Ano vím, proč jim naslouchám.

Proč nezavřu tu prodělečnou půjčovnu masek

s peříčky šimrajících nadějí.

Na chvíli berou místo v hlavě mým samotám..

Přesto nikde dlouze nestavím. Možná na podzim. Nebo napřesrok.

Nemám pevný jízdní řád.

Nakonec co čekat od holky s korálky rozházenými po zápěstí.

Zoufalá souznění jsou příliš mělké koleje,

ve všech jazycích mi připomínají farností chlad

a přeslazené mátové koktejly proti prázdnotě rozchodů.

Já do těch míst raději

stavím si figurky.. v širokém rozpětí.

Domino efektem, 

po těžkých nocích,

k zemi je posílám špičkou prstu.

Vázaní v červené kůži zůstanou ještě chvíli v paměti,

ale nemůžu s nimi usínat. Prostě nemůžu.

Nejspíš chybí nám společné těžiště..

anebo možná už je to jen ve mně.

Snad v jiném těle je tě to správné množství,

co k zážehu je nezbytné..

Tmou připíjím

všem dlouze čekajícím na stejně nemožné.

Salud! Florentino Ariza.