Rodinným albem běží slepota

A maže všechny nerovnosti

Jež do příběhu tajně vsemenila zima

Kry narychlo roztlučených slov narážejí zevnitř na břehy tvé lebky

Barvou, jíž brní asfalt, duše, plíce…

Víří to pod jezem

Na kamení krev, pár vlasů a stopy křiku

Taju!

A nepřestanu - 

V bezejmenných městech

Neviditelnou tužkou do okrajů sestupně číslovaných stran

Zase mě vede po sotva viditelných pěšinkách

Někudy mezi zahradami

Holá jak šeřík v lednu

Svírá mi ruku mocnými, hladovými klouby

Ještě pár stránek zvládne předstírat

Zdvořilý nasycený úsměv

Ještě je tichá, ale její drápy už ze mě dolují

Vzlyky a klíče a přístupové kódy

Na vazbu obnaženým albem běží černý jazyk

Nestoudně kmitá jak si tak bere

Poslední stopy vůně

Z údolí rozevřených kolen

Ve stínu oslav, pádů i nesfouknutých svíček

Ještě se jmenuje

Ještě se usmívá

Tvá dávná tvář

Když hoří