Průvod před kostelem

Zahřmělo první v dálce cosi. Dav

se převalil a zhoupnul zpátky,

příboje aut, tramvají a lodí

se tak rozpouštěly. Jogging

byl příkaz odjinud. V té samé chvíli

procházel Ježíš. V přichmuřeném březnu

cizí ratolesti palmy nesly a kdosi proběhl,

rval další vlasy z pleší. Kde neumřel,

se nenarodil.

Aggiornamento

Průvod se vrací do chrámu,

z nějž vyšel.

Zostřená chvíle, kdy se

zpěv vtělí do varhan.

Světlo se vrací do tmy? Ne,

to si jen myslíme...

Průvod se vrací do chrámu,

z nějž vyšel.

světlo se schová pod cypřiše.

V hledáčku turisty se stáváš obrazem.

Ranní jogging

Utrousil „Blbá kráva,“

a mše se zastavila,

jazyk padal na zem.

Někdo nás zachytil,

prastarý průvod na obraze.

Bůh, nebo turista?

Kyrie

Varhany přikrývají

strupy po bolesti,

Ježíši Kriste umučený

v rozpliznuté Praze,

jsou zavšivení lidé,

kterým bych měl dát pokoj...

… Tvůj?

Velká mše

V gotickém chrámu prastará vůně praská,

kadidlo stoupá v paralelním čase.

Hedvábný ornát, kdesi pod rukama

schovaný kapesník, neboť lze čekat zimu.

Na záda padá těm, kdo obětují -

- kdo neumřel, se nenarodil -

modlitba, hrdlo v zpustlém Vyšehradu,

a přece něco. Bazilika ve tmě.

Okna se třesou, předzvěst Eloi,

secesní tabulka už praská.