TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Neděle 22.12. Šimon

Všechny rubriky

		Poezie

>		Poezie

> Klasické verše

> Básnické slovo

> Všehochuť

> Teorie poezie

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.

Proměny jara, jarní proměny
Autor: Lei (Občasný) - publikováno 20.5.2015 (08:26:40)

cit-i-zen (Stálý) - 20.5.2015 > Nevím. Mám rozporuplný dojem. Na první čtení se mi to zdá pracné, upocené, mám-li být upřímný. Jako by to stálo spoustu námahy a práce. A ty časté inverze jsou quasi poetický trademark. Vytvářejí dojem poetična. Ale když čtu podruhé, tak se mi zdá, to, co jsem pokládal za pracnost, může být preciznost - výstavba strofiky a vůbec průběhu té básně. Tohle je třeba opravdu povedená pasáž: "umí dunět až sladkobolně / a bublinami šifrovat / zprávy z kdesi zamčených let". Ale zase "Ten zapařený hon mízy" to mi přijde jako od nějakého Skarlanta či Honse. A u naásledujícího verše "zúzkostňuje už tak úzkostnou / matku prý měst" se nemůžu rozhodnout. Je to dobré nebo to spíš budí úsměv? A zdá se mi taky, že báseň směřuje k něčemu jinému, než k tomu, co jsem četl v poslední strofě. Tam narážím na zobecňující abstrakce "vrás skutečnosti", které se to snaží uzavřít, nalepit na to jakýsi otevřenější, vágnější konec. Ta báseň by ale měla končit spíš konkrétnějším obrazem, protože celá, zdá se mi, nějak zprostředkovává "drama jarních energií" kolem mluvčího básně.		Body: 3 Doporučil

		<reagovat

Reagovat na tuto poznámku u příspěvku

Odpověď se také zašle uživateli cit-i-zen

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je pět + šest ?

Napsat autorovi (Občasný)