje?“ ptal se sotva Pitin vlítl na můstek.
Ron a Tom stáli u Adama. Oba byli skleslí. Pitin věděl, že přišel pozdě. Když se mu z kajuty tak nechtělo – a neměl pít tolik vína.
„Ty sráči, kdes byl?!“ zařval na něj Ron.
Pitin se otřásl jako by na něj zavál ledový poryv větru.
Byl ve své kajutě – protože se mu nechtělo ven.
„Co se stalo?“
„Přepadli nás Debroňané. Zabili Jorna a Sakise,“ řekl smutně Tom a dodal: „A našli jsme i mrtvou Sáru.“
Pitin stál na místě jak opařený. Nezmohl se na jedinou větu.
„Nejde mi do hlavy, proč zase zmizeli, mohli nás přeci…dodělat,“ řekl Adam.
„Sledují nás, hrajou si s námi na kočku a na myš. Hajzlové,“ vysvětlil Ron.
Toma něco napadlo.
„Pitine, proč se nám Gabron neozývá?“
Pitin se na Toma podíval překvapeně. Za prvé – neřekl mu „kapitáne“ a za druhé – má vlastně pravdu. Gabron odpověděl, ale bude lepší, když ani nebude říkat co.
„Zkusím to znovu. Napíšu a přímo požádám o zpětnou vazbu.“
Ron byl skleslý a připomínal sopku, která má teprve vybuchnout. Toma děsilo, jak major vypadá. Zarudlé vzteklé oči, hluboké nádechy a výdechy. V jeho hlavě to pracovalo na plné obrátky. Milé myšlenky to však nebyly.
„Jste v pořádku, majore?“
„Nestarej se!“ cekl a odešel pryč.
Tom šel navštívit Randyho. Stál před jeho kajutou a z té vedlejší – která patřila Dominovi – slyšel řev a rámus. Vězeň se vztekal.
Tom měl povolení otevřít Randyho kajutu a tak vstoupil.
Mladík byl z návštěvy překvapený, ale na tváři se mu objevil náznak úsměvu.
„Ahoj Randy.“
„Pustíte mě?“
Tom zavrtěl hlavou.
„Proč ne? Vždyť já nic neudělal. Opravdu ne.“
Jeho oči byly zoufalé. Tak nešťastné a Tom cítil, že už nikdy žádné štěstí nepoznají. Fargo je hrobka.
„Já ti věřím, ale ostatní ne. Hele, možná je i lepší, že jsi tu. V noci nás napadli Debroňané.“
Randy byl nefalšovaně překvapený a dožadoval se vysvětlení.
„Zabili Sakise, Jorna a Sáru. Zdá se, že nás systematicky sledují.“
„Vy jste ještě nepřišli na toho zrádce?“
„Ne.“
Randy posmutněl.
„Had. Ta jeho přezdívka sedí. Ani jednou za mnou nepřišel, všivák. To je nějaký kamarád? Myslel jsem, že je jako brácha.“
„Musí být skoro pořád na můstku.“
„Výmluvy, kecy,“ řekl hořce Randy a Toma tím trochu zaskočil.
Randy se pak podíval Tomovi do očí.
„Ina se mi strašně líbila. A nejen kvůli tomu jak vypadala. Opravdu jsem ji měl rád. Vím, že uvnitř nebyla taková, jak se zdála. Chápete mě?“
Tom chápal, ale zároveň mu bylo líto, že si Inu Randy tak „vymaloval“. Úplně mu popletla hlavu. To ostatně uměla dobře. Z vedlejší kajuty se opět ozýval rámus. Domin dělal bordel. Chtěl ven a potřeboval svou dávku Nipu.
„Randy, situace na lodi je hrozná. Bojím se, že psychický stav všech se blíží k bodu, kdy už nebude cesty zpět. Pokusím se tě dostat ven domluvou, a když ne, tak tě prostě pustím sám.“
„Díky. Díky moc.“
Pitin se ve své kajutě snažil napsat smysluplnou zprávu na Gabron, ale pořád ho něco rušilo. Měl pocit, že slyší Hadův hlas, kterak mu našeptává, že on při něm bude stát, ale že ostatní ho chtějí potopit.
„Zabijí tě!“ slyšel zcela zřetelně. Vstal a obešel celou kajutu kolem dokola. Otevřel dveře na chodbu a rozhlížel se. Nikde nikdo.
Ron vypil několik panáků kořalky ve společenské místnosti. Byly tu už vedle naskládány tři kapsle s mrtvými. Jeho vojáci tam leží. Probodnutí kyborgy. Dnes je pustí do vesmíru. A kdo je ten zrádce? Ron přemýšlel a při osmé sklence mu to došlo. Není to voják a přesto má na starosti většinu zbraní na lodi. Není to voják, ale sedí na prdeli u radarů. Není to voják a tak mu chybí ta disciplína.
„Ty zasranej hajzle!“ zařval z plných plic major a vracel se do pilotní kajuty.
