Dle mého názoru a pevné víry,

Lkaní plačících a plesání zpěváků,

Jsou stejně marné

Hlasy oznamující smrt

A zvěstování zrodu

Jsou si při porovnávání podobny,

Ať onen holoubek, prohlížející svou rozkymácenou větev,

Plakal nebo křičel

Hle, země je naplněná našimi hroby!

Kde jsou pozůstatky hrobů

Od časů Ad

Našlapujte zlehka, procházejte rozvážně;

Protože věřím, že prsť této země

Není nic než rozprášený prach těl

Je to i vůči nám nepřípustné, potupné,

Znesvětit naše předky a prapředky,

Ač je od nás dělí nekonečné věky

Procházejte, pokud možno, pokojně, našlapujte zlehka;

Bez arogance, po tělesných ostatcích těchto lidí

Po jejich hrobě, možná opětovně použitém,

Hodokvas na vykrmených mrtvolách

mužů i žen, zde pochovaných

Hle, jedno tělo na druhém,

Po věky věků; odnepaměti

Dotazujte se obou světlonošů, ptejte se Polárky

na různorodé rasy, kterým byly svědky;

Národy, na které zíraly v bezesných nocích

Jak často neúnavně sledovaly míjející dny,

A osvětlené stezky poutníků v tmách

Život není nic než zápas a boj,

Neustále se divím, proč lidé dělají místo touhám

Aby zvětšily jejich bídu

Žal zakoušený v hodině smrti,

Je daleko větší než potěšení, které poskytne příchod novorozeněte

Lidé byli stvoření a určeni pro nesmrtelnost

Ačkoli se někteří klamně domnívají

Že jsou odsouzeni k zániku

Jsou toliko přepravováni

Ze sféry pachtění a usilování

Buď do sféry mizérie, nebo k osvícené cestě

Spánek smrti je klid

Kdy tělo odpočívá

A probouzejí se vlohy

Ó, vrkající holoubku, dopřej si potěšení

Nebo slib bezútěšnému nějakou radost

Nechť jsi vskutku požehnán!

Vždyť vy dobře víte, jak uchovat

Oddanost; trvalou lásku

Ačkoliv neschvaluji vaše vrkání;

A zatímco vás zdobí límečky,

Začněte odstraňovat své ozdoby,

Vypůjčte si od pochmurných temnot

Smuteční šat

Pak vyzpěvujte své radostné písně na pohřbech;

Připojte se ke vzlykajícím pannám a dívkám

Modlitbou plnou nářků na vašich uplakaných lících

Cokoliv je postaveno; ať skřivanem nebo pánem

Přijde nakonec v zmar; rozpadne se v trosky

Člověk je poutníkem pouští života,

A stinný strom mu skýtá dostatek pohodlí,

Netřeba stavět stany a pokládat základy

Svatá pravda byla odhalena,

Přesto lidé mezi sebou diskutují;

Někdo káže faleš a klam,

Jiní učí skutečnému vedení

A nejzáhadnější ze všech tvorů:

Zvíře stvořené z bezduché látky

Nejmoudřejší z moudrých jest ten

Kdo se zbavil iluzí o světě

Neb jeho neodkladným koncem je rozklad a zánik.

...

Philosophical Views Of Abu Al-Ala Al-Maarri

Poem by Abu al-Alaa Al-Maarri

In my estimation and firm belief,
Crying of weepers and rejoicing of singers,
Are equally useless
Voices of the announcer of death
And the harbinger of birth
Are similar, when compared
Has yonder dove, perching on its swaying branch
Wept or cried
Behold, the earth is filled with our graves!
Where are the rest of the graves
Since the time of Ad
Tread softly, walk gently;
For I believe the soil of this earth
Is nothing but the crumbled dust of these bodies
It is unbecoming of us, disgraceful,
To desecrate our fathers and forefathers,
Although separated from us by countless ages
Walk leisurely on air, if able to;
Not self-conceitedly, on peoples’ mortal remains
The same grave, perhaps repeatedly used,
Scoffs at the crammed corpses
Of both men and women, interned therein
Lo, one body atop another,
Throughout eternity; since time immemorial
Inquire of the two luminaries, ask the North Star
About diversified races they witnessed;
The nations, they sleeplessly gazed at
How oft they tirelessly watched the passage of days,
And illumined travelers’ paths in the dark
Life is nothing but wrestle and struggle,
Yet, I wonder why people harbor desires
For increasing their lot
The grief experienced at the hour of death,
Is far greater than the joy felt when a newborn announced
People have been created and destined for immortality,
Although some delusively think
They are doomed to extinction
They are merely transported
From a sphere of toil and endeavor,
Into a sphere of either misery, or enlightened guidance
The slumber of death is a repose,
Where the body rests
And the faculties awake
O cooing doves, do impart gladness,
Or promise the inconsolable some joy
May you be blessed, indeed!
You know how to maintain
Devotion; abiding love
However, I do not approve of your cooing;
While collars adorn your necks
First remove your ornaments,
Borrow mourning attire
From the gloom of darkness
Then warble your carols in funerals;
Join the wailing maidens and damsels
In pouring forth your plaintive orison
Whatever is built; either by lark or lord
Will eventually come apart; lay in ruin
Man is a traveler in the desert of life,
A shady tree will afford him comfort,
No need for pitching tents and laying foundations
God’s truth has been revealed,
Yet people dispute amongst themselves;
Some preach falsehood and delusion,
Others teach right guidance
And most mysterious of all creatures:
An animal fashioned of inanimate matter
The wisest of the wise is the one
Who is undeceived by a universe,
Whose ultimate end is corruption and decay.

English translation by: Mahmoud Abbas Masoud