Obývací pokoj

POHLED SHORA-zrod kosmologického eposu

(kosmologická úvaha přecházející do kosmologické básně navazující po staletích na Božskou komedii)

Sedím ve svém obývacím pokoji a mohu k této situaci zaujmout různé postoje. Především si ale v duchu říkám, zachovat klid a střízlivé a jasné uvažování, abych se proboha sám nelapil do pasti rozumu. Má stanoviska mohou mít různá zabarvení a jejich škála může začít u výraziva poetického, ba přímo básnického a postupně přecházet přes racionální oblasti do temnot iracionálna.

Sedím ve svém pokoji a přemýšlím jaký k němu mám zaujmout postoj. Narážím pohledem na jeho bílé stěny a kloužu svým zrakem po předmětech mého tělesného přebývání. Zahlédl jsem dřevěné prkénko, na němž si krájím salám a zavadil jsem pohledem o sloup knih. Kdybych se rozběhnul proti stěně, nedopadne do dobře, neboť bych si bezpochyby rozbil hlavu. Můj pokoj na mne klade svá vlastní omezení. V duchu si ovšem mohu poletovat jak se mi zlíbí a stěny mého obývacího pokoje vyzdobené dokonce několika mými kresbami z mého vzdáleného mládí nebyly by pro mne žádnou překážkou. Můj tichý, naštěstí tichý, soused byl by dozajista vyveden z míry mým náhlým vstupem skrze stěnu oddělující naše příbytky. Ale i zde v říši ducha narážím na stěny slov a vět a předsudků a naučených postojů.

Sedím ve svém pokoji a v mém okolí se nic nemění, alespoň mně to tak připadá.Koberec, prošlapaný koberec s orientálním vzorem, leží tak, jak jsem jej nalezl při svém vstupu z chodby, kde můžete narazit na dvoje dveře. Jedny vedou do koupelny a druhé, světe div se,na záchod. Válenda u stěny stojí stále tam, kde stála i před pěti, šesti roky. Starý psací stůl, který jsem si kdysi přivezl ze zrušeného knižního velkoobchodu, neb byl jsem též obchodníkem s knihami, taktéž za ta léta nezměnil svoji polohu, ačkoli v jejich průběhu bylo lze zaznamenat na jeho veliké pracovní desce nejednu drobnou změnu spočívající v přidávání a odkládání různých knih a různých předmětů jako třeba vývrtky a svíčkek, tužek, takže se na něm neodehrálo opravdu nic světoborného, ačkoli i on a celý můj obývací pokoj je součástí širšího celku světa. Sedím ve svém obývacím pokoji a mohu se odtud pokusit vyrazit na dalekou cestu, ačkolivse na mé poloze nic moc nezmění, ale tento pokus bude znamenat zaujetí poetického stanoviska, neboť jedině tak mohu oživit vzdálené duchy minulosti, jež by nám mohli po stovkách let posloužit jako průvodci po hlubinách kosmu, světa v jeho tajuplné celistvosti a proto by se právě na tomto místě měl objevit nějaký hlubokomyslný italský verš, který ovšem musíme neuměle poskládat pomocí jedné stručné italštiny pro samouky –  a poté se již mohou z hlubin vynořit naši vznešení básničtí průvodci Dante a Vergilius, to bude pohled shora. Pohled zdola nám obstará mezigalaktický borec Brent se svými přáteli Hugem a Rudou Soňou./o nichž si čtenář zjedná představu v příštím díle./

Ó zazni duchu poezie, zapěj nám píseň kosmickou

Posunul se čas o stovky let

Zahajme tedy náš kouzelný kosmický let

Zapějme spolu zvučnou italštinou

První kosmický zpěv

Sedím stále ve svém obývacím pokoji a nepohnul se ani na krok, což není tak docela pravda, neboť potácel jsem se před chvíli mrazivým dnem s igelitovou nákupní taškou, v níž tíže země tížila svoji tíží tíhu mého nákupu, který podle lístku napsaného moji přitelkyní skutečně obsahoval kečup Otma jemný a špagety Panzani bezvaječné a také hutné červené víno Dornfelder a ještě několik jiných položek.

Jsem unesen duchem poezie a poletuji od tématu k tématu, ale na paměti stále svůj zpěv mám

A na stěnách svého pokoje vznešené duchy minulosti zahlédám.

Jen jsem si do skutečnosti odskočil,bych rychle nakoupil

A mohu pokračovat dál

Sedím stále v tom  pokojíku

Ale před sebou  mramor mám

Velkým zvučným písmem vám svůj zpěv vytesán

Nehledím na jemný mramorový prach

Důležitý je zde pouze ducha vzmach a rychlý chvat

Budoucnost  objímám

Nalíčen , upraven

Musím přeci důstojně vypadat

Scusi mojí duchové

Že jsem vás z hlubin času  vylákal

Padneme spolu do osidel obraznosti

Chci střízliv být

Ale zmocnila se mne jakási veselost

Pochybný vratký to most

Ale již dost

Neb obávám se, že schvátila mne opilost