Toma něco napadlo. Byla to i zároveň předtucha. Rona žere smrt jeho vojáků. Cítí se, že selhal. A chce najít toho zrádce. Tom přemýšlel o zrádci také. A překvapivě mu jeho jméno na mysl přišlo v okamžiku. Proč to neviděl dřív? Snad protože ještě věřil, že vše dopadne dobře. Spěchal na můstek a doufal, že přijde včas.
Mozek někdy funguje zvláštně. Myšlenky přicházejí samovolně a jednou za čas, jako by postupně obcházely současně několik lidí. Byl to jako závan větru. Tušení? Adama polilo horko. Kde má zbraň? Had má zrovna volno, ten mu také nepomůže. Začal se šacovat a v tu chvíli na můstek vlítl Ron.
„Jsi ten zrádce?“ zeptal se a vypadal jako sám ďábel. Otázkou jen Adama zmátl. Ten ze sebe vykoktal skromnou odpověď: „Ano.“
A pak mu Ron zasadil tvrdý úder do brady. Adam přelétl ovládací panel navigace a dopadl u židle, na které obvykle sedává Pitin. Ron byl ve svém živlu. Rvát se uměl jako málokdo. Adam neměl šanci. Major ho mlátil, hlava nehlava. Škrtil ho a drtil mu kosti. Pak vytáhl vojenský nůž. Dlouhý jako lýtko a široký dva palce. V tu chvíli na můstek vlítl Pitin a v patách mu byl Tom.
„Ne!“ křikl Tom.
„Ale jo,“ zamručel Ron.
Adamovo zděšení se zdálo hrozivé a maximální. Zemřít nechtěl, však na něj čekala rodina.
Ron mu podřízl hrdlo a šeredně se zasmál.
Pitin cítil vedle sebe Hada. Když se vedle sebe podíval, nebyl tam. Ale jeho hlas zněl zřetelně: „Vidíš, má nůž. To on zabil Inu! Zabij ho, dřív než on tebe. Je to šílenec!“
Tom na Rona křičel výčitky a nabádal ho ke klidu. Na podlaze se už udělala veliká krvavá louže a Ron stále v ruce třímal zakrvácený nůž. Oči už vypadaly duchaplněji.
Pak nůž schoval v pouzdře a řekl:
„Byl to zrádce, má na krku hodně mrtvých. Zabil bych ho klidně desetkrát.“
Chtěl odejít, ale když míjel Pitina, stalo se něco nepředvídatelného.
Kapitán měl v ruce Raider a vypálil z ní smrtící dávku energie. Ron v křečích padl na zem a během chvíle znehybněl.
Tom neskrýval zděšení.
„Proboha, Pitine! Co jste to udělal?“
Pitin odpověděl klidně: „Zabil pravého vraha.“
„Cože?“
„Měl nůž a Ina byla zabita nožem.“
Tom nevěřil svým uším. „Ano, nožem, ale ne takovým. Musel to být spíš bodec. Úzký, drobný, ne vojenský nůž!“
Pitin se bránil. „Řekl mi to Had.“
Tom se snažil uklidnit.
„Dejte mi vaší zbraň.“
„Ne.“
„Dejte mi jí!“
„Nedám. Omluvte mne, musím jít propustit falešně obviněné vězně.“
Pitin opravdu odešel. Zcela rychle a bez nějakých emocí.
Tomovi leželi u nohou dva mrtví muži.
Tom cítil, jak šílenství, které se stále stupňuje, se nedá zastavit. Chtěl zavolat vojáky, aby odnesli mrtvé, ale oni sami byli mrtví. Už skoro nikdo nezbývá. K Zemi je to ještě daleko. Krvavá louže kolem Adama se rozlévala stále dál. Ronova krev postříkala téměř všechna zařízení můstku. Tom setřel rudé kapky ze svého obličeje a zjistil, že i jeho uniforma je jimi potřísněna.
Pitin chtěl pustit Randyho ven. Randy si to myslel také. Jenže vedle něj se objevil Had. Nepřítomný pohled, ale zcela zřetelný hlas:
„To snad nemyslíš vážně, že ho pustíš!“
Pitin se zarazil, Randy také.
„Všechno v pořádku?“ ptal se mladík.
„Co když je vrah stále na palubě?“
„Vždyť si říkal, že je to Ron,“ řekl zoufale Pitin.
Randy se začínal bát.
„Jenže ten to být nemohl. Vrah tu stále někde je a je jen jediná možnost, jak se před ním zachránit,“ mluvil démonicky Had, aniž by se pohnul.
„Jaká možnost?“
Randy chtěl odejít. „Já teď půjdu ven, ano?“ Mluvil opatrně. Pitinův výraz ho děsil.
„Musíš se zbavit všech podezřelých. Všech! Rozmíš?! Všech!“ řekl Had.
A Pitin chytl Randyho za krk. Ten se bránil tak, že dal Pitinovi ránu do boku. Kapitán ho na okamžik pustil, avšak od mladíka schytal další úder do břicha. Randy se dostával ven. Ale tam ho dostihl energetický výboj z Pitinovy zbraně. Randyho výboj mrštil o rám dveří a ukončil jeho krátký život.
Had už na svém místě nestál, ale Pitin si dobře pamatoval, co mu řekl.
„Zbavit se všech podezřelých.“
|
|
|
