naděje na svobodu nadějí

Chci žít, psát a tvořit

za denního světla do snů se nořit

neopustit tu nejkrásnější krajinu

kde nic nemám ale vše dostanu

šikmá plocha nedostatku, potřeby konzumu

bez zájmu na to vše kolem hledím

radši uchýlím se k zločinu

bez potřeb, tiše a klidně sedím,

vězeň s hrdostí silnější než mříž

pevnější než skála stěn jeho kobky

není pro něj trestu, sám dobře to víš

čas v cele, starého chleba drobky

vítr je odvane ze stolu dolů

víra ta zůstane, i bez silikonových bohů

splní se naděje nás odsouzenců k smrti

roztáhnou křídla, z svých cel vyletí

ke slunci, k člověku,

k duši, jež na útěku

pojednou zjistí

že už není v zajetí nutností

s tváří zářící jak obraz ve slohu rozkvetlé louky

nechá odejít postavu zotročené loutky

je uvnitř i venku svobodný

už ví, že smysl budou mít všechny jeho dny